Nedokončený život. John F. Kennedy 1917–1963

23.12.2021

Snaha o napsání co možná nejpravdivější biografii jednoho z nejznámějších prezidentů USA se podle mne podařila na výtečnou. Je to ale náročné čtení pro ty, kteří se zajímají o celosvětovou historii dvacátého století do roku 1963 a zároveň znají základy fungování americké demokracie. Je až zarážející, co osobně musel Kennedy zkusit či protrpět se zdravotními problémy při svých náročných funcích jako senátor a prezident. Pokud si pamatuji z dětství, bylo to tak, že celý svět měl ohromné štěstí, že to byl on, který dokázal krotit Sověty a i CIA a Pentagon, že nedošlo k atomové válce. A podle mne za to zaplatil svým životem.

04.05.2020

Moc zajimavé. Takových politiků už moc nebývá

25.01.2020

Je to četba na dlouho - a náročná na soustředění. Ale dozvíte se neuvěřitelné množství informací nejen o rodinném zázemí, osobní a kariérní cestě fascinující osobnosti a proměnách způsobu myšlení JFK, ale také o problémech řešených politiky nejen v USA od třicátých do šedesátých let, o stavu světa jako takového a o tom, jak se v průběhu času mění priority nejen politické.
"Kennedy měl to štěstí, že patřil do vrstvy privilegovaných Američanů, přitom však trpěl zdravotními problémy, jimž nedokázal zabránit nebo předejít ani bohatství rodiny, ani její postavení. Jeho bratr Joe a sestra Kathleen nešťastně zahynuli, sestru Rosemary postihla psychická retardace, on sám za války jen o vlásek unikl smrti a do Bílého domu ho vynesl ten nejnepatrnější rozdíl hlasů." (s. 431)
Pro mne - jako pro člověka, který JFK bezprostředně nezažil, neboť zemřel devět let před mým narozením - jsou pozoruhodná tato zjištění: JFK byl od dětství po rané mládí ve stínu svého bratra, po jeho smrti se pak stal předmětem až dusivých rodičovských nadějí (očekávali dosažení úspěchu za každou cenu); život pod tlakem ho bavil, soutěživost měl v povaze. Od dětství trpěl výraznými zdravotními problémy (od kolitidy po Addisonovu chorobu); řídil se heslem, že "požehnaný člověk si nesmí stěžovat". Na Harvardu projevoval zájem "o mocenské vztahy, rozdíl mezi rétorikou a realismem v mezinárodních záležitostech a mezi ideály mezinárodního práva a skutečnými postoji jednotlivých zemí" (s. 63), výsledkem byla diplomová práce, jež vyšla knižně v roce 1940 pod názvem Proč Anglie spala. Po vstupu USA do druhé světové války bojoval u námořnictva v Pacifiku. V devětadvaceti letech se stal kongresmanem, v roce 1953 senátorem, v té době inicioval napsání a vydání knihy Profily odvahy (o osmi senátorech, kteří dali všanc svou politickou kariéru kvůli osobnímu přesvědčení); sám se považoval za "idealistu bez iluzí". Soupeření s Nixonem vyhrál díky sebedůvěře, lepšímu programu, smyslu pro humor, schopnosti obklopit se schopnými lidmi - a také proto, že byl vnímán jako symbol mladé, sebevědomé a přitažlivé Ameriky. V prvním prezidentském projevu definoval, že "jde o věc války a míru, snad dokonce o přežití celé planety, eventuálně našeho systému" (s. 290), k prezidentskému úřadu přistupoval jako krizový manažer. Nejdůležitější záchytné body jeho prezidentské kariéry: útok v Zátoce sviní na Kubě (bezprostředně nezvládnuto; navzdory předpokladu, že "Castrovi zbývá rok, maximálně dva", se Kuba ubírala jiným směrem), odmítnutí vojenského angažmá v Laosu, Vietnam (nezabránění převratu a prodloužení války; bezprostředně nezvládnuto), mezi zářím a listopadem 1962 vyřešení karibské krize jako součásti studené války (tj. dočasné zklidnění napjatého vztahu s Ruskem, plynoucího mimo jiné z rozmísťování raket, SSSR na Kubě, USA v Turecku - JFK díky prozíravým jednáním s Chruščovem zabránil jaderné válce a eliminoval ji nejen jako používaný argument, ale i jako reálnou hrozbu), ve vnitrostátní politice vlažnější, přesto výrazné prosazování zákonů posilujících občanská práva (nejviditelnější: v září 1962 se zastal Jamese Mereditha, černocha, jenž se dostal na univerzitu a bylo mu z rasových důvodů bráněno, aby se zapsal; relativně pozitivní vztah s Martinem Lutherem Kingem), podpora vesmírného programu (vnímání cesty na Měsíc jako součásti sovětsko amerického soupeření). V osobním životě dlouho pod otcovým vlivem; sukničkář a riskér, v roce 1953 se oženil s Jackie (která "ho bavila jako spřízněná duše"). Dodnes je vnímán jako jeden z nejvýraznějších prezidentů USA - podílí se na tom mučednická smrt, charisma (zprostředkovávané tehdy začínající televizí) i obecná víra v upřímnost jeho záměrů i činů; jeho zvolením za prezidenta navzdory katolickému vyznání a přistěhovaleckému původu byly překonány do té doby neprolomitelné náboženské a etnické předsudky (což v jeho voličích a příznivcích nepochybně vzbuzovalo víru ve vlastní pokrokovost a lidskou kvalitu).
"... náhlá a násilná Kennedyho smrt jako by zemi i svět připravila o lepší budoucnost. Navzdor ypočátečním politováníhodným přehmatům v případě občanských práv, Kuby a Sovětského svazu vyvolalo pozdější Kennedyho působení globální očekávání, že by mohl zlepšit stav mezinárodních záležitostí. Jeho upřímná snaha o méně napjaté vztahy se SSSR a o zvýšení životní úrovně na celém světě lidem nepřipadala jako obyčejné a obvkylé řečnění o míru a prosperitě pronášené všemi politiky, nýbrž jako výsledek uvážlivého přesvědčení. Když volal po snížení daní a legislativě zaručující rovnoprávné zacházení, působilo to nově a odvážně a člověk byl ochoten věřit, že to prospěje blahu národa. Když prosazoval omezování jaderného zbrojení, vypadal nejen jako obránce národních zájmů, ale i jako humanista hájící zájem rozumu proti odvěké zaslepenosti strachem a nenávistí." (s. 587)
Dallekova kniha je obšírná a vyčerpávající; polovinu hlavního textu věnuje informacím o tom, co se dělo se světem, USA a rodinou Kennedyů do zvolení JFK prezidentem, druhá polovina se věnuje způsobu, jakým JFK řešil problémy, které před něho prezidentský úřad postavil, a to takřka den po dni, s mnoha podrobnostmi a také porozuměním i pro pragmatická Kennedyho rozhodnutí. Nečekejte Dům z karet - autor je při vší snaze o objektivitu přece jen mírně zaujatý a JFK mu evidentně imponuje - ale o fungování americké politiky se dozvíte nejen to líbivé.

05.07.2019

Dorazene skoro po roku, tazsie citanie, najma co sa vnutornej americkej politiky tyka, ale asi fakt vycerpavajuci zivotopis, ktory vcelku odidealizoval Kennedyho v mojich ociach