Nedosáhneš na dno
Pavel Sekyrka
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333727/nedosahnes-na-dno-sC8-333727.jpg
4
42
42
Román Nedosáhneš na dno zavede čtenáře do jihočeského Písku roku 1991. Zde se začínají odvíjet osudy několika postav, které jsou vlivem porevolučních událostí nuceny stanout tváří v tvář padesát let starým událostem. Valerie Zajíčková, bývalá vězeňkyně nacistických koncentračních táborů, sdílí společnou domácnost se svou nedávno rozvedenou dcerou Janou a vnučkou Kristýnou. Janina náhlá nemoc a Valeriin následný zápas o její záchranu dovede zúčastněné díky náhodě až na špičkové klinické pracoviště do bavorského Mnichova. Zde se však Valerie dostane do střetu se starým operatérem, bývalým členem SS, a odmítne nechat Janu na klinice operovat. Mísí se v ní pocity matky bojující o záchranu vlastní dcery a zároveň pocity člověka, kterému hluboké morální přesvědčení brání dát souhlas k léčbě. Rozsudek, který se od Valerie čeká, je zásadní. Přitom netuší, nakolik svým rozhodnutím změní život sobě, své rodině a letitým přátelům.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi ze začátku četla těžko a pomalu, přišlo mi jako by se nic nedělo pak to najednou dostalo směr a napětí až do konce. Je to knížka na oddych. Začátek pomalý ale konec oproti tomu rychlý.
Kniha se velmi dobře četla. Je to vyprávění o holokaust očima němce a židovky. Začátek trochu pomalejší, ale sotva jsem se začetla, tak byl rychlý konec. To mě mrzí.
Knihu bych rozdělila na dvě linie - vztahy tří generací žen (to mě místy až rozčilovalo) a vztah Čechů a Němců v historickém kontextu (tahle linie mě bavila mnohem víc a kvůli ní jsem knihu dočetla). Kniha mě namotivovala zjistit si víc o odsunu Němců a obecně vede k zamyšlení, že všechno má víc úhlů pohledu.
Nostalgicky jsem si zavzpomínala na devadesátky :-)
Jak už ale v komentářích zaznělo, je to jakési kostrbaté, vyumělkované. Nepochopila jsem návštěvu přes kamarádku, kde se jakýmsi zázrakem objevuje dobrodinec, který se vnucuje se svými penězi... pak jsem se zamotala do jazyka, kdo s kým jak vlastně mluvil... nebylo to pro příběh důležité, ale mně to nějak narušovalo plynulost čtení.
Kniha mě velmi zaujala,problém odpuštění se zde řeší přes nemoc,chápu všechny zůčastněné,nikdy jsem nepřemýšlela o tom,že Němci trpěli za války stejně jako ostatní národy,kniha mě donutila přemýšlet o osudech hlavních hrdinek i o tom,jak by se měl člověk zachovat v krizových situacích.
Dočetla jsem. Ale moc mě to neoslovilo. Dráždila mě Kristýnina "blik blik". ;-) A celkově ten styl psaní a některé obraty, nad jejichž smyslem jsem musela dlouze zapřemýšlet: "... chytla pevně její neprokrvené chladné ruce do svých nehybných prstů a propletla je se svými..." Ale myšlenka knihy výborná, méně obvyklý pohled na holocaust z jedné, ale i ze druhé strany. Jen jsem asi moc náročná na styl, na čtivost a vysokou kvalitu práce s mou milovanou češtinou. :-)
Nečekala jsem, že mě děj této knihy tolik zaujme. Vztahy v rodině, babička-dcera-vnučka, jejich vzájemná vyjadřovací konverzace, to je současnost. Dceřina nemoc nás přenese ze současnosti do dob babiččina mládí a to je hlavní osou tohoto příběhu. Třicátá léta minulého století poznamenala osudy rodin na obou stranách Šumavy, byly to osudy tragické, a na tyto roky vzpomíná babička Valerie i mnichovský lékař, který má provést operaci dcery Jany. Setkání těch dvou probíhá ve vzájemném vzpomínání na nezapomenutelné křivdy na obou stranách a zůstává dilema, kde je pravda. Název knihy Nedosáhneš na dno, je zcela výstižný.
Kniha se mi celkově líbila. Prolíná se současnost s minulostí, více se mi líbila linka z minulosti. V knize se také řeší odsun sudetských Němců.
Závěr knihy byl zajímavý, nutil mne k zamyšlení. Uvědomil jsem si, že i lidé, kteří působí příjemně a prožili špatné chvíle v životě, mohou mít také kostlivce ve skříni a že časem mohou vyplout na světlo věci, které udržovali v tajnosti po celá desetiletí. Zarážející je, když někomu věříme, považujeme jej za čestného a přímého člověka a časem zjistíme, že to není docela pravda, někdo káže vodu a přitom pije víno. Abych byl však objektivní, kdo nebyl v koncentračním táboře, těžko asi může pochopit, anebo se vcítit do lidí, kteří tam byli a prožili hrozné okamžiky. Je velice těžké hodnotit, pokud se někdo nezachoval tak, jak by měl podle správnosti.. Vždy si kladu otázku, jak bych se zachoval já, pokud bych se ocitl v téže situaci.
Sice to není úplně čistých 5*, ale za zpracování nesmírně komplikovaného tématu a odvahu nenabízet jenom stokrát omletá klišé člověk rád něco přehlédne. Určitě se nejedná o "regionální" literaturu, kdo by něco takového čekal, musel by být zklamán. Naopak jde především o obecná témata hledání a přiznávání vin, odvahy k pochopení a odpouštění sobě i druhým. Nejen v rovině historické a směrem k "nepřátelům", ale souběžně s tím i v rovině rodin a přátel. Přitom ne vše je řečeno "na plnou hubu", ale leccos si čtenář dotváří sám. A že autor udržel všechny tyto nitky v podstatě celou knihu pohromadě, to si zaslouží ocenění.
Pro mě velice příjemný čtenářský zážitek.
Těšila jsem se na knihu o mém milovaném městě, jsem patriot, ale moc tam toho není, a říkám si, jestli ty místní názvy budou bavit i ty, kteří je neznají.
Možný SPOILER:
postava Jany, která v příběhu prožívá těžké chvíle mi přijde divná, chování jako puberťačka,ale někdy mluví způsobem staré babky z venkova.
Postavy mě moc nezaujaly. Ale zase je to napsáno stylem, který se rychle čte, to bylo fajn, dala bych 3,5*.
Autor napsal další knížku, která je podle mého vstřícná ke čtenáři poutavým příběhem a čtivým stylem. Nejsou zde žádné šokující dějové zvraty, ani extrémní charaktery postav. Nevšední je pouze doba nacismu, která se promítá do současnosti knihy. Nejen proto jsem se dokázal ztotožnit s jednotlivými postavami při řešení jejich konfliktů a ponořit se v myšlenkách do příběhu. Ne každá kniha je sto prolomit tuhle magickou hranici.
Zajímavá kniha, která snad každého donutí zamyslet se nad tím, jak by se v takové situaci zachoval on sám. Doporučuji.
Tak jsem dostal jako doporučenou tuto knihu z období 90. let a musím říct, že ve mně vzbudila pocity nostalgie na dobu mého mládí, ale ve skutečnosti divoká 90. léta. Vzpomínáte, na první cesty na západ, kdy si člověk nemohl koupit nic a chroupal před restaurací řízek z alobalu?:) Zpět ale k ději. Kniha mě nadchla, pořád se ptám po přečtení, jak bych se zachoval já sám. Při čtení jsem měl pocit, jako bych znovu cítil ten vzduch 90. let těsně po pádu komárů- očekávání, energie, optimismus, nový začátek. Popis řidiče autobusu v létě a samotné cesty autobusem mě fakt rozesmál.
Nový román píseckého autora Pavla Sekyrky nás tentokrát přivede do devadesátých let minulého století. Děj příběhu se odvíjí, na rozdíl od předešlé knihy autora, v jedné časové rovině, ale přesto vede čtenáře do doby druhé světové války skrze vyprávění románových aktérů. Hrdinové, spíše hrdinky – Valerie, Jana a Kristýna (matka, dcera, vnučka) jdou životem se všemi reálnými starostmi a radostmi v jihočeském Písku. Také se objevuje vtipný a šarmantní Aaron, přeživší koncentrační tábor. Porevoluční nálada, debaty ve školách o druhé světové válce. Rodinné záležitosti na malém městě. A náhle zasáhne osud, vesmír, Bůh, říkejme tomu, jak chceme. Zdravotní problém, který celý děj torpéduje do nových zákrut a konsekvencí. Prozrazovat něco z děje a obsahu knihy není dle mého správné, protože pak by byl čtenář ochuzen o zajímavé čtení. Lze ale prozradit, že díky historické znalosti autora se čtenář vrací do doby druhé světové války, koncentračního tábora, ale také pozná pohled i z druhé strany. Při čtení si bude možná člověk pokládat otázku, byli všichni Němci vinni stejnou měrou na zrůdném fenoménu zvaný holokaust? Jsou hrdinové vždy osoby bez bázně a hany? Autor určitě nebagatelizuje zločiny fašistického Německa, ale díky příběhům svých hrdinů, kterých je daleko více, než jsem zprvu záměrně vyjmenoval, dává autor čtenářům nahlédnout peripetie života z různých úhlů. Historická erudice autora se v popisu událostí druhé světové války projevuje nenuceně a mimoděk. Čtenář se přenáší do válečných let a současně ho děj jedné normální rodiny ukotvuje v porevolučních letech našeho národa. Kulisy velkých dějin jsou zasazeny do příběhu několika lidí hledající smysl toho všeho, co přežili – ale i žijí. Pavel Sekyrka se ani ve svém druhém románu nevyhnul morálním otázkám. Historická vina jednoho národa? Osobní odvaha a schopnost přiznat si vinu? Není to však povrchní moralizování, ale spíše v duchu „greenovského hříšného světce a ne zcela zavrženíhodného padoucha“, přemítání o hlubších souvislostech lidského rozhodování a jednání. Všechny postavy prochází v románu určitou katarzí, což vede ke změně smýšlení jak hrdinů, tak možná i autora a čtenářů této zajímavé a poutavé knihy.
Při vší úctě k autorovi se budu snažit být v hodnocení mírná... ale jdu rovnou k věci: kniha mě nezaujala, nenadchla, nebavila. "Nemocniční" dějová rovina mi přišla velmi nepravděpodobná, místy rozpačitě úsměvná. "Koncentrační" linie byla lepší, i když trochu zamotaná. Provázanost obou příběhů byla nesourodá, téměř všechny hlavní postavy nesympatické... Opět jsem měla pocit (jako u knihy Bez soudu), že si autor vytipoval pár zajímavých témat (lékaři v koncentračních táborech, Sudety, nacistický fanatismus, poválečné osudy členů SS, utrpení Židů), o nichž se rozhodl čtenáře poučit, a k těmto "vzdělávacím textům" našrouboval příběh. Přijde mi, že jiní autoři dokáží lépe (možná méně nápadně) zakomponovat jakousi přidanou hodnotu, nadstavbu k příběhu. Ale nejspíš je chyba i na mém přijímači, kdybych chtěla číst o holocaustu, sáhnu jednoznačně po odborné knize, beletristické zpracování nikdy nebude můj šálek kávy.
Anotace slibuje děj zasazený do města Písku - ve skutečnosti se však kniha o Písek jen tak lehce otírá, je zmíněno pár místních názvů a tím to končí. Takže pozor, fandové Písku, ať nenaletíte tak, jako já! :)
Obálka knihy šílená, leda že by nevkusná koláž měla korespondovat s kýčem 90. let...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) lékařství 90. léta 20. století nacisté poválečná doba Písek holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nedosáhneš na dno |
| 2015 | Bez soudu |
| 2023 |  Ve spárech Afrodity |
| 2009 | Zmizelí a nalezení |
Moc pěkná a čtivá kniha. Děj ubýhal jak splašený a najednou byl konec.