Nedostatok svetla
Nino Haratischwili
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522790/bmid_nedostatok-svetla-ZU2-522790.jpg
5
109
109
Po získaní dlhoočakávanej nezávislosti od chradnúceho obra sa mladý gruzínsky štát prepadne do chaosu. Medzi vlhkými múrmi a začarovanými drevenými balkónmi starého mesta Tbilisi sa na konci osemdesiatych rokov stretávajú štyri dievčatá: po slobode túžiaca Dina, inteligentná outsiderka Ira, romantická Nene, neter najmocnejšieho zločinca v meste, a vnímavá Keto. Prvá veľká láska, ktorej je dovolené rozkvitnúť len v tajnosti, narastajúce násilie v uliciach, výpadky elektriny, heroín a rozpoltenosť mladej demokracie v občianskej vojne – ich priateľstvo vzdoruje všetkému, až kým ich neodpustiteľná zrada a tragická smrť definitívne nerozdelia. Stretajú sa až v roku 2019 v Bruseli pri príležitosti veľkej výstavy fotografií ich priateľky. Fotografie ukazujú jej príbeh, ktorý je zároveň príbehom jej krajiny, intímnu retrospektívu, ktorá ich núti zdvihnúť oponu nad minulosťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , InaqueOriginální název:
Das mangelnde Licht, 2022
více info...
Přidat komentář
Pro mě, objevená výborná autorka paní Nino Haratishwili. Další knihy mě určitě neminou. Krásný, drsný příběh z Tbilisi. Občas jsem už musela rozjímavé analýzy sebe sama přeskakovat nicméně základní pravdy o životě, které jsou zde zachyceny braly dech.
"Keto, jak je možné, že člověk se nestane imuním vůči utrpení, ale vůči lásce ano?
A takových momentů pravdy je v knize spousta.
Také je překvapující závislost kamarádek na sobě, hlavně Keto na Dině. Je to kniha, která opravdu stojí za přečtení a ke které je dobré se někdy zase vrátit.
Knihy paní Haratischwili mám moc ráda. Vlastně jsem od ní přečetla vše, co u nás vyšlo. Kniha Chybějící světlo se mi líbila, bylo moc zajímavé přesunout se do Gruzie osmdesátých a devadesátých let a nakouknout do jiného světa. Koncept knihy - vzpomínky, které ve vypravěčce vyvolá výstava fotografií kamarádky z dětství byl moc zajímavý. Chvílemi mi ale čtení přišlo dost dlouhé, asi bych krátila... Ale nakonec fajn. Jako i v jiných knihách autorky jsem i zde zachytila české zboží jako něco lepšího :) tentokrát to bylo české sklo, pivo a české spodní prádlo.
Krásný ale i smutný příběh,který pro jednu z kamarádek nekončí pěkně.Krásný proto,že se dozvíme,jak se spřátelili čtyři holky,které měli každá rozdílné povahy ale i rodiny,ale i přes to si navzájem pomáhali.Příběh je vyprávění jednou z nich,která si vzpomíná při přehlížení fotek,které jich zachycuje.Smutný je proto,že ani jedna z nich neměl lehký život,každá z nich si vytrpěla své,ale jedna z nich to vzdala.Od autorky je to už druhý silný příběh,který jsem přečetla,ale určitě ne poslední.
Moje první knížka autorky. Silný to bylo. Vztah samotné hlavní hrdinky ke své - již mrtvé - nejlepší kamarádce to bylo skvěle vykreslené, ale dostanete se k tomu postupně a je třeba trochu číst mezi těmi těžkými řádky, ale vlastně je to tak jednoduché...líbilo se mi to moc!
"Na všech životních rozcestích a křižovatkách jsi měla pravdu. Dodnes jsem ti neodpustila, že jsi předpověděla moji budoucnost, protože jsem takovou nechtěla. Nikdy jsem se nechtěla vydat do nového světa bez tebe. Nesnesu, že jsi mě svou smrtí donutila k útěku a přiměla mě stát se tím, kým jsem. Ne proto, že by tahle verze mě samotné byla špatná, to ne, mám ti být za co vděčná, a přesto - dala bych nevím co, abych se dozvěděla, jaké by to bylo, kdybys neumřela....Viděla jsi všechno, co mělo přijít, zatímco já jsem dál bloudila vlastní nevědomostí... "
Uf. Přes 700 stran tohoto mimořádného příběhu za tři dny...tohle bylo skvělé. Hluboké, niterné, silné, emotivní, lidské , já se nemohla odtrhnout. Příběh čtyř přítelkyň , vyrůstajících v hlavním městě Gruzie Tbilisi Vám nedá vydechnout. Celá kniha je mimořádně krásně komponovaná, kdy se přes fotografie, vytvořené jednou z nich, dozvídáme celý příběh jejich přátelství. Čtyři dívky, každá jiná, ale s podobnými sny. Žít šťastný život, být milovaná a milovat, žít v zemi, městě, které významně tvoří mozaiku jejich života, v klidu a v bezpečí, beze strachu o život. Vynikající čtení, které Vás vtáhne a nepustí. A musím zmínit překlad knihy od paní Hanišové, to je knižní lahůdka. Můj další knižní objev letošního roku, další kniha autorky Osmý život (pro Brilku) mě nemine, to vím jistě. A tak posílám velké doporučení, počtu stran se nebojte, ve strhujícím finále budete smutní, že tento srdcervoucí příběh už končí.
Divukrásný jazyk i neobyčejná člověčina tepou s každým přečteným listem každého autorčina příběhu. A přestože jsem tentokrát dostala naservírováno poněkud jiné sousto než jsem očekávala, halila jsem se do hávu uklidňujících i těch nervydrádajících slov jako obvykle. Kolil ran osudu vydrží toto spříznění čtyř odlišných duší; kolik nespravedlnosti unese každá z nich; odváží se vůbec nepodlehnout zdánlivě nalinkovaným svodům života? A lze se vůbec kdy vymanit z rodinných okovů, s příběhem, který se již vypravuje? Chceme opravdu znát rozuzlení a netečně očekávat jeho konec... nebo jej raději včas skončit? A bylo vůbec někdy "včas"? Až nyní zjišťuji, kolik elementárních otázek ve mně zůstalo a jak hluboce se mi smísila krev s touto prazvláštní tbiliskou tlupou...
Moje první knížka této gruzínské autorky a byl to „těžký kus“.
Rozsah knihy, množství postav (a jejich vzájemných vazeb) i dějů, neustálé vojenské konflikty. Znalost gruzínské historie mi zcela chybí – pro mě začíná a končí vystoupením ze SSSR, jména jako E. Ševarnadze či Z. Gamsachurdia jsem sice slyšela, ale nic bližšího o nich a jejich době nevím. Když jsem četla dvacet stránek denně, začala jsem se ztrácet, takže jsem využila květnového svátečního volna a zvládla jsem zbylou část knihy na jeden zátah.
Ani po dočtení ji však neřadím mezi ty, které bych nechtěla minout. Překladatelka a současně spisovatelka Viktorie Hanišová udělala vše pro hladký průběh četby, smekám, ale já jsem se s knihou prostě potýkala a ne že bychom si „potykaly“.
Každopádně popis gruzínské – převážně mužské – mentality mě docela překvapil, tak nějak se mi vybavovala italská společnost (hlas otce s.36), otázky cti, včetně mafiánských praktik. Dinina životní cesta ve světle řečeného byla obdivuhodná, celá dívčí čtveřice byla velmi nesourodá a přitom soudržná, alespoň do určité doby. Mě ale asi nejvíce oslovily popisy Dininých fotografií, ty bych si opravdu ráda prohlédla; vlastní příběh, resp. osudy jednotlivých protagonistů mě často míjely.
Paradoxně nejvíce mi utkvěly postavičky obou babiček – první babuda Eter, zapálená germanistka, a druhá Oliko, urputná frankofilka, závislé jedna na druhé a na svých věčných jazykových i politických rozmíškách. Kapitola Dvůr a obecně dětství a společné soužití obyvatel jednoho domu ve Viničné ulici byly úchvatné . . .
„Dinino zděšení pramenilo z dechberoucího poznatku, že děti mohou mít i špatnou matku, že láska ne vždy nabízí východisko, že něha nechrání před krutostí světa a že ženy pro jisté muže nejsou ničím víc než pouhým zbožím.“
Těžká, smutná a krásně napsaná kniha.
Jedna z těch, co si navždy zapamatujete.
Dlouho si budu pamatovat tento román.Příběh čtyř žen a jejich rodin.Revoluce, drogy, násilí, láska a jednou výstavou fotografií se začne odvíjet mimořádný příběh z jedné postsovětské republiky.Velmi doporučuji.
Krásná kniha, napsaná krásným jazykem (poklona i paní překladatelce). Už teď si říkám, že se k ní rozhodně ještě vrátím...
"Jste tak bezmocní, když trvate na něčem, co končí. Nemůžete toho nechat, upínáte se k těm hnijícím principům, jste jenom chabým odrazem odrazem něčeho, co už je dávno minulostí. Nemůžete toho nechat, protože se bojíte, že bez svého zanikajícího světa nestojíte za nic. Je mi vás líto!"
Skvělá kniha.
Haratischwili je fantastická autorka! To víme už od Brilky.
Chybějící světlo má taky sílu, je rozkročený mezi více témat, ale neruší to. Je to skvělý a odpouštím i občasný sklony k přílišnému sentimentu.
Co v knize vnímám ? Intenzivní prožívání pocitů a vztahů, lásky osudové a živočišné, stejně tak i nenávisti vedoucí ke krajním řešením, zásadní okamžiky ovlivňující celý život jednotlivce, velmi různorodé charaktery lidí (kdy nikdo není jen černý nebo bílý), hrůzy nesmyslných válek, úzkosti, ....
Všechny tři knihy Nino Haratischwilli, které jsou přeloženy do češtiny, pro mne na špičce toho, co jsem poslední roky četla.
Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Je to hodně silný příběh generace, která musela rychle dospět, generace, která si nemohla užít bezstarostné dětství.
První třetina mě bavila. Četla se dobře, něco se dělo. Druhá třetina se vlekla a vlekla, do čtení jsem se nutila. Kolem dokola se řeší, kdo s kým jo a kdo s kým ne. Třetí třetinu jsem nedočetla.
Brilka byla skvělá.
Na pozadí jedné noci se odehrává příběh čtyř kamarádek, které žily a vyrůstaly v Tbilisi za časů různých gangů, které se v Gruzii vynořily po jejím osamostatnění. Každá z nich se po svém vyrovnává s tehdejším režimem a v každé tyto hrůzy zůstávají až do dospělosti. Nebylo to lehké čtení, mnohdy měl člověk husí kůži, ale rozhodně to stálo zato. Musím vyzdvihnout i překlad Viktorie Hanišové.
Nenašla bych povahově odlišnější čtyřku než Keto, Dinu, Nene a Iru. Přesto byly nerozlučné.
Vyrůstaly ve světě plném násilí, vládnoucích, navzájem znepřátelených skupin, přísného režimu, kšeftování a heroinu.
Stávaly frontu na příděly potravin, milovaly a byly milovány, dělaly rozhodnutí, která náležela lidem mnohem dospělejším, ztrácely své blízké, a přes to všechno se prostě a jednoduše snažily žít.
A ještě maličkost - lásky se prostě nekradou!
Příběh poznáte prostřednictvím snímků na fotografické výstavě v Bruselu, kde se, teď již dospělé ženy, roku 2019 setkávají. Bohužel ne všechny...
Perfektní román, který rozhodně můžu doporučit :)!
Osmý život se mi četl lépe, tady mi to přišlo místy lehce zdlouhavé. Ale stále velmi silný příběh, tentokrát z 90. let minulého století, čili doby, která pro Gruzii musela být extra bouřlivá... a to všechno se v příběhu odráží.
Štítky knihy
přátelství 20. století 21. století psychologické romány Gruzie společenské romány výstavy a veletrhy německé rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Osmý život (pro Brilku) |
| 2022 | Kočka a Generál |
| 2023 | Chybějící světlo |
| 2022 |  Môj nežný blíženec |
Ne tak fenomenální jako Osmý zivot pro Brilku, ale stále moc krásná kniha o těžkém osudu obyvatel Gruzie.