Nefritové město
Fonda Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487639/bmid_nefritove-mesto-fOg-487639.jpeg
4
34
34
Sága o Zelených kostech série
1. díl >
Dva klany, jeden zdroj moci Nefrit — nerost, který propůjčuje válečníkům nadlidskou sílu a rychlost — je hybnou silou a esencí ostrova Kekon. Ctihodní bojovníci, Zelené kosti, jako je rodina Kaulů, ho už celá staletí používají k umocnění svých schopností a obraně ostrova před invazemi cizích národů. Nyní už válka ustala a svůj vliv nad hlavním městem Kekonu musí všemi prostředky upevňovat nová generace Kaulů. Jejich jediným cílem je ochrana vlastního teritoria, ovládnutí obchodu s nefritem a obrana čtvrtí pod jejich dohledem. V rychle se rozvíjející nové zemi už není pro starodávné tradice místo. Když se nečekaně objeví nová droga, která umožní komukoli — i cizincům — nosit nefrit, potlačované napětí mezi Kauly a rodinou Aytů přeroste v otevřené násilné střety na život a na smrt. Výsledek klanové rozepře stanoví budoucnost všech Zelených kostí, všech starodávných klanů, od nejúctyhodnějšího patriarchy až po posledního pouličního pěšáka — a také celého Kekonu.... celý text
Přidat komentář
Svět je postavený na stylu našeho moderního prostředí, kde jsou k dispozici auta, vlaky, zbraně, elektřina, technologie a mnoho dalšího, ale v naprosto vymyšleném místě. Fungují zde klany, které mi zní jako něco mezi gangy a samuraji. Na jednu stranu chrání lidi ve svých čtvrtích, na stranu druhou od nich vybírají "příspěvky". I když popravdě, v případě potřeby klan zaplatil lidem nějaké opravy způsobené bitkami apod. Takže spíš takový oboustranný obchod...
Hlavním prvkem tu je nefrit, surovina, která znásobuje lidem jejich schopnosti. Ne každý ho ale může používat, ať už kvůli tomu, že k němu nemají všichni přístup nebo z důvodu, že na ně nepůsobí. Zvýší rychlost a sílu a někdy přidá i jiná nadání. Nicméně mi přišlo, že častěji spíše škodí. Zvlášť, když není člověk stoprocentně zdravý (stáří, zranění, duševní rozpoložení) a zvykání si na nošení nefritu může trvat měsíce i roky, přičemž v mezidobí může nositel být negativně ovlivněn. Takže proč vůbec něco takového chtít? V tomto bodě mi však chyběl větší náhled do celé situace a do možností, které nefrit dodává a hlavně větší zapojení v příběhu.
Prostředí jako takové a postavy byly dostačující. Fungování ve městě bylo zajímavé a bavila mě ta představa klanů, jejich intriky, územní rozepře a boje v pozadí, které nebyly ihned vidět. Prostě machinace. Co se týče postav, tady jsem se nějak nedokázala s žádnou z nich pořádně sžít a najít si nějakého oblíbence. Přišlo mi, že prostoru mají všichni tak nastejno, charakterově vyrovnaní, nijak vyčnívající. Jak se říká, nikdo mi nebyl vyloženě sympatický a s nikým jsem nesoucítila.
Největším kamenem úrazu ale pro mě bylo vyprávění. Bylo strašně pomalé, nezáživné a neustále se točilo okolo klanů, války, cti, rodinných vazeb,vztahů a podobně. Což sice hezky vykreslovalo dané téma, prostředí a svět a šlo si hezky představit, o co se jedná, ale byly to tak strašně se opakující myšlenky, spousta mluvení a samá nuda. Všechno šlo neskutečně loudavě a chyběl tomu nějaký rychlejší spád a energie. Kromě pár světlejších okamžiků, nedošlo ani k pořádné akci. Vždyť hlavní děj podle zmínek trvá měsíce, ale ten pocit z toho vůbec nemáte. Ani necítíte, že se bojuje, umírají lidé, město je ohroženo. Vůbec nic. Bohužel mám ke srovnání spoustu jiných knih, kde se taky řešila válka. Ale tady to je spíše o politice, plánování a neustálém mluvení, než o činech.
Nefritové město od Fondy Lee je jedinečným klenotem v žánru urban fantasy. Příběh zasazený na ostrov Kekon, kde dva soupeřící klany bojují o nadvládu nad mocným nefritem, který dává svým nositelům nadlidské schopnosti, mě naprosto pohltil. Zápletka plná intrik, rodinných sporů a politického napětí mě nenechala ani na chvíli vydechnout. Hlavní postavy Lan, Hilo a Šae jsou dokonale vykreslené a jejich vztahy jsou plné emocí, napětí a nečekaných zvratů.
Co mě na knize nejvíce zaujalo, je její schopnost vtáhnout čtenáře do propracovaného světa, který je inspirován asijskou kulturou, ale zároveň je originální a svěží. Akční scény jsou napsané s takovou dynamikou, že jsem se cítila, jako bych byla přímo uprostřed boje. I přes pomalejší rozjezd kniha postupně nabírá na tempu a její dramatické finále mě doslova přikovalo ke stránkám. Nefritové město je začátkem slibné trilogie, kterou si žádný milovník fantasy nesmí nechat ujít.
Čtení jsem si moc užila. Skvělé skloubení politikaření a akce. Těším se na pokračování. Snad vyjde i třetí díl
Super čtení. Jsem rád, že tato série vychází i u nás. V zahraničí je to obrovsky úspěšná a uznávaná sága/trilogie.
Začátek je pomalejší ale to je každý start nové fantasy trilogie. Ono je to potřeba. Představit nám postavy, jejich pozadí, motivy a celkově jejich povahu. Výborné postavy jsou podle mě právě tou nejlepší částí knihy. Autorka je zvládá opravdu fantasticky a hned si najdete své oblíbence. Na postavách to tady stojí.
Líbila se mi ta mafiánská atmosféra dvou největších rodin/klanů a jejich soupeření o moc. Co se mi zdálo trochu slabší byly souboje. Ne že by byly napsané špatně, je to dobré ale není to dechberoucí akce jako u jiných mistrů tohoto žánru.
Zhruba od poloviny knihy to už má pořádnej spád až do konce a hned jsem si musel rozečíst další díl. Doufám, že to u i nás bude mít úspěch a že se dočkáme posledního dílu.
Nefritové město není až tak typickou fantasy, nebýt nefritu a pozoruhodných schopností, které svým držitelům propůjčuje, přiklonila bych se spíš k drogové gangsterce, komornímu rodinnému dramatu. Asi bych ji zařadila do sekce pro dospěle, k městské fantastice. Nečekejte draky, čaroděje nebo rytíře ve zlaté zbroji. Příběh se odehrává na ostrově, který se velmi podobá Japonsku. Zařazení je tedy asijské, ale řekla bych, že se nijak asijské kultuře neblížíme, nepronikáme do ní. Nehraje prostě hlavní roli.
Už od začátku jsem si navykla na tempo knihy, pozvolna se dostávala do děje, poznávala hrdiny příběhu. Nejsilnější stránkou knihy jsou právě ty postavy, ke kterým chtě nechtě při čtení přilnete. A kdo je fanoušek Kmotra... nemůže nevidět několik podobností. Vždyť každá z postav zrcadlí někoho z hlavních členů Corleone rodiny. Anebo jsem tak velký fanoušek Kmotra, že jsem to v této knize chtěla vidět. Například jedna z tria hlavních sourozenců, Šae, mi připomínala Michaela Corleone.
Nosit nefrit není až taková výhra, jak se zdá. Pravé Zelené kosti mají genetické propozice k tomu, aby zvládly s tímto nefritem zacházet. Dlouhá léta se na nošení nefritu připravují. Pro nenavyklého člověka může být nefrit zhoubný. Když se objeví nová droga, která by mohla umožnit nošení nefritu i "obyčejným" lidem, začnou se dít věci, který zprvu pozvolna plynoucí příběh posunou úplně někam jinam.
Dostáváme se k politikaření, k boji mezi klany, k docela krvavým scénám. Odkrýváme postupně, že nefrit funguje jako droga a jeho používání se může jednomu vymstít. Noříme se do klanu rodiny, silně ovlivněného významnou minulostí jejích členů. Všichni se snaží nějak vyrovnat s vlastním odkazem a povinnostmi vůči společnosti. A někdo to nese prostě hůř.
Hned od začátku jsem si lebedila v tom, jak je příběh vystavěn a kam se ubírá. Mnohé jsem předvídala, ale to nikterak neovlivnilo můj zážitek ze čtení. Bojové scény byly napsány na jedničku, je vidět, že autorka moc dobře ví, o čem píše (má černý pás).
Navzdory některým malým mínusům, jsem si knihu zamilovala.. Myslím si, že si umístění v seznamu 100 nejlepších fantasy knih dle časopisu The Time vysloužila právem. Stejně jako některé postavy v knize svůj nefrit.
Potěšilo, velmi.
PS. Byla jsem na vážkách, jestli jít na 4,5 hvězdy. Nakonec jsem na databázi zaokrouhlila nahoru, na goodreads dolů. Aby to bylo fér.
PSS. Někdo píše, že děj knihy je pomalý, vleklý začátek. Já Vám nevím, ale když čtete úvodní díl série, vždycky se k tomu hlavnímu dostáváme spíš postupně. Člověk se musí s mnohým seznámit, aby se dostal k tomu hlavnímu. Mně osobně tempo knihy strašně vyhovovalo.
Do knihy jsem se začetla až po dlouhé době (a dej mě moc netáhl) ... Nejspíš tohle nebyl můj šálek kávy... Ale je to jen můj názor...
Knížka je další pohled na rodinný/klanový příběh, povinnost a čest, který jsme viděli tolikrát. Aby to bylo trochu okořeněno, existuje nějaká tajemná látka, která vás má učinit lepším, rychlejším, silnějším. Tato kniha slouží pouze jako úvod do světa. Je tam trochu akce, je tam trochu tajemství...je tam i trochu popisu města a politiky. Ale žádný z nich v dostatečné dávce, aby vynikl. Postavy jsou v pořádku, ale žádná nevyčnívá. Logika klanů nedává smysl. Byla občanská válka, a když nebyla, přátelé, kteří bojovali na vítězné straně, najednou našli klany, které po generaci nebo dvou spolu bojovaly. Jedna z hlavních postav musí být divná, i když to neplní žádný účel. Některé recenze poukazují na to, že autor je asijsko-kanadský...a co?! Nikoho to nezajímá....je tolik zdrojů na stejné téma, o kterém autorka píše, že by mě zajímalo, proč se neinspirovala lépe.
Pokud jste četli něco od Maria Puza nebo viděli něco od Scorseseho, není to nic, co by vás vůbec překvapilo. Také pokud budete místo čtení této knihy sledovat televizní pořady jako Sopranos, Black Donnellys nebo Gomorrah, strávíte čas mnohem lépe.
Co se mi ale líbilo, bylo pár dějových zvratů, které jsem nečekal (třeba 2-3) a pár kapitol, které byly z pohledu zvláště dementního rádoby gangsta.
Jedna hvězda je za prózu, která je v pořádku, druhá hvězda za Japonsko/Shanghai jako worldbuilding a třetí za pár dějových zvratů a příslibů do budoucna. Možná, že druhá a třetí kniha bude pecka, ale ještě nevím, jestli budu mít vůli pokračovat.
Už dlouho jsem nečetla knihu s tak skvěle vykresleným světem plným zajímavé magie, rodinných dramat, klanových bojů a nečekaných zvratů. Citelná je inspirace asijskými městy, ostrovy i kulturou, zlehka i starými gangsterkami. Leeová svůj román označila za "moderní gangsterskou rodinnou ságu", což obsah dokonale shrnuje.
Nejedná se o přemrštěle akční vyprávění. Začátek je pomalejší, spíš taková sonda do Žanlungu a jeho nefritového bohatství, seznamuje nás se zdejšími klany, jejich hierarchií a pomalu doutnajícímu sporu mezi Horou a Nezdolnými. A právě prostřednictvím vůdčí rodiny Nezdolných sledujeme, jak narůstá klanová rivalita a jak je touha po magickém, sílu dopujícímu nefritu spalující - dokonce i mezi Zelenými kostmi (tedy těmi, kdo jsou vůči němu tolerantní).
Kniha se i přes pomalejší tempo četla nadmíru dobře. Dokáže čtenáře dokonale vtáhnout, nepustit ho a unášet na vlnách skvěle vystavěného světa a jeho představitelů. Charaktery tu rozhodně nejsou dokonalé, všichni mají své mouchy a slabiny, zároveň dokáží být silní, odvážní i milující.
Na základě pozitivních zahraničních recenzí jsem měla jistá očekávání, ale nedostala jsem, co jsem čekala, že dostanu. Místo toho přišlo něco úplně jiného. Ale to už je ta věc s očekáváními :)
Láká to na strhující příběh krve, cti, rodiny a té magie. A já čekala víc té magie, ale marně.
Má to 540 stran a tempo vyprávění je rozvleklé. Ze začátku pro mě bylo těžší se začíst, protože mi přišlo, že občas je ten slovosled a sestavení vět takové kostrbaté, ale pak jsem si zvykla. Nemůžu si odpustit koment ohledně přepisování cizích jmen a přidání -ová k příjmení, mně to prostě trhá oči...Konečné zhodnocení by bylo, že je to generační drama z gangsterského prostředí (dva klany, které sobě konkurují a perou se o nadvládu moci), odehrávající se na fiktivním ostrově nápadně podobnému Japonsku. Chvílemi mi to připomínalo Kmotra. A ono to ve výsledku je dobré, ne že ne, jen jsem prostě čekala něco jiného. Pletichaření a politických intrik je tam dost, stejně tak rodinné drama, otázky cti a soudržnosti rodiny. Ale nemělo to pro mě takový náboj, aby mě to udržovalo v napětí, nepodařilo se mi vytvořit emoční pouto s nějakou postavou. Proto dávám tři hvězdy :)
Nefritové město představuje urban fantasy odehrávající se na ostrově Kekon. Na tomto místě vládnou dva klany rivalů, Zelených kostí. Jedná se o rodinu Kaulů a Aytů. Nefrit hraje v tomto světě velmi důležitou roli, neboť propůjčuje velkou sílu a moc těm, kteří jej dokážou ovládat. Právě Zelené kosti mají genetické propozice k tomu, aby zvládli s tímto nefritem zacházet. Když se objeví nová droga, která by měla umožnit nosit nefrit i cizincům, rivalita mezi klany vzroste. Doposud potlačovaná agrese přeroste v násilí, což se odrazí na budoucnosti všech.
Fonda Lee se při psaní inspirovala asijskou kulturou a několika videohrami. Má dar vyprávět tak barvitě, že si vše představíte do nejpodrobnějších detailů. Způsob, kterým užívala různá přirovnání má šanci zaujmout, stejně tak i vydařená charakteristika postav. Postavy jsou totiž prezentovány se všem jejich chybami, díky čemuž vám snadno přirostou k srdci. Rodinná dynamika je taktéž dobře vykreslena, což ději přidává na uvěřitelnosti.
I když zpočátku může chvíli trvat se ve fungování světa zorientovat, jakmile se dostanete do určitého bodu, nebude to až takový problém. Politika, kultura, magie, to vše je čtenářům*čtenářkám prezentováno zajímavým způsobem, který mě osobně dost zaujal.
Autorka si navíc dobře poradila s rolí žen, které v knize vystupují jako pořádné bojovnice. Jsou inteligentní, odhodlané a dokáží výborně ostatní vést.
Jediné mínus pro mě osobně bylo v počtu postav. Prvních 200 stránek jsem měla problém se v jejich počtu orientovat. Doporučuji si tedy kreslit mapu a vypsat si hierarchii jednotlivých klanů. Obvykle to dělám, tentokrát ovšem ne a byla to chyba.
Nefritové město tedy můžu za sebe rozhodně doporučit. Je samozřejmé, že nesedne do vkusu každému, ale pokud máte rádi mafii, bojové střety a magii, mohlo by vás čtení bavit :)
Štítky knihy
mafie rodina moc války městská (urban) fantasy dark fantasy World Fantasy Award (cena) fantasy
Nefritové město
Zajímavá směs západního a východního života. Propletenina gangterek, kung-fu fantasy. Dva mocné klany na jednom území a z toho plynoucí rozkol, když se jeden rozhodne převzít moc na druhým. Seznamujeme se s hierarchií klanů a rodin, s bohatstvím, které produkuje nefrit. A taky s nenávistí, kterou produkuje jakási čest, klanová příslušnost a citlivost nebo necitlivost právě vůči nefritu. Postav je u celkem dost, ale dá se v nich orientovat. Jen se mi zdají všichni takový nemastní, neslaní. Možná je to i stylem vyprávění. Spousta řečí o klanové věrnosti, případně klanové nenávisti. V podstatě je to o tom, jak si kluci hrají na vojáčky a přímíchali se jim k tomu ženy. Tenhle aspekt je na to příběhu hodně dobrej. Doufám, že se v dalším díle dozvíme více o tom, proč se klan rozpadl na dvě frakce, proč vznikají ty souboje, proč jsou některé rodiny prokleté. I když teď se mi do druhého dílu moc nechce. "Klan je mojí krví a Pilíř je jeho pánem."