Nefritová válka přehled

29.04.2024

Druhý díl Ságy o zelených kostech se odehrává necelé dva roky po událostech první knihy. Normálně bych sáhla po čtyřech hvězdách, ale zjišťuji, že si na této sérii buduji silnou nefritovou závislost.

Vše to opět stojí především na hlavních hrdinech knihy. Rodina Kaulů si mne získala už v první knize. Sourozenci Shae a Hilo nejsou perfektní, mají své chyby a občas jednají tak, že bych jim jednu vrazila. Ale právě tou svou nedokonalostí a slabostmi si mne získávají čím dál tím víc. Hilo ukazuje, že dokáže stejně slušně jako Shae manipulovat, s kým se mu zachce a občas se v něm probouzí jeho staré "Rohovské" já (tyhle chvíle miluju). Zároveň však narážíme na jeho jemnější a starostlivou stránku. Shae je výborná Počasnice, moc dobře ví, kam až může zajít. Nicméně se přes svou obvykle chladnou hlavu nechá zatáhnout do situací, které jí vůbec nezávidím. Svým vybruslením z nich si však získává moje sympatie a já ji považuji za jednu z nejzajímavějších hrdinek, které jsem kdy poznala. Občas nejednají čestně, ale v zájmu přežití klanu to prostě jinak nejde. Jejich adoptovaný bratranec Anden, takový mladistvý prvek v dospělácké sérii, který se spíše nechtě než chtě vydal do zahraniční za studiem, dostává více prostoru. V cizím městě poznává, že nefrit ovlivňuje mnohé i za hranicemi Kekonu a dostane se do nejedné svízelné situace. Nakonec se ukazuje, že aby byl pro klan užitečný, nemusí nasazovat nefrit.

Druhý díl se tedy nedrží pouze Kekonu, sahá si daleko za hranice ostrova a ukazuje, jak nefrit ovlivňuje nejen světovou politiku ale i jednotlivce, kteří chtějí zbohatnout bez ohledů na to, kolik lidí zemře. Za mne skvělý nápad - nedržet se jen hranic nefritového ostrova.

Podobně jako v prvním díle nabízí Nefritová válka extrémně emotivní až tragické momenty, dojde k přestřelkám a soubojům (které jsou výtečně napsané). Dochází i ke střetu kekonských gangů, který ve mne opět probudil touhu přečíst si Kmotra, nebo nějakou tu knihu od Caleba Carra (Gangy v NY).

Závěr v nás zanechává několik nezodpovězených otázek a pochybností o duševním stavu jednoho z hlavních hráčů, proto okamžitě sahám po třetí knize a nejspíš se tou angličtinou zadusím, ale za ten risk to stojí.

Nefritová válka je za mne stejně dobrá jako první kniha, mám však pocit, že si Fonda Lee to nejlepší šetří na finále a že tuto trilogii zakončí tak, že mi bude chvíli trvat než se vzpamatuju.

Její postavy nejsou tak skvělé jako ty od Abercrombieho, ale miluju je.
Její magický systém není tak dobře vybudovaný jako ten Sandersonův a přeci miluji to, na jakých pevných základech a pravidlech stojí.
Worldbuilding má své zákonitosti a ani víc vlastně nepotřebuju.
Miluju tu čest.
Miluju ten smysl pro rodinu.
Miluju to politikaření.
Miluju ty všechny malé podvodníčky.
Miluju ty zvraty.
Miluju i tu lehce "romantickou LGBT" linku. Ničím neruší a krásně splyne se zbytkem příběhu.
Baví mě, co nefrit dělá s obyčejnými lidmi. Baví mě, co dělá se zelenými kostmi.


Obdivuju Fondu Lee a stavím si ji do topky žebříčku nejoblíbenějších spisovatelek.

Aktualizace: přečten třetí díl v originále - parádní série.