Negativy z popelnice 1900 – 1945
Martin Wágner
Kniha Negativy z popelnice 1900–1945 nabízí ponor do hloubi první poloviny 20. století, neboli výmluvné okamžiky zachráněné před zapomněním fotografem a nakladatelem Martinem Wágnerem. Zpravidla anonymní snímky většinou nebyly datovány, sestavení retrospektivy to však nebránilo. I přibližná chronologie reprodukcí dokládá někdejší ráz života. Původně soukromé památky se ve zpětném pohledu mění v nadosobní symboly osudů obyvatel střední Evropy. Předmluvu k pásmu 211 záběrů napsal Josef Moucha. Uvedení fotografií do historických souvislostí zůstává otevřeno individuální interpretaci.... celý text
Přidat komentář
Dokonalý nápad. Pan Wagner sbírá negativy v popelnicích, případně v pozůstalostech, ke kterým se nikdo nehlásí. Obrázky digitalizuje, vyčistí a pak vytvoří knihu, která je "vizuální stopou první poloviny 20. století", u které vůbec nejde o to, kdo je kdo a kde je co, ale je to monumentální svědectví, se všemi technickými problémy, které se ale v tomto zvětšení proměňují v novou estetiku, v přidanou estetickou vrstvu. A tak se z fotek na nás dívají nejen pózující dělníci, železničáři nebo hospodští štamgasti, ale i nádherná holčička na louce (i titulní strana knihy), nahá manželka na divanu, a spousta náhodných chodců, kolemjdoucích na odpočinku, při práci, ne výletě, stejně jako máme díky těmto průhledům možnost být přítomni i na frontě 1. a 2. světové války. Je to fascinující, skvělé a až dokonalé. Jedinou vadou na kráse jsou popisky k fotkám, které jsou v přiložené brožurce, která není součástí vazby, ale je jen vložená. Chápu, že takto působí obrazy čistěji, ale není to všechno jen od anonymních autorů, bylo by přirozené mít tyto informace u fotky. Ale budiž, takto to působí samo o sobě, jako když to vytáhnu z popelnice a nevím nic, tedy nezbývá, než aby fotografie působily přes hranu času samy za sebe. A to byla patrně cíl. A ten funguje. Skvěle!