Nehmotné dědictví: Kariéra jednoho exorcisty v Piemontu
Giovanni Levi
Leviho příběh, jehož hrdinou je piemontský inkvizitor 18. století, představuje jedinečný pokus o vykreslení života venkovské raně novověké společnosti severní Itálie. Krok za krokem v ní autor rozkrývá mentální obzory venkovanů, konfrontovaných s církevní mocí. Pod tlakem a samozřejmě v inkvizitorově „překladu“ mimoděk odhalují svět svých náboženských představ, jež se od církevního učení v mnoha ohledech diametrálně liší. Zároveň však dávají nahlédnout i do svého obyčejného, každodenního života.... celý text
Literatura světová Historie
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
L'eredità immateriale. Carriera di un esorcista nel Piemonte del seicento, 1985
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat - jsem poněkud zklamaný, že jsem naletěl názvu, který vyvolal zájem o knihu. "Kariéra jednoho exorcisty" totiž nebyla obsahem knihy, nýbrž "pouhým" popudem k práci, kterou Giovanni Levi sepsal. Tématem je práce na sáhy vzdálena sledování osudů Giovaniho Battisty Chiesy (a teď babo raď, zda italská jména skloňuji správně).
Když odhlédnu od tohoto prvotního "zklamání", je tu ještě jeden aspekt, který mě nepotěšil. Ač se naprosto nevyznám v dějinách Itálie a už vůbec netuším jakou pramennou základnu Levi využil, z textu hodně prosakuje nejenom vatová výplň pro splnění stránkového rozsahu, ale taky tendence z naprostého minima pramenů vydolovat závěry, hypotézy a domněnky. A to natolik hnané na sílu, že si nejsem jist, jak moc dokážou obstát na poli historických věd, pokud by chtěl někdo hlouběji propátrat problematiku, jíž se autor věnuje. Za to své hlavní postavě příliš pozornosti nevěnuje. V poměru knihy je to asi zhruba 10 stran, přičemž pět zahrnuje Chiesův otec. Giovan Battista obdivuhodně proplouval potížemi, ač nakonec prohrál. Záhadným způsobem prošel ohromnou proměnou. Leč, nedozvíme se, jak probíhala, proč a o jeho činnosti se pramálo dozvíme.
Každá mince má však dvě strany, což platí taktéž o knize Nehmotné dědictví. Ačkoliv jsem nedostal, v co jsem doufal, přece jen z práce vyrůstá jiný zajímavý příběh. Příběh vesnice Santeno na konci 17. století, třídní rozbroje, každodenní fungování jednotlivých vrstev obyvatel, konflikty osobní i správní zasahující až na samotný italský trůn. Nikoliv statický venkov, ale ranně novověký venkov, kterým zmítají změny nenápadně, ale v řetězci vedoucím ke změně celé Itálie v moderní stát. Levi zobrazením fungování jednotlivých rodin mě vede k domněnce, zda je ten koncept pouze náhodný nebo "systémový", neboť v druhém případě by se velmi podobal tomu, jak začala fungovat (a do značné míry stále funguje) italská mafie. Tou myšlenkou se však vzdaluju tématu víc než sám autor.