Nejbližší příbuzní
Roger Fouts , Stephen Tukel Mills
Tato působivá kniha, k níž napsala předmluvu Jane Goodallová, boří umělé bariéry mezi námi lidmi a našimi nejbližšími příbuznými – šimpanzi. Jsou nám blízcí nejen emocionálními projevy, pevnými rodinnými svazky, společenskými strukturami, chováním i dovednostmi, ale i přirozenou inteligencí, a konečně i schopností komunikovat s člověkem prostřednictvím znakového jazyka. Autoři navázali na práci svých předchůdců s šimpanzí slečnou Washoe, což podstatně ovlivnilo jejich životní a profesionální dráhu a dovedlo je i k revolučnímu názoru vyvracejícímu teorii Chomského, že jazyk je dán jenom člověku…... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2000 , Mladá frontaOriginální název:
Next of Kin, 1997
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knížek, co se mi dostala pod ruku, poklad! Kniha, která mě moc ovlivnila jak po osobní stránce, tak profesně a upřesnila mi názor na naše nejbližší příbuzné. Měl by si jí přečíst každý, kdo chová jakékoliv zvíře. Roger Fouts udělal neskutečný kus práce se šimpanzi, ale i tím, že napsal tuto knihu a šíří osvětu, jak jsou to chytré a úžasné bytosti a jak dokážou být lidé odporní. Během četby jsem knížku musela párkrát odložit, protože se mi udělalo špatně při popisování chování lidí k šimpanzům. To, jak dokáže Monty Roberts ovlivnit smýšlení lidí na chování koní, je dle mě Roger Fouts schopen popsat v této knize ohledně šimpanzů.
Krásná kniha, která mi přinesla spoustu informací a díky které se na naše nejbližší příbuzné dívám s ještě větší úctou.
Samozrejme môžeme namietať, že predsa aj mimolaboratórne výskumy na primátoch sú šialenstvo, pretože tie zvieratá nežijú prirodzene, sú oddeľované od rodiny a sú presúvané z jedného miesta na druhé a je to pre nich veľmi stresujúce, ale projekty ako sú tie, čo robil Roger Fouts predsa len prispeli k tomu, aby sme sa na primáty, ale aj iné zvieratá, nepozerali so zdvihnutým nosom. Fouts naučil svoje šimpanzy ľudskú posunkovú reč (niektoré z nich sa naučili až 350 znakov), žil s nimi desiatky rokov a zdokumentované výsledky pozorovania ich správania prezentoval, pomocou čoho dokázal svetu, že zaužívané názory o iných druhoch majú značné nedostatky. Fouts kritizoval vivisekciu a iné laboratórne ohavnosti, preto bol čiernou ovcou vo vedeckých kruhoch. Ja mám rád čierne ovce. Čítalo sa mi to dobre, skoro ako román, má to dej a postavy a spád a pritom je to literatúra náučná.
Úžasná kniha, která mi jednak hodně rozšířila vědomosti o šimpanzích, ale zejména vyvolá úvahy o tom, jak si člověk dokáže snadno vystavět falešné hranice morálky. Slovy autora "nemůžeme za naším morálním světem zabouchnout dveře ... věda jež nebere zřetel na bolest druhých se brzo zvrtne v něco obludného".