Ostrov panenek
Jeremy Bates
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521809/bmid_ostrov-panenek-64edfe30f02d6.jpg
3
53
53
Nejděsivější místa světa série
< 4. díl >
Příběh z nejděsivějšího místa světa. Měl to být pohodový výlet. Na mexický ostrov Isla de las Munecas ověšený nekonečným množstvím dnes už dost zchátralých panenek. Prý tam kdysi došlo k vraždě. Prý se tam dějí nepředvídatelné věci. Ale kdo by věřil na pověry. Skupina přátel vyjíždí na ostrov shánět materiál pro natáčení dokumentu. Jenže. Co tady dělá ta holčička? A kdo zabil Miguela? Obklopeni strachem a paranoiou a pronásledováni neznámým vrahem stráví na ostrově nejdelší noc svého života…... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2023 , XYZ (ČR)Originální název:
Island of the Dolls, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Slabé tři hvězdy. Nebyl to vyloženě průšvih, jen zhruba od půlku tušíte, co se na ostrově stalo, respektive kdo stál za první vraždou. Pachatele druhé vraždy možná netušíte, ale zas je to tak přitažené za vlasy, že možná ani Bates si nebyl do poslední chvíle jistý, kdo a proč ho vlastně zabil.
No, a pokud jste četli nějaký předchozí kousek, u mě to byl román z lesa sebevrahů, nezbavíte se pocitu, že postavy jsou jaksi stejné, jejich vzorce chování se nápadně podobají.
Nečetlo se to špatně, to rozhodně ne, za necelé čtyři hodinky jsem měl hotovo, ale postrádal jsem napětí, možná nějaký wow efekt na konci. Měl tam být, jen si pod wow efektem nepředstavuji mexickou verzi Velmi křehkých vztahů.
(SPOILER)
Skôr 2,5 hviezdičky než 3. Vôbec som sa nebála. Buď je to tým, že ma už v tomto veku nič tak ľahko nevydesí, alebo tým, že som z Batesovej série o najdesivejších miestach sveta prečítala už tri knihy a tušila som, k akému rozuzleniu to smeruje. Ani na okamih som neuverila tomu, že na ostrove straší duch alebo oživené bábiky. Hoci autor sa snažil vyvolať toto presvedčenie, intenzívne až kŕčovito, povedala by som.
Nechcem však povedať, že Batesove strašidelné miesta sveta sú na jedno kopyto. Je tu dosť ozvláštnení a neopakujúcich sa prvkov na to, aby stáli za prečítanie. Nič viac ako ľahko čítavú oddychovku však od toho nečakajte. A prekvapivé momenty tejto knihy sú prekvapivé skôr z dôvodu, že sú absurdné. Napríklad je krajne neuveriteľné, ako rodičia dospeli k rozhodnutiu zabiť svoje dieťa. K tak šokujúcemu, radikálnemu a proti rodičovským inštinktom spejúcemu riešeniu došli prirýchlo. Aby to bolo uveriteľné, vyžadovalo by si to aspoň trikrát viac priestoru, opisov, autorského presviedčania. Už od umiestnenia Maríe u diabolských mníšok spadla jej dejová línia do absurdností a viac z nej nevystúpila. A to i napriek tomu, že som s Maríou súcitila a jej postava ako taká mi pripadala uveriteľná. Naproti tomu mi postavy zo súčasnosti pripadali aspoň spočiatku dosť nesympatické.
Je to první kniha od tohoto autora,a mě jako horor stačil.Byla napínavá,četla se svižně a v některých kapitolách i lehce strašidelná.Líbila se mi i dějová linka,jak se v kapitolách střídala minulost se současností,na konci knihy to do sebe krásně zapadalo.I když konec se mohl zdát trochu nepravděpodobný....přesto se mi kniha líbila.Určitě se vrhnu i na jinou knihu...
Na tohohle autora jsem narazila zcela náhodou. Jeho knihy mě obecně baví a po každé se těším, až vyjde další.
Obzvláště to, že se jedná o skutečná místa s fiktivním příběhem. Vždy se snaží vymyslet v místě nějaké logické vysvětlení a nejinak tomu bylo i tomto případě.
Sice se jedná kolikrát až o naprostou absurditu, která je spíš k smíchu nez k báni se, ale to je ten důvod, proč se mi jeho knihy líbí.
'Panenky jsou neživé předměty, není v nich ani špetka života, ale protože vypadají jako my, působí jako živé-a působí-li něco neživého až příliš živě, důvěrnost se změní v nedůvěru, náš mozek to odmítne jako nepřirozené a my vůči tomu začneme pociťovat odpor.'
Za 'Ostrov panenek' má u mňa Jeremy Bates plné hodnotenie, nemám čo vytknúť a vrele doporučujem :)
'Panenky byly ze své podstaty děsivé. Ty jejich bezvýrazné oči a vševědoucí úsměvy, končetiny bez života a natažené ruce, které jako by člověka někam vábily. Nejvíc ale dělalo to, že byly v dezolátním stavu. I v tom šeru působily hrozivě. Slunce zkrabatilo a rozrylo jejich „kůži“, déšť navíc smyl většinu barvy a zanechal po sobě voskovité obličeje v odstínu masokostní moučky podobné lebkám.'
Od Jeremyho Batese jsem četla již dvě knihy, které byly docela fajn, a tak mne zajímalo, s čím dalším přijde - takže když vyšel Ostrov panenek, chtěla jsem si ho určitě přečíst. Nakonec se z toho vyklubalo průměrné čtivo.
Pokud máte od autora už něco přečteného (Les sebevrahů, Paříž: Katakomby), tak už zhruba tušíte, co můžete očekávat. Autor totiž používá docela podobné schéma. Spolu s postavami se ocitáte na místě, které je opředeno nějakou temnou historií, a na to autor naváže s nějakým smyšleným příběhem, který se opírá o ty legendy či události, které jsou s tím místem nějak spjaté. A stejně tak tomu bylo i tady.
O Ostrově panenek, nacházejícího se nedaleko mexického města Xochimilko, jsem slyšela už dřív. Myslím, že se autorovi celkem slušně podařilo navodit tu tajemnou, divnou a poněkud pokřivenou atmosféru, kterou jsem z těch povídaček kolem Ostrova panenek vždycky cítila. A to jsem ocenila.
Zápletka, s níž autor přišel, byla zajímavá, bavilo mne to a chtěla jsem vědět, co se teda děje a kdo za co může. Děj je tu rozštěpen do dvou linií (minulost a přítomnost), které spolu ale nějak souvisí, jak už čtenáře napadne hned na začátku. Přiznám se, že ta linie z minulosti mne bavila víc - přišla mi napínavější, temnější a přinesla mi víc takového toho pocitu mrazení, jaké člověk u hororů očekává. Dějová linka z přítomnosti, ta hlavní, byla zpočátku hodně pomalá, nezáživná a moc ukecaná - osobně bych ji radši viděla proškrtanou a tím pádem nahuštěnější.
Celkově to hodnotím průměrně - 3 hvězdy z 5. Nebylo to vysloveně špatné, ale pár výhrad mám, no...
Hrůza, děs a totálně promarněná šance na skvělý thriller!!!
Myslela jsem, že to nebude tak hrozné jak ostatní píší, ale je to bohužel
ještě horší!! Absolutně zbytečná kniha a ztráta času :-(
Nechala jsem se zlákat pěknou obálkou, která slibovala děsivý zážitek. Bohužel většina knihy byla vata, bez hlubší hodnoty. Postavy byly vesměs nesympatické a jejich chování mnohdy nelogické. Zklamání.
Je to jiné než např. autorovy pověstné Katakomby nebo Les sebevrahů. Musím říct, že mě to nadchlo, je to příjemná změna, autor vysadil svůj obvyklý styl. Osvěžující, renesanční, a přesto v mém oblíbeném žánru.
Ostrov panenek může vzbuzovat zájem o legendu, která ho provází, ale u knihy jsem si nebyla jista, zda se jí autor bude řídit, zda panenky (ducha) nevynechá a zlo nepřiřkne samotnému démonu/ďáblu/satanovi nebo lidskému elementu. Panenky mohou být nástrojem temných sil anebo jen pouhým soukolím, kdy se to děje zrovna na Ostrově panenek. Nemuselo tedy nutně jít o ducha zemřelé dívky či hlas ze záhrobí (její šepot?).
Jediné, co mi "vadilo", byla abstraktní postava Dona Javiera Solana, což byl pro mě tahák knihu číst a dočíst. Uvítala jsem to, kniha je čtivá, odbočky jsou důležité pro poznání vlastností a života postav před tím, než navštívily Ostrov. Nutno dodat, že jsem si musela se zvědavostí přečíst i závěrečný epilog, aby se mi příběh celistvě složil dohromady a já se dozvěděla, jak se svou životní etapou a zkušeností na Ostrově naloží hrdinové za několik let, až budou starší a mít své životy někde jinde.
Příběh, který je zčásti hororem a zčásti thrillerem je postavený na legendě, ale je jen na čtenáři, aby se dozvěděl, jak s touto legendou autor naložil.
(SPOILER) Tak tohle je veliké zklamání. Banda totálně tupých zbohatlíků, kteří se mezi sebou nesnáší, hádají se a nesmyslně mlátí jeden druhého. Jediná relativně normální postava dostane hned na začátku chřipku a tím je vyřazená z veškerého dění. Děj v podstatě o ničem, bez atmosféry a napětí. Na konci jsem protáčela oči, už mě ani nezajímalo, jak to dopadne, snad jsem jen doufala, že se pozabíjí všichni mezi sebou. Epilog byl jak z pohádky. K hororu se to ani nepřiblížilo, přitom Ostrov panenek měl takový potenciál. Škoda. Hvězdičku dávám za linku Maríi, ta měla smutný osud a tý jediný mi bylo líto.
Zklamaní. Les sebevrahů a Katakomby v Paříži byly super, tohle bylo takové nijaké.
Mám hodně rád knihy od tohoto autora a stále doufám, že u nás vyjde ještě poslední díl z této volné série, který u nás chybí. Ostrov panenek byl stejně "zábavným" čtením, jako autorovi předešlé knihy, ale příběhově určitě nejslabší. Možná mě spíš nevtáhlo prostředí příběhu. To bylo u předešlých knih rozhodně lepší a děsivější. Ale pořád jsem si čtení užil. :)
P.S. Maríina linka byla hodně smutná, a byla tím nejlepším na této knize.
Čekala jsem mnohem lepší duchařský příběh a místo toho dostala takovou nesmyslnou slátaninu. Bavil mě příběh Maríi, které mi bylo neskutečně líto. Ale partička na ostrově byla plná frajerů, kteří dávali světu najevo, že mají peníze a že jsou "někdo". Z partičky na ostrově mi byla sympatická pouze Elizabeth.
(SPOILER)
Linka s Marií byla úžasná.
Zbytek příběhu byla však neuvěřitelná nuda vyplněná vatou do všech směrů. Minulost Jacka a Elizavety je naprosto zbytečně roztahaná a nezajímavá.
Těšila jsem se na skvělý příběh s děsivými kulisami a doufala aspoň v lehkou duchařinu. Bohužel, v podstatě autor nedokázal ani z poloviny využít mysteriózní potenciál skutečného místa.
Postavy vesměs nesympatické, nezajímavé, hloupé, naivní, nelogicky se chovající. Nikdo si nevezme ani nic na pití, dokumentarista je autorem trapně odsunut, protože zřejmě pro tuto postavu nenašel využití. Pokud by došlo na škrtnutí postavy Peppera - s dějem by to nic neudělalo. Rádoby děsivé sny byly jen a pouze na efekt, aby v čtenáři vzbudily naději, která o stránku později vyčpěla do ztracena. Hlídání na terase, když chata měla jen jeden vchod - nesmyslný, ale zase by autor musel vymyslet jak je dostat ven, že?
Opravdu, za mě obrovské zklamání. Zlatá Darcy Coates
Kniha je vhodná pro nenáročné čtenáře, kteří mají hororovou knihu jako lehkou oddechovku a nejsou v tomto žánru zmlsaní. Vidím, že spousta čtenářů je nadšených a to je v pořádku, já se už k tomuto autorovi nevrátím.
Takových příběhů jsou tucty. Osamělá skupinka lidiček na izolovaném ostrově, bouřka, všude panenky a vraždění. Do toho trochu duchů, Rusko, automobilové závody a malá holčička, aby to mělo grády. No, nečti to! Nějak mne to však, přes všechny ty kejkle, nebralo, docela jsem se nudil a hrůza se nedostavovala. Vztahy mezi postavami byly také takové nijaké, sem tam nevěra, ale psychologie povrchní. Nepošmákl jsem si, to tedy ne.
Tentokrát si Jeremy Bates pro svůj příběh vybral ze skutečných děsivých míst světa mexický "Ostrov panenek", kde jsou skutečně zavěšené na kdejakém stromě a v sítích stovky panenek. Poslal na něj skupinu mladých lidí, z nichž ne všichni jsou přátelé. Ponurá a děsivá atmosféra je tu vytvořena perfektně. Skupina na ostrově plném močálů uvízne, blíží se bouře, mrtvé pohledy panenek vzbuzují úzkost, k tomu se přidává pocit, že je někdo sleduje. Aby toho nebylo málo vzájemná nevraživost vede k osobním sporům a vyhroceným situacím...
Námět je výborný, mystika a tragédie v sobě mají přitažlivost. Příběh je nápaditě vystavěný, děj je poutavý a napínavý.
Moje hodnocení je 4,5*, tohle mě bavilo a oceňuji, že jsem se díky autorovi dozvěděla o existenci dalšího podivného místa.
Skutečný mexický ostrov Isla de las Munecas má svoji pověst. Jeden farmář našel v močálu na ostrově mrtvou holčičku. Nezjistilo se za jakých okolností utonula. O pár hodin později našel farmář ve vodě plastovou panenku, která pravděpodobně patřila zemřelé. Aby uctil její památku, pověsil panenku na strom. V té chvíli k němu prý začal promlouvat duch holčičky a chtěl po něm panenek víc. Farmář tak začal po ostrově panenky rozvěšovat.
Protože morbidní záhady přitahují, je z ostrova turistická atrakce.
Jako vždy velmi originální kniha, která se odehrává na strašidelném místě, které skutečně existuje. Takže v tomto to je klasický Bates. I tak je ale "Ostrov panenek" jiný než autorovy předešlé knihy. Ze všech knih mi tato přišla nejvíce ponurá, depresivní a bezútěšná. Dvě vyprávěné linky, jedna z minulosti a druhá ze současnosti, se velmi dobře doplňují, postavy jsou uvěřitelné a i jejich motivy jsou logické. Pasáž z chaty je vynikající hororový psychothriller, kdy se ke slovu silně hlásí paranoia, nevraživost a smutná pravda o tom, kam jsou někteří lidé schopni zajít. Naprostá spokojenost, plná palba a těším se na, doufám, další knihu.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Les sebevrahů |
| 2020 | Hora mrtvých |
| 2017 | Paříž: Katakomby |
| 2023 | Ostrov panenek |
Recenze tato kniha nemá moc dobrý, ale raději, ať si názor udělá každý sám. Já jsem byla překvapená celkovou dynamicnosti příběhu, líbily se mi dvě dějové linie. Nadšenci knih thrilleroveho a hororoveho typu si na své v této knize určitě přijdou!