Nejhezčí tango

11.04.2012

Román pojednává o životě několika mladých lidí v argentinském maloměstě Coronel Vallejos (ve skutečnosti General Villegas, Puigovo rodiště), kde se nic moc neděje, všichni tam žijí své "malé" životy a sní si své sny o lepším životě, poslouchají z rádia bolera, tanga a romány na pokračování, chodí do kina nebo na tancovačky. V podstatě by se dalo říct, že jsou to docela banální příběhy. Ovšem Puig to napsal způsobem, který tomu dal docela slušné grády. Různé části knihy jsou psané různými způsoby, které se jakoby proplétají, tvoří jakousi mozaiku, ve které se všechno propojuje a náhle vidíme, jak se před námi odehrává dosti dynamický příběh. Část je napasaná formou dopisů. S touto formou slavil svého času úspěch Chodarlos de Laclos, když napsal slavné Nebezpečné známosti. Mezi jednotlivými dopisy jsou krátké části psané v přítomném čase a popisují, co zrovna osoba dělá po dopsání dopisu - trochu to připomíná filmový scénář. Pak jsou tam části jakoby deníkové, několik policejních záznamů, několik telefonních záznamů, záznam snu, záznam překotného přemítání, záznam několika modliteb, záznam zpovědi... Vlastně by se dalo říct, že je to "román - záznam". A z jednotlivých záznamů pomalu vystupuje drama malosti, zášti, honby za prospěchem, ubohosti, nízkosti. Na to, že je to docela útlá knížka, toho zvládl Puig opravdu dost nahustit na malý prostor. Manuelu Puigovi je třeba přijít na chuť. A když se ta chuť dostaví, stojí to za to. Když ne, tak se odloží a vezme jiná kniha. Co taky jiného?