Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1624
1624
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Na doporuceni svagrove, a fakt super. Zajímavý styl vyprávění a vůbec, občas si myslime, že víme, co bude nejlepší pro všechny.
Petra Soukupová je jedna z mých oblíbených autorek. Někteří tady píšou, že píše moc jednoduše, že není poznat, jestli se jedná o myšlenky nebo o přímou řeč, ale mně to přijde všechno bravurně napsaný. To, jak dokáže proniknout do mysli nejen malého dítěte, ale i dospělé či starší osoby.
Nejlepší pro všechny je dost ponurá kniha (asi tak jako všechny Petřiny knihy), ale zato opět dobře propracovaná. Ukazuje, jak dnes chybí v lidských vztazích komunikace a jak moc může uškodit, když si vytváříme nejen obyčejné domněnky, ale i takové domněnky o tom, co je pro druhé to nejlepší (a tím pádem je to nejlepší i pro nás). :-)
Doporučuji! :-)
Autorka je ve své knižní tvorbě pro dospělé tak trochu „one trick pony“… Ne že by ten trik neuměla skvěle, to popsání mikroturbulencí každého dne svých postav, střety v rodinách, ale od atraktivní premisy – hérečka! – jsem asi čekal o maličko víc, než „jen“ další vynikající vcítění se do dospělých i dětí. Přesto fajn.
Kdysi jsem četl podobenství, podle kterého každý člověk nese dvě brašny. Do té první si ukládáme situace, ve kterých někomu ublížíme nebo se zachováme zle, do té druhé si střádáme naše dobré skutky a chvíle, kdy nám bylo ukřivděno. Tu první neseme na zádech a tu druhou před sebou. Do obsahu té první nevidíme, nechceme vidět. Co je v druhé brašně, to máme pořád na očích, na to se pořád díváme, pořád si to připomínáme.
Postavy z posledního románu Petry Soukupové mi tuhle myšlenku připomínaly – nikdo zde není vyloženě dobrý ani nenapravitelně zlý, jen si každý interpretuje věci svýma očima, každý vidí jen svůj díl příběhu, zvýrazňuje to pozitivní ve vlastních motivacích a u ostatních naopak podezíravě počítá spíš s nekalostmi. Vznikají tak nedorozumění, která vypadají zbytečně, ale jsou vlastně nevyhnutelná.
Zásadním selháním všech dospělých postav je jejich neschopnost nahlédnout na konfliktní okamžiky pohledem ostatních. Rodiče Hany tak například nejsou schopni docenit její povolání herečky (pro ně to není hodnotná náplň života, a tak si nepřipouští, že to může být naplňující pro někoho jiného), ale rozhodnutí o její životní cestě dokonce vnímají jako svého druhu útok na sebe – cítí se ukřivděni, že nedala na jejich dobré rady a snad mají i náznak myšlenek, jestli jim to jejich dcera neudělala naschvál. A když podobně uvažuje v románu každý, tak je jasné, že k dorozumění může dojít snad jen náhodou.
Petra Soukupová píše (nejen v této knize) o věcech, které mě zajímají a dokáže o nich psát působivým stylem, který mě spolehlivě vtahuje do děje. Zároveň zápletky vnímám jako věrohodné, dokážu si představit, že takhle opravdu rodinné vazby vypadají a leckteré komunikační kolapsy mi byly velmi povědomé (ano, znovu to pověstné nastavené zrcadlo). Proto mám všechny její knihy tak rád, proto byl pro mě i tento román velkým zážitkem.
Tato kniha mne opravdu dost potrápila. Vybrala jsem si ji do Čtenářské výzvy, jinak bych se k ní pravděpodobně nikdy nedostala. A hodně dlouho se mi nelíbila. Viktor i jeho matka, která byla v mých očích doslova k ničemu a v životě se tak nějak jen plácala, mi nebyli sympatičtí ani trochu. Zachránil to až konec, který mne strhnul a konečně (!) mě začalo i zajímat, jak celý příběh skončí. Za to tedy jednu hvězdičku přidávám, ale jinak mne kniha dost nudila a určitě se k ní už nikdy vracet nebudu...
Moc hezký příběh o mezigeneračních vztazích, i když mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Zpočátku jsem měla chuť Viktorovi dát pár facek za to, jak se choval, zbytek knihy naopak Haně, tu jsem opravdu nechápala. Doufám, že tato postava nebyla nikým inspirovaná a že se nikdo nechová tak hrozně, že ve třiceti letech po všech ječí a dokonce jí nevadí bít bratra nebo matku...
Tie babizne ma strašne štvali, ale bolo úžasné sledovať tie monológy. Dalo mi to nový pohľad na pohnútky vlastnej rodiny..... a to by knihy mali robiť
Měla jsem vysoká očekávání a kniha mě trochu zklamala. Je psána takovou zvláštní jednoduchou formou, která se mi nelíbila. Někdy bylo těžké rozpoznat co je přímá řeč a co je jen myšlenka a čí. Do čtení jsem se hlavně na začátku musela nutit, pak už to bylo lepší.
Přesto, že to byla knížka o obyčejných lidech, moc dobře se mi četla od samého začátku. Ani mi nevadil způsob jakým je psaná a musela jsem číst každou volnou chvilku, abych viděla jak se bude děj vyvíjet. Myslím si, že spisovatelce se velmi povedlo vystihnout vztah matka - dcera - vnuk. Ten kdo má rád knihy o vztazích doporučuji k přečtení.
Tohle bylo moc krásné. Smutně krásné, krásně smutné. Jak se všichni snažíme, ale protože spolu neumíme mluvit, tak si nerozumíme. Všechny postavy knihy jsou tak trochu sobci a zároveň se snaží dělat všechno pro to, aby oni i ostatní byli spokojení, a ono se to tak nějak pořád míjí účinkem. Copak to neznáme snad každý? Způsob psaní a vyprávění je nezvyklý, ale přitom mi připadá naprosto přesný. Monology se mísí s dialogy, vnitřní hlas s vnějším... Zkuste někdy poslouchat členy své rodiny, to je prostě přesné. :-) Moc jsem si to užila.
Skvěle napsaná kniha, pomohla mi nahlédnout do duše malého průšviháře, kterého bych asi jako většina lidí zařadila mezi nevychovatelné grázlíky. Kniha je čtivá od začátku do konce. Mísily se ve mně pocity chuti vrazit malému Viktorovi pár facek ale i schovat ho pod ochranná křídla, tak jako jeho maminku. Kniha přečtena jedním dechem.
Musím bohužel konstatovat, že jsem knihu nedočetla. Nebaví mě. Je psaná divnou ich formou. Za mě ne.
Tuto knihu jsem začala číst na doporučení kamarádky, a to jen ze slušnosti, abych neurazila. Po pár stránkách jsem ale zjistila, že je to kniha, kterou nelze odložit, ačkoli žánrově by to čtenář nepředpokládal. Jednání všech postav jsem někdy neschvalovala, ale díky autorčině líčení jejich myšlenkových pochodů vždy dokázala pochopit a fandit jim. Přečteno v rekordním čase, skvělý čtenářský zážitek.
Přirozený příběh vztahově složité rodiny bez nadsázky - jednoduché navazování a přímé osvětlení situace ze dvou/tří pohledů zainteresovaných postav. Je poznat, že se hovoří o rodině, protože postavy jsou prakticky identické, mají společného více než jen příjmení, něco povahově dědičného. Viktor je rozmazlený Haninou výchovou - koupím ti, co chceš, ale pobyt u babičky Evy jej výrazně změní. Vztah matka-dcera - Hana a Eva - moc neklape, nepochopení interpretováno jako sobeckost, uraženost, egoismus. Vztah matka-syn bych jako dokonalý také nenazvala, ovšem Hana se snaží nedostatky vynahrazovat alespoň finančně, což pomáhá, ale přispívá k myšlení a jednání "jsem hodný, něco dostanu". Vztah babička-vnuk spěl k úplnému zániku, můžeme to dávat za vinu Haně (?), později hovoříme o parťáctví. Bavilo mě sledovat povahovou změnu Vikiho, ze smrada sedícího u počítače, se stal kluk užívající si své dětství aktivně s kamarády, se zájmem o své nejbližší. Tak bych řekla, že zásadní rozhodnutí bylo nejlepším pro všechny.
Na seznamu autorů, kteří si zaslouží mou pozornost byla Petra Soukupová už velmi dlouho. Z kraje jsem byla velmi natěšená a bylo mi celkem jedno, která že kniha bude ta pravá. Pak u nás v knihovně proběhlo Literární jaro a já věděla, že to musí být právě tato kniha.
Rozmazlený fracek a protivná, sebestředná Hana z kraje příběhu budili zdání, že to bude strašná kravina, že se budu strašně trápit a že těch českých příběhů je na mě už asi moc a chce to změnu.
No a nakonec musím dát pět hvězdiček, mně se to moc líbilo (přečteno za dva dny). Skvěle zachycena atmosféra, to vcítění do pocitů rozdílných generací, otázek co je pro koho v tu danou chvíli opravdu to nejlepší, ta proměna vztahů... a babička Eva. Úžasné, skvělé, mohu jen doporučit, vytknout není co.
Paní Soukupová opět nezklamala. Ona má prostě skvělý styl psaní, dokáže krásně popsat pohled postav (líbí se mi, že se dokáže jakoby vcítít do všech osob různého pohlaví a věku), pochopíme tak jejich poled na věc a důvody jejich jednání. Každé jednání má své následky. Jak už zde bylo zmíněno, kniha není vyloženě napínavá, ale je tak moc čtivá a vás láká zjistit, jak to bylo dál a jak to dopadne, že knihu nejde odložit z ruky :) Konec za mě top.
Vztahy matka -dcera, matka-syn, otec-dcera--klasika, matka má radši syna, otec dceru. Další-mladá matka samoživitelka (alkoholička), kupující si lásku syna penězi ,dítě, které se brzy naučí využívat všechny kolem sebe, matku vydírá(zvracení, když se mu něco nelíbí), pokud se chová dobře, je to pro vlastní prospěch. Takto využívá i babičku, jedná cíleně i při styku s dětmi. Podpis výchovy matkou, která sama v životě tápe. Nakonec mu začnou vyhovovat mantinely, které mu staví babička.
Na styl psaní jsem si během čtení zvykla, ale příliš mi nevyhovuje. A konec????
Já musím dát plný počet,protože tohle nemělo chybu..Petra píše čím dál líp..Ona neskutečně dokáže popsat pocity a vše,co se děje v člověku.Já mám ráda,když ve mě knížka vyvolává spoustu pocitů a otázek a po dočtení nad tím ještě přemýšlím a tohle všechno se u této knížky stalo..
Za mě nejlepší Petřina knížka vůbec..
A určitě si pořídíme domů i knížku Kdo zabil snížka?
Po dlouhé době jsem přečetla knihu za tři dny. Musela jsem stále číst a číst i když to vlastně nebylo nijak napínavé,ale prostě jsem potřebovala vědět,jak to celé dopadne. Na knihu budu vzpomínat dlouho a určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Málokdo se v žánru "intimní rodinné peklíčko" pohybuje s takovou sebejistotou, jako Petra Soukupová. Charaktery Hany i Evy jsou velmi komplexní, nejednoznačné, přesvědčivé.
Jen vyjadřování desetiletého rošťáka Viktora chybí větší díl autentičnosti. Jeho postupný přerod z nesnesitelného rozmazlence a skorodelikventa v empatickou lidskou bytost je ale fascinující. V podstatě temnější variace na Jak vytrhnout velrybě stoličku, zde ovšem bez motivu hledání otce :-)!