Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1624
1624
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Petra Soukupová v ní rozehrává zajímavá dramata života jedné rodiny. Tři vypravěči, 10letý Viki, jeho 30letá matka Hanka a její maminka Eva, vyprávějí příběh ze svého úhlu pohledu. Bavily mě všichni 3 hrdinové. Rozmazlený Pražák Viki, kterého zajímají jen hry a rošťárny, herečka Hanka, u které jsem nevěřila, že se dokáže zbavit své sebestřednosti. Hance jsem rozuměla nejméně. Jak může myslet jen na sebe, dát syna k mamince a nejezdit za nimi? Jak mohla být tak nevděčná a mamince vyčítat, co se dá a nesnažit se ji pochopit a usnadnit jí život? Její maminka Eva byla zase prototypem silné ženy, která zvládne vše, co musí. Střetávaly se tady 2 typy výchovy dítěte - ten liberální, kde je dítě středobodem a vše se dělá pro jeho spokojenost, a ten tradiční, kde jsou nastavovány hranice, povinnosti a kde dočasná nespokojenost dítěte vede k jeho větší odpovědnosti. Bavilo mě sledovat, jestli se Viki dostane ze své závislosti na počítačových hrách. Příběh byl velmi dobře vykonstruovaný. Jen mě trochu mátlo, že autorka povýšila nevlastní přímou řeč na vyšší úroveň, ale v ní už jsem tápala, co je vnitřní monolog a co postavy říkají nahlas.
Já mám Petru Soukupovou moc ráda. Četla jsem od ní vše, včetně knížek pro děti a musím říct, že je pro mě na české literární scéně zjevení v tom nejlepším slova smyslu - její knížky jsou originální, smutně krásné a i když vlastně popisují obyčejné lidi v nějakých i obyčejných životních situacích, nikdy nenudí.
3,5* Autorka má působivou schopnost vylíčit mezilidské vztahy tak, že máte pocit, jako byste tam sami byli. Navíc byla skvěle zvolena forma - 3 vypravěči a čtivý jazyk mě vážně bavili. Bohužel, vím že tenhle příběh z velké části zapomenu, neboť to prostě bylo občas nudný. Ale doporučuji.
Rychle jsem si zvykla na autorčin styl psaní. Dlouhé věty, dlouhé odstavce, bez přímé řeči v uvozovkách, všechno to tak rychle plyne, děj letí , letí všechny myšlenky, letí to jako život .Umíněný spratek se postupně mění v normálního kluka , protože ten, co jen seděl u počítače a dvě čárky na mobilu ho rozesmutnily, ten mě štval. Jeho nevyrovnaná matka a puntičkářská babička, která má stejně raději Adámka, tyto postavy byly moc dobře vykresleny a ten konec , kdy chlapec Viktor odjíždí a najednou vidí svoji budoucnost , aniž by o ní věděl, ten je to nejlepší co mohlo knihu , která je opravdu nezapomenutelná dokonale zakončuje. Konec je smutný i krásný. Obal knihy, který mě připomínal srdce v ledu mě k této knize přivedl.
Opět skvělé, autorka jde až na dřeň, nechodí kolem horké kaše, komu vyhovuje její úsporný a strohý vyjadřovací styl, rozhodně doporučuji, ale spíše až po Vánocích, z knihy určitě optimismus nenasajete, ale takové prostě Petřiny knihy jsou...
Ani nevím co napsat. Kniha, kterou si budu pamatovat už napořád. V kombinaci s Kdo zabil Snížka, kterou jsem četla dětem, jedinečná.
Autorka mě nezklamala! Je pro mě sice náročnější číst text, ve kterém chybí přímé věty,ale v žádném případě to neubírá knize na čtivosti. Existuje vůbec řešení, které by bylo nejlepší pro všechny ?
Kniha byla krásná. Ten konec ale neberu.Ten se nestal. Autorka jako prazacka asi ani neví, jak sílene to zakoncila.
Tak to byl nářez. Skvěle zpracovaný příběh životní etapy jedné rodiny. V podstatě nemám co psát, skvěle to popsaly SSTknihy a Chytuš.
Objevila jsem další autorku, na jejíž knihy se budu těšit.
Odpočinkový, ale přitom zajímavý příběh, obyčejných lidí. Kniha se mi četla dobře, možná by mohla být o pár stránek kratší. Závěrečné řádky byly zdařilým dokončením.
Pane jo. Tak tahle kniha byla úžasný zážitek.
Ze začátku jsem měla problém, že nebyla vyznačená přímá řeč, ale rychle jsem si na to zvykla.
Každá postava je skvěle propracovaná a hrozně mě bavilo, jak jsem mohla každou situaci vidět ze tří pohledů.
Cesta do pekel je prý dlážděna dobrými úmysly. V domnění, že pro svoje blízké děláme to nejlepší, jim možná ve skutečnosti spíš ještě víc ubližujeme. Petra Soukupová opět rozehrává své nenápadné rodinné drama, příběh, zdánlivě docela obyčejný, jakých se kolem nás dnes a denně odehrávají stovky, aniž bychom je zvlášť registrovali, a přitom plný dramatických zvratů a osudových rozhodnutí. Její styl psaní je velmi specifický, zvláštně odtažitý, až dokumentární, se střídáním pohledů jednotlivých postav na stejnou situaci. Nemusí to sednout každému, mě naopak velmi, mám díky tomu pocit, že vidím přímo do hlav jednotlivých postav a stávám se tak součástí jejich příběhu. Pro mne opět jednoznačně čtenářský zážitek. P.S. Určitě si přečtu Kdo zabil Snížka!
Velmi dobře napsáno. Ono "nejlepší pro všechny" je dost neřešitelné. Ale bylo by dobře umět se s ostatními v případě potřeby domluvit na "přijatelné pro všechny". Prostě se umět vcítit i do ostatních. Ale nesmí v tom jedinec zůstat sám. Není to vždy jednoduché.
Petra Soukupová tedy nikoho nešetří. Ani své postavy, ani čtenáře... Já si místy připadala, jako kdyby do mě sekala sekáčkem na maso a dostávala se až na dřeň...
Skvěle zpracovaná sonda do života jedné rodiny, vyprávěná Viktorem (jako jediným v ich-formě) a popisujícím pohnutky a chování jeho matky Hany a babičky Evy. Ze čtení mi místy nabíhala husí kůže díky skvěle propracovaným pohledům všech tří stran - každý z nich vidí situace svým úhlem pohledu. A samozřejmě se většinu času snaží o to nejlepší pro všechny... Jenže jak jistě všichni víme, subjektivní pohled na to, co je nejlepší pro všechny, obvykle nefunguje. A v téhle knížce je to naprosto jasně a průzračně zpracované... Škoda, že podobné vzorce chování kolem sebe vidíme hodně často, ale třeba lidem podobné knížky začnou víc a víc otevírat oči a konečně se poučíme...
Vyčerpávající čtení, tolik konfliktů, neporozumění, řešení... styl jednoduchý, dialogy vtáhnou okamžitě čtenáře do situace. Postavy nejsou černobílé, mají své chyby, dobré vlastnosti a hlavně své pravdy - asi jako v životě - a čtenář s nimi soucítí nebo nesouhlasí a vůbec nemusí být sympatické.
Zpočátku mě unavovalo detailně číst o všech těch rodinných a vztahových hádkách a neshodách, ale postavy se postupně vyvíjely a kniha měla spád. Přesto mi uniká hodnota knihy, protože tohle všechno člověk vidí kolem sebe, stačí se rozhlédnout...
Líbilo se mi to. Psychologická sonda do života tří generací. Viktor, jeho mladá matka a herečka Hana a její matka Eva.
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.......
Prozaička našich traumat. Píše přebal. Opravdu. Pro mě až prvoplánově výchovná. Kdo trochu rozumí dětské duši a má něco v rodině za sebou, musí se malinko nudit. Navíc ten styl. Asi originální, ale píšou tu mnozí - ne vždy snadno uchopitelný a přehledný. Určitě psychologicky propracovaný. Jen strašně připomíná cvičebnici psychologie pro začátečníky. Dnešní doba ve veškeré své obnaženosti. A tak trochu obhajoba toho, že jinak to nejde. Ano, byly tam momenty, co mě oslovily, ale bylo jich zoufale málo na udržení pozornosti.
Měla jsem velká očekávání, i podle komentářů zde, ale pro mě zklamání. Kdyby mi bylo lehce přes dvacet, přečtu ji jedním dechem, ale jak píše Měňavka - když máte srovnání :o(
Zkrocení městského nevzladatelnéhi dítěte a nejen jeho a zároveň dospění jeho matky v další skvělé knize Petry Soukupové, která malokdy zklame.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kdyby šlo dát 10 hvězdiček, tak bych neváhala. Perfektní příběh z prostředí obyčejného života. Skvělý nápad propojit knížku pro dospělé s knížkou pro děti - Kdo zabil Snižka?
Po dlouhé době velké emoce z čtení.