Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1627
1627
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Petra Soukupová opět nezklamala a předvedla své mistrné vykreslování a psychologizaci postav. Střídání úzkosti, lítosti, vděku i radosti. Zkrátka jako vždy krásná, hořkosladká próza.
Líbilo se mi vykreslení všech postav i jejich střídání ve vyprávění. Ubírám půl hvězdy za použitý styl, na nepřítomnost uvozovek jsem si nezvykla a žralo mě to až do konce. Druhou půlku hvězdy ubírám za rozvláčnost, ke konci už jsem se nudila.
Jedna z nejlepších knih Petry Soukupové. Musím říct, že vlastně už ten název knihy hovoří za vše. Fráze, která v knize zazní, je jen alibistické řešení nastalých situací. Příběh svobodné matky, která nezvládá výchovu svého syna, návrat k nefunkční rodině, snaha realizovat se nehledě na své závazky (v podobě dítěte), hledání řešení, která se stejnak ukážou jako provizorní. Stojí za přečtení, už jen proto, že témata v ní probíraná budou stále aktuální.
Na další knihu paní Soukupové jsem se těšila a opět mě nezklamala. Na jejich příbězích se mi hlavně líbí, že jsou ze života a obdivuji, jak umí vykreslit postavy všech věkových kategorií. Obzvlášť oceňuji, jako starší čtenářka, jak popisuje pocity a příběhy starých lidí. Přes její mládí je to velice obdivuhodné.
Petra soukupová má opravdu jedinečný styl psaní. Neuvěřitelně dlouhá souvětí - klidně přes půl stránky. Absence uvozovek v přímé řeči. Po pár stranách si ale na všechno zvyknete a ponoříte se do příběhu. Musím říct, že jsem si oblíbila babičku, to je sympaťanda. Kniha se četla opravdu dobře. Doporučuji.
Kniha, která se Vám do krve dostává pozvolna. Tři postavy - babička, máma, syn. Zpočátku je těžké si k nim najít cestu, protože všichni tři mají daleko ke kladným románovým hrdinům. Tak je to ale u Petry Soukupové vždy. Časem si čtenář uvědomí, že jsou to prostě úplně obyčejní lidé, jako kdokoliv z nás, a jsou vykresleni reálně, bez příkras, téměř dokumentárně. Tři postavy, tři styly vyprávění, tři úhly pohledu. Příběh o nuceném přestěhování dítěte na vesnici má spoustu předvídatelných pasáží (obtížné hledání nových kamarádů, kteří namachrovaného Pražáka nemůžou ani vystát, zvykání si na vesnické prostředí, soužití vnuka s babičkou), ale jsou zde velmi přesně vykreslené právě ty obyčejné věci, především rodinné vztahy, které zná ze svého života snad každý. Zapůsobilo na mě potýkání se člověka a jeho okolí se stářím i popis nešťastného milostného vztahu, či nesměle vznikající dětské náklonnosti. Směs věcí hezkých, nepříjemných i obtížných, tak jak se dějí každému z nás. Kniha mohla skončit otevřeným koncem a nevím, jestli jsem rád za ten epilog v posledních pár odstavcích. Jelikož jsem ve věku, kdy přesně takový epilog svého dětství prožívám, kdy se člověk ohlédne a dokáže říct, jak to s kým dopadlo, tak proto mi asi nevadí. :o)
Moje druhá kniha od PS a opět mám stejný problém s jejím stylem psaní, dlouho mi trvá, něž se začtu. Prostě mi vadí, že je to psané hovorovou češtinou (resp. spíš pražským nářečím) a to mě v psaném textu přímo bije do očí a nedovoluje mi to soustředit se na obsah textu. Navíc chybějící uvozovky v přímé řeči to ještě umocňují. Připadá mi, že to ani není psané, ale diktované do nějaké aplikace, která převádí mluvený text na psaný.
Příběh je to pěkný, ze života, ale tím stylem vyprávění mi momenty, které by měly být dramatické, připadají, jako by se děly jen tak mimochodem. Postrádají tu pravou dramatičnost, nevyvolávají emoce.
Nestalo se nic a přitom se stalo všechno... Petra Soukupová opět ukázala, že psát ona prostě umí (a to čím dál líp :). Vřele doporučuji!
Když se to vezme kolem a kolem, v knize se vlastně nic zas tak zásadního neodehrálo (ve smyslu velké zápletky), ale Petra Soukupová tento "obyčejný" příběh dokázala napsat tak, že jsem celou dobu měla pocit, že se koukám na napínavý film. Autorce se podařilo střídáním pohledů tří hlavních postav celý příběh vygradovat a opravdu se to četlo samo.
Kniha je obrazem dnešní doby, kdy bohužel velká část dětí je svými rodiči vychovávána přesně jako Viktor - kupování věcí (elektronika...), které děti "potřebují", nahrazuje čas a pravidla, které od svých rodičů mají dostat...ale pro rodiče je pohodlnější strčit dítěti do ruky tablet/mobil, než mu vymyslet program... Viktorova proměna je naprosto reálná, a moment, kdy se raduje z kočky víc než z xboxu, byl krásný:-)
Ve výchovách Evy a Hany jsou přesně vidět rozdíly, jak jsme byli před 20 lety vychovávání my, a jaké jsou "trendy"(:-P) dnes. Nám se rodiče opravdu věnovali, ale mám ve svém okolí dost matek, které si až po narození prcka uvědomily, že se jim nechce všechen čas věnovat dítěti a vymýšlí alternativy, aby je výchova stála co nejmíň úsilí (tak jako Hanu)
Je úžasný, jak má Petra naprosto jasný rukopis, nepíše knihy jak na běžícím páse, o to jsou její příběhy pro mě cennější (doporučuju každému rozhovor na dvtv:-)
Kniha je čtivá a napínavá, chtěla bych ale zdůvodnit, proč není stoprocentní. Autorka tam nastínila postavu a později z ní udělala typově někoho docela jiného. Nevím, jestli si prošla vývojem v dětské knize o Snížkovi, ale tady šlo o divný skok.
Změna vztahu mezi dvěma postavami byla tak překotná, až se tomu nechtělo věřit a konec knihy byl za mě trochu odfláknutý.
Myslím, že autorka sama při psaní ještě často nevěděla, jak se její postavy budou vyvíjet a jak to dopadne a je to poznat.
Nadprůměrná kniha to ale je, přečtu si ji klidně znova,, jen myslím, že třeba Mornštajnová to umí líp.
Kniha této autorky je moje první. Nejdřív jsem byla zaskočena zvláštním stylem psaní, ale zvykla jsem si a kniha se četla dobře. Autorce se podařilo popsat právě prožívající okamžiky a situace očima dítěte, matky a babičky. Čtení mi přišlo často smutné, ale výstižné pro dnešní dobu, kdy mnoho dětí vyrůstá obklopeny virtuálním světem, ale chybí jim čas strávený s nejbližšími, kteří je uplácí penězi a dárky….
Petra Soukupová je 100% moje nejoblíbenější česká současná autorka a moc dobře jsem věděla, proč si mám na její poslední knihu udělat čas - resp. proč si ji nebrat, když jsem čas neměla, pánžto o jejím díle platí, že si na sebe ten čas prostě udělá.
Všem, kdo její knihy znají, bude stačit, když napíšu, že je to Soukupová v plné síle. Tentokrát dopřála ve vší autentičnosti běžného, každodenního, rodinného života prostor i příběhu a rozhodně to neubírá na síle výpovědi. Znovu jsou tu postavy tak lidské, že je to jako číst dokument, jsou v mnohém jako vy a já, jsou rodiči, prarodiči, dětmi, vnoučaty, snaží se žít, jak nejlíp dovedou, snaží se dělat všechno, co je v jejich silách a ono to, jak jinak - nezapomínejte, že tohle je opravdový život! - někdy vyjde a jinde ne, a taky to je občas fakt velkej průser, ale čas plyne a každý zítřek bude jednou včerejškem a je potřeba jít dál, i když se občas zdá, že není kam...
Nuda, nuda, šeď. A navíc se to špatně četlo. Nikdy jsem tak moc nepostrádala uvozovky pro přímou řeč! Asi stokrát jsem se díky jejich úplné absenci zamotala do toho, kdo co řekl.
Bol som sklamaný. Spočiatku ma to vtiahlo, ale potom sa mi postupne príbeh rodiny zajedol. Prišlo mi to chvíľami ako z nejakej telenovely. Nič nové, nič zvláštne, klasický príbeh o tom, ako nevieme spolu v rodinách komunikovať, hoci sa máme v podstate radi. Hm...pekné, ale pre mňa také príliš "letné" čítanie. Pozitívne hodnotím štýl (stručný, úderný) a autentický ponor do duše malého chlapca.
Můžu si udělat puntík, že jsem přečetla knihu od této autorky, ale nic víc. Jediné, co mne snad zaujalo, je název knihy - to spisovatelka vychytala = Nejlepší pro všechny. Ale kdo to vlastně z těch tří klíčových postav byl? Určitě všechny. Všichni chtěli být nejlepší a přitom vlastně nebyl nikdo. Opět opakovaný námět, který se snad už u českých autorů stává tradicí či nevím co (už jsem se zmínila v jiných komentářích). Paní Soukupová je vynikající, dokáže se tolik vžít do svých postav, vykreslit jejich životy a pocity, má svůj styl psaní, který chytne, ale jak mám načteno a srovnávám, nejsou ty náměty pro mne už zajímavé. Pořád všude problémy v rodinách, trauma v dětství, dopad chování dospělých na život dětí, problémy s komunikací, nevěry..... Kdo o tom ještě nepsal?
Zatím nejlepší kniha od Soukupové, kterou jsem měla možnost číst. Za prvé, její styl psaní, byť místy drobet chaotický, se mi líbí. Taky mi přijde zajímavé střídání ich a er formy. Za druhé, líbila se mi provázanost s knihou "Kdo zabil Snížka", kterou doporučuji všem, byť je to kniha dětská. Za třetí, výborné vykreslení tří ústředních postav, obvzlášť Viktora. Mám doma dcerku jeho věku, takže jsem jeho jednání chápala. Hana byla pro mě ztracená existence. A Evy mi bylo líto. Za čtvrté, takový bonus - autorka v knize prostřednictvím Hany vyjádřila opovržení nad nekonečnými seriály, byť k takovým tvoří scénáře. To mě celkem pobavilo. :-D
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Jsem na tom jako převážná většina ostatních. Absence uvozovek vadila, dlouho jsem se nemohl začíst, Hana mi nesedla a některé předzávěrečné kapitoly byly zbytečně natažené (trochu opakující). Ale jinak ...no páni, po nějakých sto stranách to byl příběh, který chytil a nepustil. Také dramatická hustá atmosféra velmi zapůsobila. Dokonce jsem se bál o některé postavy, což se mi často nestává. Takže nakonec chválím a doporučuji.