Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1624
1624
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Moje první Soukupová. Bylo toho specifického stylu na mě trochu moc, je docela náročné číst myšlenkové pochody hrdinů jeden za druhým a jejich ublíženosti a uraženosti a křivdy a nedorozumění, ale i strachy a radosti a naděje... Nastavuje to zrcadlo i vlastním příhodám a prožitkům. Ale rozhodně si nominaci na Magnesii Literu zasloužila.
Krásná kniha ze života. Líbí se mi, jak autorka vystihla rodinné vztahy a uvažování postav tří generací. Závěr je výborně napsaný a vůbec mi nepřišel uspěchaný, jak je tu občas psáno.
Jako vždy promyšlené, každé slovo a každá myšlenka na svém místě. Rozhodně bych neřekla, že je autorčin styl odosobněný, naopak! Ve svých pasážích ke mně Hana, Eva i Viktor promlouvají velmi přirozeně, jako kdyby seděli vedle mě. A přímá řeč k tomu není zas tak potřeba. Každá postava uvažuje i vypráví úměrně svému věku i zkušenostem, nejvíc oceňuji, jak se Petra dokázala vžít do malého kluka, jsme stejně staré, ale já vůbec nevím, co teď mezi dětmi "frčí". A taky se mi moc líbilo, jak vyřešila závěr.
Byla to moje první knížka od Petry Soukupové a zezačátku mi dělalo problém se začíst a dlouho jsem knihu odkládala. Pak jsem ji jeden den chytla a nepustila. Tato sonda do života jedné rodiny napříč třemi generacemi, se mi opravdu hodně líbila. Zdánlivě obyčejný příběh městského kluka, jeho ambiciózní matky herečky a babičky, která se stala vdovou byl skvěle promyšlený. Každý dostal svůj prostror a člověk se tak na příběh mohl podívat očima každého z nich. Ačkoliv mám v knize ráda přímou řeč, tady mi vůbec nevadilo, že jí moc není. Styl psaní autorky mi sedl. Konec se mi zdál trošku uspěchaný, ale překvapivě a zajímavě zakončený.
Výborně napsaný současný román, který byl také nominovaný po právu na Magnesii literu, mě zaujal od první stránky. Petra Soukupová je čím dál lepší, takže jsem si opravdu početla. Dobrých současných českých autorek není mnoho, takže se budu těšit na její další knihy. Rozhodně doporučuji...
autorka sice precizuje svůj styl, ale nemohu si pomoci, tematicky se už příliš opakuje
Touto knihou jsem chvilku (chvilku, protože to bylo na jedno nadechnutí) žila, prožívala jsem všechno s hrdiny, zlobila jsem se na ně, bylo mi jich líto, fandila jsem jim... tak skvěle to bylo napsáno, že mě to totálně pohltilo. A kniha mě nutí přemýšlet i po dočtení, pořád se k příběhu v myšlenkách vracím a pořád si říkám, jak jsem šťastná, že žiju jinak. Skvěle napsáno!
Knihy Petry Soukupové mám moc ráda. Ta poslední si na přečtení chvíli počkala, nějak mne nelákal příběh vyprávěný desetiletým klukem, ale nakonec to byla nejlepší "Soukupová" (a nebo jsem si to po přečtení těch předchozích říkala také). Malý Viktor, který se zpočátku jeví jako pěkně svéhlavý rozmazlený spratek, čemuž se vzhledem k jeho výchově - nevýchově matkou - sobeckou sebestřednou herečkou Hanou, nelze divit, nakonec začne na venkově u babičky vyrůstat v docela fajn citlivého kluka. Velmi sympatická a blízká mi byla babička Eva, která statečně čelí svému čerstvému vdovství, rozmarům nezralé dcery, nezájmu syna i zdravotním problémům. To ona dokáže vybudovar Viktorovi domov a nenápadně mu vštípit mnohé hodnoty. Bohužel o dalším životě Viktora i své mámy nakonec znovu rozhodne Hana, která chce přece "to nejlepší pro všechny...".
Petra Soukupová patří mezi ty české autorky, jejíž tvorbu pravidelně sleduju... Četla jsem toho od ní opravdu hodně a její novinka mě nemohla minout... Námět mi přišel hrozně super a to, co autorka umí suverénně nejlíp, je vykreslit reálné postavy tak, jak by ve skutečnosti fakt vypadaly... To mě bavilo... Jediný zádrhel který jsem při čtení měla, ten shodil jednu hvězdu dolů, je to, že se některé situace na vesnici pořád opakovaly... To byla škoda, jinak ale paráda...
moje první kniha od Petry Soukupové. otevřel jsem jí teprve včera a i když mám přečteno asi 50 stránek, musím jí hodnotit hodně vysoko. její styl psaní mi prostě sedí
Nevím, jak to ta Petra Soukupová dělá, ale pro mě opět plný počet hvězd.
Přes zvláštní styl jazyka jsem knížku přečetla skoro na jeden zátah (nebo právě proto?). Napjatá atmosféra z knihy přímo "vyzařuje". Zvláštní syrový styl Petry Soukupové je nezaměnitelný.
Příběh herečky, jejího syna a maminky. Rozmazlený syn nejde zvládnout a tak ho přestěhují k babičce na venkov, kde prožije zhruba rok života. Příběh 3 generací. Na to, že kniha má takový ohlas u mě moc nezabodovala. Chybí mi v textu přímá řeč, netěšila jsem se na další kapitolu, celkově mi tohle nesedlo. Knihu jsem dočetla a bez chutě. Hezký příběh, zajímavé postavy, ale pro mě nemastné neslané.
Moje první knížka Petry Soukupové. Chvíli jsem si zvykala na její styl psaní, ale to trvalo pouhých pár stránek... pak už jsem jen četla a nemohla se odtrhnout. Zasloužených 5 hvězd a já už se moc těším na Zmizet, kterou před nedávnem četl manžel a taky si ji velmi pochvaloval :-)
Knížka Petry Soukupové se mi líbila, pravda, že chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale něco mi tam trochu vadilo. Asi to, že ač si všichni chtěli pomoci, neuměli spolu vůbec komunikovat. To tak v rodinách chodí, že si neumějí za celý rok v klidu všichni hezky popovídat? Pořád je téměř mezi všemi tak napjatá atmosféra? To je mi jich tedy líto. To dnes opravdu lidi neumí žít, radovat se z maličkostí, pořád jsou ve střehu a nespokojení ? Líbilo se mi malé množství postav, lépe je poznáme (nemám ráda, když se píše o mnoha lidech) a líbil se mi závěr.
Příběh zachycující zdánlivě obyčejný život jedné rodiny - hysterické Hany, jejího syna Viktora, který jak čas ukáže není zase až takový spratek a babičky Evy, která toho mnohdy řeší až příliš. Všichni se snaží žít podke svého nejlepšího mínění, ale z pohledu druhých to tak zrovna nevypadá. Kniha se četla dobře, jen jsem si musela trochu zvyknout na styl psaní.
Až do včerejška byla moje nejoblíbenější knížka od Petry Soukupové Zmizet. Z její novinky pro dospělé – Nejlepší pro všechny – mám dost podobné pocity, jen se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám teda teď dvě stejně oblíbené knížky, nebo jestli je jedna lepší než druhá. A komu se bude stoprocentně taky líbit? 1) Tomu, kdo rád nazývá věci pravými jmény a cení si této přímočarosti i na druhých. 2) Tomu, komu nevadí napjatá atmosféra a vyhrocené rodinné situace... protože takovej je život bez růžovejch brejlí. 3) Tomu, kdo dokáže ocenit autentičnost vnitřních monologů postav a tragikomiku servírovanou například v podobě představ dětí o starých lidech s Alzheimerem. 4) Tomu, u koho nominace na Magnesii Literu funguje jako literární kompas. 5) A taky tomu, kdo má rád takový ty konce, kterým se v klišé řeči říká, že člověka chytnou za srdce... Tak mě to chytlo za srdce oběma rukama... takovýma těma dřevorubeckýma pazourama...
Začátek mne přišel nudný a pak jsem se začetla a je to výborný - jak už to někdo psal, člověk si v tom najde svoje paralely, říkala jsem si "tohle jak u nás v rodině". Každého z hrdinů trochu chápete a trochu vás štve, a takový je život.
Četba pro méně náročné..
Vůbec se nedá kvalitou srovnat s knihou Zmizet od téže autorky.
Na knihu jsem se moc těšila, ale nedočetla jsem ji, protože se mi vůbec nelíbil styl psaní autorky. Absolutně mě nezaujala. Ani téma knihy nebylo zpracované zajímavým způsobem. Nic nového ani překvapivého.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Wow,nečekala jsem, ze mě až tak knizka osloví. Moje první knizka od autorky a hned taková pecka. Jednoduchý příběh ze života, který je jako vystřiženy alespoň z části z života každého z nás. Bravurně vykreslene charaktery postav a celkové úchvatně psané. Abych jen neschválila, ze začátku jsem se musela naučit číst styl autorky, protože “skáče” z myšlenek jedne postavy do postavy druhé a často se nelze v první větě zorientovat, až při druhé si řeknete, aha, to je ten a ten. Moc se těším na setkání s autorkou v květnu. Rozhodne knihu doporučuji.