Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1627
1627
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi velmi líbila, dobře napsaná a hlavně ze života. Přečetla jsem během 2 dnů, musela jsem jít i do práce. Od autorky to byl můj první román a určitě se zaměřím i na další knihy
Až drásavě popsané rodinné vztahy mezi Viktorem, jeho mamkou a babi. Při čtení se střídá pochopení a vztek na každého z nich. Styl psaní Petry Soukupové mě taky něčím rozčiluje a přitahuje zároveň. Vlastně mě při čtení štve tím, přesně dokáže vyhmátnout, co nechci "slyšet" a donutit mě se tím zabývat - je to něco jako jít na psychoterapii, otevírat bolavá témata a odcházet s úlevou, že ten strašák vlastně není tak hrozný :)
Naprosto dokonalé! Styl, téma, příběh, vztahy. Motivace k zamyšlení. Je to mimořádné spisovatelské zjevení ta paní Petra Soukupová. Těším se na její další přírůstek.
Miluji Petru Soukupovou a její knihy! Její styl psaní, strohý, někdy až syrový, mi naprosto sedí a už ani nic jiného neočekávám. Její příběhy jsou zdánlivě obyčejné, ale právě v tom je jejich síla, její hrdinové skuteční a lidští. Tato kniha mě totálně dostala, přečetla jsem jedním dechem a z konce jsem byla úplně dojatá. Jen tak dál, Petro! :)
Všechny ty komentáře zde jsou fajn nebo až přímo krásný, ale mě kniha vůbec nechytla za srdce, nebavilo mě číst, nehledě na to jak mě rušil styl psaní. Až mě to fakt poprvé u knihy mrzí, když čtu tu chválu a u mě? Nic.
Soukupová píše zvláštním stylem, nutno si na něj trochu zvyknout. Ale kniha byla super. Četla jsem od ní K moři a tato je mnohem vyzrálejší.
Má první kniha od autorky. A líbila moc! Nijak extra originální téma, ale slupla jsem to během pár dní a měla z ní opravdu dobrej pocit. Nejvic se mi asi líbila postava babičky a pak vývoj Viktora. Jsem zvědavá na další již vydané knihy.
Všechno podstatné je řečeno v knížce. Ohromně se mi líbil závěr, jako ten úplný. Samozřejmě kromě všech těch pocitů, které kniha vyvolává, především tématem smrti, kterým je kniha prosáklá.
Petra Soukopová má dar vrtat se v (knižní) lidské psychice a tento dar využívá skvěle.
Moje první setkání s paní spisovatelkou a rozhodně ne poslední. Kniha se četla jedním dechem. :)
Doporučuji k přečtení.
Nu, jako obvykle mě četba Petry Soukupové vrhla do víru emocí a hlubin naší rodiny. Shodou okolností zrovna v této chvíli v televizi běží Sorrentinovo Mládí a jedna z hlavních postav říká: "Děti nechápou útrapy svých rodičů." A nabízí se také: Rodiče nechápou útrapy svých dětí. Vím to, ale bylo by hezké, kdyby se to někdy podařilo prolomit.
Ach, jak mě štvalo, že Viki je spratek, Hana hysterická, Eva se moří tam, kde nemusí (všechny ty koláče, vaření, zahrada - ale jaký lepší recept známe?); všichni jsou bláhoví, rozčilují mě, protože jsem jim jistě podobná, je mi jich líto, protože ač jsou to literární postavy, připomínají mi nás.
Přečetla jsem s gustem, ale přiznám se, že podobnost s předchozími knihami P. Soukupové mě až zarazila; změna by osvěžila.
Hana ví, co je nejlepší pro ni. Když Vikiho šoupne k babičce, naopak tím prospěje spíše jim oběma a zůstane jí jen seriálová role. Kdo si dřív zvykne na nové poměry, vyhraje. Nejde totiž o to, co chceme, ale co máme. Všichni jsou tady občas na ránu, ale nakonec vám jich bude líto a budete si přát aby závěr byl opravdu nejlepší pro všechny. Autorka dokonale trefí každé slovo. Postavy nechává přesvědčivě jednat, přemýšlet i mluvit bez uvozovek.
Další skvělá kniha této autorky, opět bravurně napsaná, přečtená jedním dechem. Nádherně vystihla běžné problémy tří generací jedné rodinky. Jako bych tam byla s nimi. Konec mi vehnal slzy do očí... 4,5*
Opravdovost bere dech ... a to, že se tam matka průměrného spratka prostě najde ... je pravda pravdoucí :-)
Moje první kniha od Petry Soukupové. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní. Emotivně popsaný příběh jedné rodiny, líbí se mi, že žádná z postav není vyloženě kladná, ani vyloženě záporná. Všichni se chovají podle svého nejlepšího mínění, i když z pohledu druhých to může vypadat úplně jinak. Poutavé čtení, určitě se chystám na autorčiny další knížky.
Asi se k ní už nevrátím, ale hodnotím ji jako výbornou knihu. Od Soukupové jsem zatím četla jenom Zmizet a tato kniha je hodně podobná, tak uvidím s nějakou třetí knihou, jestli jsou všechny její díla vyprávěné stejným stylem a zaměřují se na mikrosystém rodiny. Autorka dokáže čtenáře skvěle vtáhnout do zdánlivě obyčejných životů a donutí ho procítit každý konflikt do posledního detailu. Příběh má 3 hlavní hrdiny a všichni tři mi bylo chvílemi protivní, chvílemi jsem je chápala, litovala a obhajovala.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Jako vždy ze života a jako vždy s temným podtónem, avšak nikoli depresivní. Moje oblíbená autorka mě opět nezklamala. Je to chvílemi jako nakukovat sousedům do obýváku a poslouchat, co si vyprávějí...