Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534295/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-65f2fdc61b386.jpg
4
1651
1651
Můžeme si namlouvat, že se tohle řešení bude všem zamlouvat? Desetiletý Viktor jde ve škole z průšvihu do průšvihu. Jeho máma Hana je divadelní herečka, která si s ním už moc neví rady. Když ale dostane nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako možné vyústění situace. Přestěhuje nezdárného synka k babičce na venkov – klukovi prospěje změna prostředí a její ovdovělá matka aspoň nebude sama. Každý ze zúčastněných má ale dost rozdílné představy, jak by měl jeho život vypadat. Jedna z událostí, které Viktor u babičky prožije, tvoří příběh dětské audioknihy Kdo zabil Snížka.... celý text
Romány Literatura česká Sociologie, společnost
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Interpreti: Milena Steinmasslová , Martina Krátká , Jan Cina
více info...
Přidat komentář
Moc pěkně psaná, líbily se mi přechody mezi vypravěčem, přišlo mi, že autorce se skvěle podařilo rozlišit vyjadřovací prostředky, mluvu, slovník dítěte a dvou dospělých žen.
Moc se mi líbilo, jak autorka knihu a příběh ukončila .
Povedená kniha. Občas mi 2-3 věty trvalo, než jsem se chytla, kdo že je právě vypravěčem příběhu. Jinak výborně vykreslené mezilidské a mezigenerační vztahy. A závěr pro mě byl jen třešničkou na dortu. Jsem ráda, že autorka ukázala, že ví víc než postava, a čtenář tak dostane odpověď na všechno, co ho zajímalo...
Pěkně napsaná knížka, rodinné vztahy jsou pojaty ze všech podstatných úhlů pohledu - Vikiho, maminky i babičky. Na začátku jsem trošku bojovala se způsobem psaní, kde se střídali řeči hlavních postav a nebyly vyznačeny přímou řečí, ale nakonec mi to ani nepřišlo. Uvědomila jsem si, že občas si člověk myslí, že pro všechny je něco nejlepší, jen nedomyslí důsledky. Knížka stojí za přečtení :)
Poslední dobou jsem četla spíše historické knížky, ale na knihy Petry Soukupové jsem četla příznivé recenze, tak jsem se pustila do čtení této knihy a nelituji. Není to jednoduché čtení. Myslím v tom smyslu, že jsem neměla dobrý pocit, když matka svého rozmazelného syna uklidí k babičce, aby měla čas pro sebe a ještě to omlouvá tím, že je to tak nejlepší pro všechny. Babička nebude sama a synovi u ní bude dobře. Ale syn to bere jako máminu zradu a babička musí kromě výchovy nezvedeného vnuka zvládat ještě své zdravotní problémy. Kniha je psána formou střídavých monologů všech tří hlavních protagonistů a přesto, že je rozmazlený Viktor nakonec "napraven", nekončí vše happy endem. Výborně napsaná kniha, rozhodně vyzkouším další knihy této autorky.
Kniha se mi líbila moc. To jak autorka dokázala vykreslit pohledy na věc z uhlů všech postav mne opravdu zaujalo. Nejzajímavější byl pohled hlavního hrdiny, osmiletého Vikiho, který prožívá odloučení od matky, přesun z Prahy na vesnici k babičce a žádná lotrovina mu není cizí. Mohu doporučit, za přečtení určitě stojí.
Kniha je příjemnou oddechovkou, která vám nakonec ten oddech vlastně ani nedá. Ne tak jako samotný příběh je víc zajímavé samotné psaní autorky, která nepoužívá přímou řeč ve větách, jako vypravěč je v knize desetiletý kluk Viky, ostatní postavy jsou psány v er-formě. Příběh je ze začátku dosti průhledný, dříve rozmazlený kluk z Prahy odjíždí na přání jeho matky, bydlet k babičce, kde všechno nenávidí, nikoho tam nezná a na konci příběhu, kdy se má opět vrátit domů nenávidí zase Prahu. Rok na vesnici je popsán autorkou ze všech úhlů pohledu všech postav, co se v knize vyskytují a teda tak dokonale, že nechápu, jak se autorka může na jednu stranu tak věrohodně vžít do desetiletého fakana a na druhou stranu do stereotypní staré vesnické babičky. Stejně jako u knihy K moři, autorka "předpověděla" do budoucna na konci příběhu osudy hlavních hrdinů, což mi přišlo asi jako hodně rychlé utnutí knihy, ale bez toho by byla kniha stále dokola. Kniha rozhodně stojí za přečtení a určitě se k ní opět vrátím, až budu mít vlastní dítě a budu přemýšlet, co bude pro něj a vlastně pro všechny nejlepší.
Ze začátku jsem byla trochu zaskočená ze způsobu psaní autorky (chybějící vyznačení přímé řeči, střídání minulosti a přítomnosti), pak jsem si však v tom našla pointu a nakonec jsem si to zamilovala. Bavilo mě vždy se dočíst všechny pohledy na danou situaci všech aktérů, obdivuji spisovatelku, že se dokázala tak do hloubky vžít do všech rolí a velmi oceňuji zejména dětský pohled Vikiho. Příběh - zápletka nebyla zase až tak zajímavá, ale autorčino vypravěčské mistrovství ho vyzdvihlo.
Moc povedená knížka. Rodinné vztahy nikdy nejsou jednoduché a těžko říct, co je pro druhého nejlepší. Hezky napsané, stojí za přečtení.
Jak jsem už napsala, dala jsem knížce ještě šanci, ale schválně jsem neměla žádnou jinou poruce. A dobře jsem udělala.
Věcně si jeden na druhého stěžoval, klukovi bylo všechno jedno...
Hodnotím kladně jen za to, že to musela být fuška, vcítit se do děcka, matky-herečky a o dost starší mámy, babičky. Ale ubírám * za žáden příběh, takové plynutí jednoho roku, který vidím šedě.
Poslední kapitola mě překvapila. Jinak nic.
Problémový klučina Viki, kterého matka přestěhuje z Prahy k babičce na vesnici, což se mu vůbec nelíbí. Matka Hana, která chce být svému synovi spíš kamarádkou, než vychovávající matkou a přeroste jí to přes hlavu. A babička Eva, která po smrti manžela nachází nový smysl života v pečení koláčů pro místní kavárnu a nově ve výchově vnuka Vikiho.
Vyprávěno zvláštním stylem, jakoby nahlížením do myslí jednotlivých postav, tak jak jim myšlenky zrovna plují hlavou. Každý z nich se cítí nějakým způsobem ukřivděný a nepochopený, každý má svou pravdu a je otázka, jak z toho najít cestu ven, která bude "nejlepší pro všechny".
Emotivní čtení ze života, které budu ještě nějakou chvíli vstřebávat.
Krásný příběh, psaný životem. Více ze života to být nemohlo. Všechny postavy mi byly blízké, bylo krásné sledovat jejich vývoj. Kniha ukazuje, jak těžké může být někdy převést své myšlenky v činy. Líbilo se mi zobrazení tří generací a jejich různorodých pohledů na určité věci. Za mě opravdu krásná kniha, u konce nezůstalo oko suché.
Autorka se zde opět ukazuje v plné síle. Znovu dokazuje, že dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do děj, skvěle podává situace v životě dospělých očima dětí. Lahůdkou jsou pak scény, kdy jednu událost popíše postupně pohledem více postav. Navíc konec je sepsán naprosto úžasným stylem. I když Pod sněhem bylo (pro mě) o fous lepší, jde bezpochyby o výbornou knihu.
Som rada, ze som to po prvych 50 stranach neodlozila. Vyborne, len sa dostat do toho stylu pisania trvalo.
Jesteze jsem se prelouskala první půlkou knihy. Viky byl rozmazlenej a znudenej, Hana to nedavala a její máma to proste chtěla řešit. Druhá půlka byla pro mne absolutní a skvělá jízda. To uz jsem si i zvykla na styl psaní. A přemýšlím i nad knihou Kdo zabil Snizka. V každém pripade tohle je moc dobra oddechovka.
uf...tak si říkám, nechám si to rozležet až pak to napíšu...ale musím teď. Závěr mě úplně rozsekal. Vlastně mě to celý totálně dostalo. Tři generace každá má svoje mouchy, spratek kluk, sobecká máma a panovačná babička....z jejich pohledu to vypadá všechno jinak. Nejlepší pro všechny by bylo si to přečíst.
Vztah rodiče s dítětem z pohledu více generací. Pocit méněcennosti pro své rodiče, pocit nepochopení... myslím, že v této knize se dokáže najít každý z nás. Velice pozitivní na tom bylo, jak se Viktor osamostatnil a možná i lecos pochopil..Trochu mi vadila ta forma psaní, postrádala jsem více přímé řeči a vše bylo psáno pouze o myšlenkách...alespoň, že na konci jsme se dozvěděli něco z daleké budoucnosti.
Fakt hodně dobrá knížka. Četba hodně svižná a těšila jsem se, jak to bude pokračovat. Super byly zápisky z pohledu desetiletého kluka (už i proto, že mám malého syna :-) ). Autorka se fakt do dětské mysli umí vcítit (aspoň tedy myslím :-)), a proto by mě zajímala také knížka o Snížkovi.
Nejdřív mi přišlo šílené, že matka takto syna poslala k babičce, ale bylo vidět, že mu to, a také "výchova", že nemůže mít vše, hodně prospělo. Super byl i ucelený konec (na rozdíl od např.Hanišové, která také dobře píše, ale konec bývá otevřený a vlastně nevíte, jak to dopadlo a to Vám úplně zničí pocit z četby).
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
První kniha, kterou jsem od Petry Soukupové četla, tak jsem moc nevěděla, co čekat. Paradoxně jsem se k ní dostala kvůli knižní výzvě, potřebovala jsem něco s Ostravou a Balabán by pro mě byl bezproststředně po Hodinách z olova moc těžkej.
Skvěle zachycený náš dnešní svět, musím říct. Všechny generace hlavních hrdinů jsem musela chápat, i když nikdo tu není kladná postava, každý si nese to svoje, jako v životě. Eva, která přes generační propast a nové technologie prakticky nemá šanci nahlédnout do života svého vnuka. Chce pomoct své dceři, které moc nerozumí, nebo sobě? Hana, která to nemá jednoduché, ale na druhou stranu životem prostě tak nějak proplouvá, k jakékoliv zodpovědnosti se přiměje jen pod velkým tlakem. A Viktor, který neustále zkouší, co si ještě může dovolit, protože si toho může dovolit hodně. Zhruba v polovině knihy (do té doby jsem se nechala unášet příjemným čtením) jsem si uvědomila, že tohle všechno nějak skončí, a začala jsem se o postavy bát. Poslední třetinu jsem četla jedním dechem. Ne, že by to bylo tak napínavé, prostě mě to tak vzalo, že jsem nemohla přestat číst. Málo autorů dokáže tak vystihnout dnešní dobu.