Nejspanilejší ze všech bohů
František Koukolík
Knížka nabízí nové, neuropatologické odpovědi na prastaré otázky, které stály v centru pozornosti snad všech náboženství či filozofických škol. Koukolík v textech pojednává o problematice svobodné vůle, právního rozhodování, povaze lásky, kulturních rozdílech (pohled na kulturu z hlediska genetiky a neurovědy), transcendenci, spiritualitě a otázce času. Každou z kapitol uzavírá seznam literatury, z níž autor vycházel. Základní filozofické otázky a témata v pohledu poznatků moderní neurovědy. Soubor esejů význačného českého neuropatologa, spisovatele a publicisty. ... celý text
Přidat komentář
Pokud vás zajímá lidský mozek, témata - O svobodné vůli, O právním rozhodování a neurovědě, O lásce, O kulturní neurovědě, O přesahu neboli transcendenci, O času - a zároveň se nebojíte informací, přečtěte si tuto knihu. Alespoň jednou.
Jedna z nejnáročnějších, ne-li nejnáročnější kniha, co jsem kdy četla. Pro člověka, který neví prakticky nic ani o lidském mozku, ani o neurovědě, je zde myslím až příliš mnoho obrázků, grafů a terminologie. Přesto všechno je to skvělé a velmi inspirativní čtení, které připomíná mimo jiné i mnoho zajímavých, přelomových experimentů.
Takto jsem se seznámila s texty Františka Koukolíka a jsem si jistá, že to zdaleka není naše poslední setkání.
Skvělá kniha! Nutí člověka k zamyšlení nad věcmi, které považuje za samozřejmé a nad kterými možná neutrácí čas přemýšlením. Vysvětluje, jak lidé "fungují" v zásadních otázkách jako je láska, čas, rozdíly mezi kulturami. Poskytuje "obyčejnému" člověku zcela jiný pohled na tato témata. Snad na každé stránce je nějaké překvapení. Co je složitější k pochopení vysvětlí na příkladech a experimentech. Vřele doporučuji k přečtení.
Jak to tak počítám, je to už osmnáctá kniha, co jsem od Koukolíka četl, takže je těžké se v komentářích neopakovat. Tentokrát si pan profesor vzal pod svůj drobnohled navýsost významná a zajímavá témata typu svobodné vůle a rozhodování, lhaní, lásky, přesahu či vnímání času. Opět se tu střídají pasáže, které se čtou samy, jako kdyby člověk měl v ruce napínavou detektivku, s pasážemi, kdy se naopak opravdu hodně musí namáhat, aby z nich něco měl a aspoň v základech je pochopil. Vždycky mě mrzí, že nemám čas si ke Koukolíkovým knihám sednout a mít k dispozici nejen propisku a poznámkový blok, ale i dost času a klidu na studium a pochopení. Snad se k tomu někdy dostanu. Každopádně – abych tu knížce udělal aspoň malou reklamu – dozvíte se v ní mimo jiné, co mají společné epilepsie a spiritualita, že detektory lži jsou k ničemu, že náš mozek je z podstaty xenofobní nebo že někteří z nás jsou geneticky předurčeni být ve vztahu věrnější než jiní.