Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)

Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. | Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě”. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář


Hodně zajímavý počin. Knih s tématikou holocaustu existuje nepřeberné množství, ale tahle se jim vymyká nejspíše hlavně tím, že působí, jako by jeho přeživší mluvil přímo s vámi. Podobně jako kdybyste poslouchali pamětníka, který dává dohromady celý svůj životní příběh. Což je obdivuhodné už jen díky tomu, že si pamatuje události více jak osmdesát let staré.
S tímto způsobem vyprávění souvisí i to, že asi ne vždy budete chápat všechny souvislosti a budete mít nejspíš milion otázek na všechny detaily. To může být ale aspon podnět k dalšímu pátrání nebo vyslechnutí jeho Tedtalku :).
Nefungovalo to na mě tedy jako klasická beletrie, ale spíš jako takový upravený záznam vzpomínek s přesahem do současnosti i budoucnosti, s velmi silnou zprávou, která je adresována přímo čtenáři, a to je něco mimořádného.
"Lpěním na hněvu nedosáhneme ničeho dobrého. Hněv vede ke strachu, ten vede k nenávisti a ta vede ke smrti."
"Každý den, každou hodinu si můžeš vybrat, zda budeš jednat tak, aby to druhým pomohlo, či je to potopilo. Volba je snadná. A je na tobě."
Asi přesvědčivější než nějaké z motivačních knih.


Vlastně vůbec nechápu, jak se mi tak těžký životní příběh, mohl číst tak lehce. Příběh je velmi silný a smutný, ovšem také plný naděje. Rozhodně doporučuji k přečtení, kniha je plná těžkostí a strachu, ovšem podaná s jakousi lehkostí, díky níž se po přečtení cítíte motivovaní, nikoli úplně zničení.


Je to smutné, ale je to historie Evropy. A na tu se nesmí zapomenout jinak se bude opakovat. Jedna z mnoha knih o holocaustu, ale pro mne jedna z nejlepších, o muži co přežil největší vyvražďování lidí a poté pomáhal jiným aby bylo vše zase dobré.


Příběh který je, jako všechny příběhy o holocaustu, velmi smutný. Na druhou stranu je ale velmi inspirující. Představuje motivaci a naději na to žít dobrý život, i když nám do něj osud přidává překážky.
81%


Úžasná kniha s velmi silným příběhem.
Rozhodně by měla být v seznamu povinné četby a povinně by si ji měl každý přečíst.


Jedna z mnoha knih týkajících se holokaustu, ale vyniká tou nadějí a prostou radostí, kterou se panu Jaku daří svými řádky předat. Byl to neskutečně obdivuhodný muž a do své knihy vložil krásné poselství, snad se dostane k co nejvíce lidem.


Jednoznačně ANO!! Kniha je útlá a hltala jsem stránku za stránkou. Věkově k Eddiemu bych byla už pravnučka, avšak připomíná mi to chvíle, kdy si s mamkou říkáme, že je škoda, že jsme své prarodiče více neposlouchaly. Žiju v polském pohraničí, takže můj děda jako malý zažil druhou světovou válku a můj praděděček v ní zemřel. Tudíž se mě tyto příběhy daleko více dotýkají. Připadalo mi to, jako by mi to vykládal můj vlastní děda. Se školou jsme měli povinný výlet do Osvětimi a tohle by měla být i povinná četba. Přes všechny ty hrůzy, které si lidé museli zažít, byl Eddie plný nadhledu a dokázal se radovat z maličkostí. Jeho rodina na něj musí být pyšná. Touto knihou opravdu neprohloupíte.


I přesto, že se pan Eddie nenarodil jako spisovatel (a v knize je to znát), je pro mě jeho kniha inspirativní. Zažil si příšerné věci. Je až neuvěřitelné, že přežil a dokázal s tímto tajemství jít dál. Silný příběh, silného muže. Neskutečný člověk.
Je dobře, že jeho příběh zůstane navždy.
A za to všechno ho velmi obdivuji.


Myslím, že tady u té knihy ani nejde říct nic jiného, než že je to perfektní. Autobiografie jsou vždy hrozně subjektivní záležitosti, u kterých čtenáři moc nepřísluší hodnotit a soudit obsah, protože je to přeci jen život jiného člověka.
Eddie je, tedy teď už vlastně byl, neskutečný člověk, který si prošel doslova a do písmene peklem a přesto z knihy nepocítíte zášť ani nenávist. Jen laskavost, upřímnost a smíření.
Jak několikrát sám řekl, měl vlastně ohromné štěstí. Na rodiče, kteří by přenesli i hory, aby mohl studovat. Na přátele nebo i cizí lidi. A někdy ho měl prostě jen tak. A všechno tohle mu pomohlo přežít.
Nejvíc se mi líbí, jak je kniha pojatá. Na stoletého člověka by leckdo očekával tisíce stran, ale Eddie dokázal svůj život shrnou do dvouset i s poděkováním. A přesto nemám pocit, že bych byla o něco ochuzená. Vše vylíčil jasně, stručně a výstižně, nepouštěl se do žádného rozmazávání křivd a v těch hrůzách nikdy nezapomněl na malé radosti a zpětně úsměvné situace, když se s přítelem dělil o šálu nebo se musel dobrovolně vrátit do Osvětimi.
Eddie byl krásný příklad toho, jak úžasná věc je lidské tělo a že bez duše a vůle žít je to jen schránka. Byl schopný, laskavý a i v těch nejhorších částech života se stále snažil udržet nadhled. Upřímně doufám, že jeho kniha bude žít dál a že neunikne pozornosti učitelům, protože jeho výklad mě zaujal natolik, že bych si teď ráda poslechla i víc z tohoto období.


Může se tento životní příběh někomu nelíbit? Pochybuji! Ač byl často těžký na poslech i pochopení, tak obsahuje tolik moudrosti, dobroty a inspirace, že to překvapí nejednoho čtenáře. Od začátku do konce se jedná o velmi dobře napsanou autobiografii, od které se nelze odtrhnout. Víte, že se z toho všeho Eddie dostal, vždyť se dožil nádherných 100 let! Ale ta jeho cesta? Neskutečná!
Zaujala mě Eddieho odvaha, průbojnost a vynalézavost. I když se nacházel v obtížných a bezvýchodných situacích, nikdy se nevzdal. Měl i své pády dolů, pocity konečnosti, ale i tak tváří v tvář nesmírnému utrpení, to nevzdal.
Eddie je také nesmírně přátelský, skromný a moudrý. Nestěžuje si na svůj osud, nehledá pomstu. Předává svůj příběh, své hodnoty. Jeho přístup k životu je osvěžující, v dnešní době velmi ojedinělý a především neskutečně inspirující. Ve chvílích poslechu si člověk uvědomí, kolika malichernostem denně dodává na důrazu, a jak zbytečné to opravdu je.
Při poslechu jsem nenarazila na nic, co by mě nebavilo. Vše jsem si vyslechla jedním dechem ať už pro ponaučení, či z čisté zvědavosti. Tato kniha je opravdu silným a nezapomenutelným zážitkem.
Není to jen šťastný poslech, je i hodně bolavý a probudí ve vás vlnu vzteku, ale to k tomu patří. Nepochopím jediného popiratele holocaustu, tohle z dějin nikdo nevymaže!
Moc doporučuji. Poslech je krásně namluvený J. Kačerem a v tištěné verzi naopak získáte bonusové fotografie. Ať si vyberete jakoukoliv formu, neuděláte chybu. Tato kniha si zaslouží váš čas. Tento příběh by měl být slyšet.


Úžasná kniha, myslím si, že by si ji měl v dnešní době přečíst každý. Jeho lidskost i v nelidských podmínkách. Síla přátelství, láska k matce, inspirace pro lidi. Dojalo mě, jaké předává poselství, odkaz. Čeho by si lidé měli vážit a jak by se měli k sobě chovat. Prošel si strašnými věcmi a i tak splnil svůj slib.


Skvělá kniha, která neobsahuje jen hrůzu Holocaustu,ale i spoustu autorových mouder se, kterými se ani nejde neztotožnit.
Oceňuji Eddieho nadhled a chuť do života, bylo to velmi bolestné,ale i inspirativní čtení.


Unikátní příběh z času holocaustu. Ačkoli se jedná o poměrně tenkou knížku, její poselství je obrovské. Příběh začíná hrdým Němcem, pokračuje hrůzami, které jsou ale podané tak, že se člověku nechce vyloženě zvracet, i když mu jde mráz po zádech, až končíme nadějí. Nic takového jsem nikdy nečetla, doporučuji :)


Holokaust je smutné téma, neobejde se bez slz a soucitu k obětem, které si musely vytrpět neskutečné horory.
Tahle kniha se napříč tomu všemu aspoň trochu nese ve veselejším tónu naděje v lepší zítřky a lepší budoucnost. Eddie je úžasný muž, kniha stojí určitě za přečtení.


Tohle je asi ta nejhezčí kniha, kterou jsem o holokaustu kdy četla (panebože, opravdu může u takového tématu existovat něco hezkého? :-( :-( :-( :-( ), protože Eddie píše hodně o přátelství, o lásce, o naději, o vděčnosti, o lidskosti, o pomoci druhým.
Zároveň je to pro mě velmi citlivé téma, protože sama mám dvě děti a vnímám to všechno teď trochu jinak.
Eddieho příběh je velmi podobný příběhům milionů jiných, ale přesto je vyjímečný svým něžným optimistem, důvěrou v lidskou dobrotu a jeho popis nacistické krutosti je už po těch letech trochu jemnější, hrany jsou obroušeny, přesto je plný poselství, které je potřeba předávat dál...
>>Dny plynuly a vzduch byl čím dál zatuchlejší a smradlavější, jak se záchodový sud naplňoval a sud s vodou vyprazdňoval. Čas se počítal podle ranního a večerního přídělu vody.
V ostatních vagonech voda brzy došla. Přes stěny vlaku a navzdory rachotu kol jsem slyšel výkřiky. Jedna žena křičela: "Moje děti mají žízeň! Potřebují vodu! Dám vám za vodu svůj zlatý prsten!"
Po dalších dvou dnech nastalo ticho.
Kniha, která se čte sama, úplně vás vtáhne! Bezvadně přeložená. Těžký příběh napsaný lehkým slohem. Hodně hlubokých myšlenek. Kamarádka mi ji dala na čtení poté, co se sama začetla v knihkupectví a prodavačka ji musela upozornit na to, že budou zavírat :-)))