Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. | Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě”. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2021
,
Kontrast
Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
Nevím, proč tomu tak je, ale na podzim si mě obvykle najde téma holocaustu. Ať je to dokument či kniha, v tomhle ročním období se to zkrátka opakuje rok co rok. A letos jsem intuitivně šáhla po knize od Eddiho Jaku, kterou mám doma už dlouho. Osobně uznávám na toto téma jen dokumenty a knihy napsané přeživšími, popř. faktografickou literaturu. Nemám ráda romány, které tohoto tématu využívají jako senzace a snaží se na něm vydělat.
.
Pokud se o tohle téma trochu zajímáte, vždy vás překvapí každý příběh přeživšího. Žádný totiž není stejný a pokaždé v něm najdete spoustu zvláštních náhod, vědomých rozhodnutí i situací, díky nimž bylo některým dáno přežít. A příběh Eddiho Jaku je silný, plný strašných hrůz, bolesti i naděje. Blíží se doba, kdy už nebude žít nikdo z přeživších, i proto je jeho příběh tak důležitý....
Množství přečtených knih o holocaustu postavilo laťku příliš vysoko na to, abych mohla tento příběh hodnotit větším počtem hvězd. Období to bylo strašné a jen těžko uvěřitelné, obzvláště, když je příběh napěchovaný situacemi, kdy autor unikl hrobníkovi z lopaty snad v každé kapitole. Čtení provázelo snad na 47 výkřiků "To snad není možné", ale je mi jasné, že ty nejsilnější příběhy píše sám život. Nicméně literárně jsem byla zklamaná. Přečteno za dva večery, stejně jako mé maturitní okruhy. To byl stejný výcuc výcucu z výcucu.
Praktický návod formou autobiografie, jak být v životě šťastný za jakýchkoli podmínek!
O holocaustu už jsem několik knih přečetl, ale tato se vymyká zažité praxi. Výjimečné dílo, které se četlo úplně samo. Eddie má můj neskutečný obdiv!
Tohle mi jednoduše vzalo dech. Nejradši bych udělala jednu věc – každému do ruky vtiskla jeden výtisk téhle knihy a donutila ho ji povinně přečíst. Tento příběh má totiž nevyčíslitelnou hodnotu a je psán vskutku citlivým jazykem, pomocí něhož si vás Eddie získá do poslední buňky ve vašem těle. U mě se tak minimálně stalo, byla jsem do něj vtažena už od samotného věnování. Eddie je opravdu nesmírně inspirativní člověk, z kterého kdyby si každý z nás vzal alespoň kousek, svět by byl rázem lepším místem. Obdiv, který k němu cítím, nikdy nebude dosahovat toho, jaký by si zasloužil. Co se týče náplně knihy… nemám slov. Při čtení děl s válečnou tématikou nikdy nedokážu pochopit, že se to doopravdy stalo a není to jen fikce, na které se skupina autorů shodla, aby měla zajímavý námět pro své rukopisy. Souhlasím s tím, že člověk, který to nezažil, to nikdy nebude schopen pochopit, ale o to důležitější by mělo být si tyto hrůzy neustále připomínat v jakékoliv podobě, aby se už (navzdory nepoučitelnosti lidstva) nemohly opakovat. Oceňuju, že je tu zachyceno opravdu široké období dějin začínající v předválečném Německu a končící v dnešní době. Líbí se mi moc témata zde zakomponovaná – naděje, vděk, touha žít, morální hodnoty, síla lásky a přátelství –, která se tu objevila ve spoustě krásně formulovaných myšlenek, které si u vás v hlavě ještě chvíli poleží. Eddie vás prostě přiměje se zamyslet nad sebou samými. Má emoční stabilita se v průběhu čtení vypařila, skoro pořád jsem brečela a byla dojatá, jako by ve mně zaráz přebývalo minimálně pět těhotných žen. Konec byl nádherný. Pokud hledáte knihu, která vypráví o životě jednoho inspirativního jedince a propojuje se v ní tématika 2. světové války a důležitých životních hodnot, sáhněte po tomhle. Mně Eddie Jaku zlomil srdce a postupně ho zase seskládal dohromady – a já na něj nikdy nezapomenu.
Stejné téma, odlišný pohled. Tuto tematiku mám už načtenou horem spodem, ale pokaždé dojde k nějakému novému pohledu na věc. Tato ač krátká kniha byla takovým důmyslným vhledem do situace, zase trochu jinak. Líbila se mi autorova komunikace se čtenářem a také rozdělení kapitol. Celý příběh byl zajímavý a následné vzpomínky na nový život "poté" se mi velmi líbily. Není to u těchto knih obvyklé a proto to oceňuji.
Audiokniha: Audio má (i na můj vkus - a to audioknihy nikdy nezrychluju) pomalé tempo. V prvních minutách jsem si připadala, jako bych seděla proti svému dědečkovi a poslouchala jeho vyprávění. Ale nakonec jsem potřebovala, aby mi děj utíkal rychleji. Ať už kvůli času, kterého mám(e) omezené množství, tak i kvůli obsahu, který byl chvílemi tak nepříjemný, že mi vůbec nevadilo, mít ho rychleji za sebou.
Vím, že se v ne úplně pozitivních recenzích mluví o tom, že jde o další knihu z mnoha takových. Z mnoha takových - na tohle téma. Ale já si myslím, že přesně takových není (a nebude) nikdy dostatek.
Eddie se dožil úctyhodného věku. Svůj příběh napsal, když mu bylo 100. O rok později zemřel. Jedna z jeho myšlenek (a z myšlenek, které doprovází celou knihu) je - poselství. Předat dalším generacím příběh, který se skutečně stal. Uvědomění - si, že to ale není příběh jedince. Je to příběh masy. Je to příběh milionů lidí, kteří trpěli, přišli o život nebo do konce života (když měli to “štěstí” a přežili) trpěli dál, protože ty hrůzy, které se děly za druhé světové války, ty byly a jsou zkrátka nezapomenutelné. A podle mě je dobré si takové příběhy udržovat v paměti a předávat je dál. Protože i v dnešní době se najde řada těch, kteří nevěří, že se něco takového kdy dělo. A z toho je mi smutno.
Myslím si, že síla knížky je především v jejím obsahu. Ani ne tak v její formě. Eddie totiž napsal svůj příběh formou “reportáže”. Nejde o kdovíjak - do detailu - promyšlený text, který vás sám o sobě nadchne. Jde o obsah. I přesto si ale myslím, že si Eddie s textem poradil moc dobře. Poslouchalo se to hezky. Věty plynuly. Nenašla jsem žádná krkolomná místa. Ale i přesto jsem měla potřebu na formu knihy upozornit.
Upozornění: Název knížky je dost zavádějící. Sama jsem věděla, že nepůjde o veselé čtení, ale velmi dlouho jsem hledala, co přesně se vztahuje k samotnému názvu. Proč by měl být Eddie nejšťastnějším mužem, když si prožil takové zlo? Pokud i vy nebudete vědět hned na začátku, dejte tomu čas. On vám to Eddie sám ukáže. A vám dojde spousta věcí. Vůbec ne převratných. Naopak. Naprosto jednoduchých. Ale budete rádi. Že vám je zas jednou někdo připomněl. A třeba i vy budete alespoň v tu chvíli tím nejšťastnějším člověkem. Protože si uvědomíte, co máte. A co je skutečně důležité.
Upozornění 2: Jde o opravdu bolavé čtení. O opravdu silný příběh. Ale čtěte mezi řádky. Tam, kde to půjde.
Upřímný a velmi lidsky psaný osobní příběh Eddieho, který si prošel mnoha pracovními a koncentračními tábory. Po přečtení vám nezbývá než obdivovat Eddieho za jeho osobnost a litovat ho za jeho osud. Fakt brilantně napsané. Doporučuji.
Holocaust z rychlíku. Převyprávění příběhu, který každý zná, bez emocí, bez zápletky. Chvíli jste měli pocit, že Eddie je takový Forest Gump, který byl snad u všech nechvalně proslulých významných událostí (otevření Buchenwaldu, Dunquerk, Mengele, návrat do koncentráku po útěku v sudu). Asi nejvíce absurdní ale je tvrzení, že kdyby nebylo holocaustu tak by Židé nalezli lék na rakovinu. Mám ráda knížky s poselstvím ale tady bohužel žádné nebylo.
Knížku jsem přečetla během chvilky. Příběh byl naprosto neuvěřitelný ještě o to víc, když vím, že to co Eddie v knize vypráví je celý jeho život. Spousta utrpení, beznaděje, bolesti ale zároveň také přátelství a lásky. Právě díky přátelství a lásce celou hrůzu Eddie přežil a napsal tuto skvělou knihu. 100% doporučuji.
Obdivuhodný životní příběh a poselství naděje, lásky a přátelství pro všechny, kteří chtějí naslouchat.
Knihu jsem přečetla za jedno dopoledne, velmi dobře se čte a je z ní patrný záměre, se kterým byla napsána.
Stejně jako mnoho jiných, když čtu o zvěrstvech spáchaných na těch nevinných duších, které byly uvězněny v koncentračních táborech, jsem zdrcena a zároveň ohromena tím, kolik z těch kteří přežili, bylo schopno zachovat si zdravý rozum a žít plnohodnotný život.
Kniha nám přináší výpověď člověka, který byl na vlastní oči svědkem zlých činů prováděných morálně zkaženými sadistickými jedinci, přesto si dokázal zachovat sílu charakteru. Kniha se neštítí informovat čtenáře o strašných degradacích života v táboře smrti za 2. světové války, o tématu, které je třeba čas od času nastolit, byť jen proto, aby nám připomnělo, že takové režimy nesmíme nikdy dovolit.
V této knize se však autor více zajímá o způsoby, jakými může slušná lidská bytost překonat takové nepředstavitelné události a místo toho, aby jimi byla oslabena, být vděčná za to, že je přežila a chopila se příležitosti, které přináší každý vzácný den života.
Tohle je kniha, která mě úplně pohltila za jeden večer. Eddie mě vzal na cestu, která byla chvílemi nepříjemná, ale byla to cesta, která stála za to a cíl jsem si vlastně užila. Je to opravdu zvláštní kniha, ke které se budu mnohokrát vracet kvůli jejímu inspirativnímu poselství.
Knihy s tématem koncentračních táborů čtu docela často a tahle mě vzala za srdce zatím nejvíc. Možná je to i tím, jak Eddie přímo promlouvá ke svému čtenáři. Dalším plusem jsou fotografie, díky kterým jsou mi ti lidé bližší.
Musím říct, že tato kniha mě po dlouhé době opravdu chytla u srdce. Knihy s tématikou holocaustu moc nevyhledávám, ale tahle mě opravdu překvapila. Příběh sice není tak detailně popsaný, jako v jiných knihách, ale vůbec to nevadilo. Eddie k Vám promlouvá jako ke svému příteli a celé poselství knihy je opravdu krásné. Autor byl opravdu obdivuhodný člověk, který si až do sta let užíval života plnými doušky.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Ukrývá v sobě toho tolik….. :)
Já musím přiznat, že mě kniha až tak moc neoslovila. I přesto, že se kniha velmi dobře čte, téma je náročné, tak se mě to dotýkalo velmi málo. Nějak mi tam chyběly emoce a možná mi neseděl až takový ten pozitivní přístup, i když jsem asi pochopil…
Knížky z 2. světové války čtu ráda, i když vždycky se mi svírá srdce nad tím, jaká zvěrstva se děla a asi nikdy nad tím nepřestanu kroutit hlavou . Autentické příběhy čtu ze všeho nejradši a ten Eddieho, ten vás chytí za srdce ️. Obdivuju, jakou měl vůli žít, obdivuju, že neztratil lidskost a dokázal pomáhat, kde to bylo potřeba.
Není to tak dlouho, co Eddie zemřel a já jsem přesvědčená, že je v nebi o anděla víc.
Me to zase tak nechytlo.
Cetlo se velmi dobre, dalo by se rict jednim dechem. Co na knize ocenuji, ze jsem ji navzdory tematu dokazala precist. Protoze ja proste drasticke veci, obzvlaste zalozene na skutecnosti, proste nedokazu cist, je to na me moc. Tohle bylo napsane citlive, nepatlal se v detailech vsech tech zverstev. Na druhou stranu to Pak ctenare neuzemni tak jak by Melo.
Muzete namitat, ze knih s touto tematikou vyslo uz pomerne hodne a ze tim padem vas na tomto tematu nic neprekvapi, tak verte, ze Eddieho pribeh je jiny. Ne tim co prozil, ale tim co se nam snazi ve sve knize predat.
Eddie se nam snazi rict, ze: presto, cim si prosel je mozne ve svete videt nadeji. Dulezite je, najit si radost v malickostech. Miloval svou rodinu a ridil se prastarsmi moudry, ktera lze aplikovat i dnes.