Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. | Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě”. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2021
,
Kontrast
Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, která není jen o utrpení, ale i o naději a radosti ze života. Tento pán má u mě velký obdiv ne kvůli tomu, že dokázal přežít holocaust, ale kvůli tomu, že se dokázal s těmi hrůzami vypořádat a mnohem lepší život, než žije většina z nás. Zároveň je neuvěřitelné, že se dokázal dožít 101 let. Musel to být nádherný život!
Je smutné a naprosto nepochopitelné, co se odehrálo. Jaká zvěrstva se dokazali páchat na nevinných lidech. Kniha a samotný příběh Eddiho je fascinující, přesto nemohu říct, že bych z knihy byla až tak nadšená. Nepřijde mi to tolik jako kniha o holocaustu, jako spíš kniha o osobním štěstí. Hodnoty, které uznává by měl uznávat a brát za svá každý z nás.
Taky jste při čtení zjistili, jaký skvělý život žijeme? Jaké banality řešíme každý den a utíká nám to nejcennější - náš čas. Toto prozření se mi při čtení knih občas stane, ale tohle bylo velmi intenzivní. Eddie příteli, máš pravdu nikdy to nemůžeme pochopit, nejde to, některé zážitky jsou nepřenositelné. Prošel jsi si peklem a zůstal morálně silný a dokázal jsi najít štěstí. Porazil jsi všechny svoje nepřátele ne zlem, ale láskou a dobrem.
Příběh Eddiho byl/je neuvěřitelný, také jsem si častokrát řekla - vážně - opravdu? To snad už ani není možné. Ale, kdo z nás má právo říct, to už není pravda, to se nemohlo stát. Tento příběh se stal v době, kdy přestala platit všechna pravidla.
"Nemohl jsem pochopit, co se stalo. Stále tomu nerozumím, ne doopravdy. Myslím, že tomu neporozumím nikdy."
Eddie bol neuveriteľne odvážny a duchaprítomný muž. To, čo zažil je naozaj fascinujúce, nepochopiteľné, neuveriteľné. Až natoľko, až sa mi niektotrým pasážam ťažko verilo. Tá pravdepodobnosť, že sa toto môže stať jednému človeku, je naozaj malá. Škoda, že je písaná takým zjednodušeným štýlom. Niektoré časti by si zaslúžili viac detailov. Eddie, odpočívaj v pokoji. Verím, že to zlo a utrpenie, čo si zažil, sa stihlo aspoň zčasti vyvážiť radosťou a šťastím.
Knížka, kterou by si měl v dnešní době přečíst každý.
Je v ní obsažena celá životní pravda: totiž, že nejdůležitější v životě je zdraví a pocit štěstí - schválně píšu pocit štěstí, protože to opravdu záleží na každém z nás, jak si to nastaví v hlavě - můžu si najít desítky důvodů proč nemůžu být šťastná, ale naštěstí mě stačí jeden proč šťastná jsem : jsem zdravá - tzn. můžu pracovat, svobodně žít a rozdávat radost druhým.
Peníze v tom nehrají vůbec žádnou roli.
Je důležité si každý den najít důvod k radosti a radost rozdávat svému okolí. Totiž naše okolí funguje jako odrazová stěna : jakmile rozdávám radost, tak se mi vrátí, někdy desetinásobně:)
nějak se mi nechce věřit, že někdo dokáže takové prožité hrůzy tak vyselektovat a vidět v tom něco pozitivního, na mě moc superhyperpozitivní a všichni byste měli být šťastní
Na téhle knize mě hrozně bavil autorův optimistický přístup k životu i přes všechny peripetie, kterými si musel projít. Oproti těmto zážitkům si opravdu v dnešní době nemůžeme stěžovat na život.
Já vlastně nevím, co říct. Memoárových knih jsem četla už spoustu. Tahle byla hodně vidět a mě se kvůli tomu do ní strašně moc nechtělo. Ale neodolala jsem. Ne proto, abych četla o utrpení dalšího člověka, ale abych zjistila, jak v sobě našel sílu přežít za tak příšerných podmínek. Eddieho příběh mě rozhodně vzal za srdce. Laskavé vyprávění a spoustu moudrých rad do života. Za sebe mohu rozhodně doporučit.
Pan Eddie Jaku se snaží zprostředkovat svůj životní příběh, jeho ponaučení a naději. Napsal jej citlivě a nevyžívá se v detailním popisování zvěrstev a nelidskosti, ale zároveň je v něm vše, co si ani nechci představit. Je to kniha, která dokáže sdělit a zároveň povzbudit ve víře v budoucnost.
Velmi silný, dojemný a současně poutavý příběh, který bez pochyb stojí za přečtení. Není to fikce, jak jsme u většiny válečných knih zvyklí, nýbrž přímé svědectví zakládající se na osobních zážitcích a zkušenostech. Autor má můj neskutečný obdiv a úctu za svou sílu a pohled, jakým se dívá na svět. Smekám, je pro mne opravdovým hrdinou a motivací.
Děkuji za tuto knihu a určitě můžu doporučit.
Přečteno jedním dechem. Pravdivý, silný a drsný příběh, který by měl být povinnou četbou. Eddieho "poselství" na konci mě opravdu zasáhlo. Způsob, jakým je kniha napsaná, nemá chybu. Čte se velmi přirozeně, žádné zdlouhavé popisy míst ani osob, děj velmi rychle plyne. Po opravdu dlouhé době jsem se dokázala do knihy začíst natolik, až jsem nevnímala, že to čtu, ale měla jsem pocit, jako by mi to vyprávěl kamarád. Doporučuji všem!
Krátká, ale úžasnými myšlenkami nabitá kniha. Několikrát jsem musela při čtení potlačit slzu a taky jsem byla párkrát upřímně šokovaná. Příběhy 2.sv.v. mě nepřestávají udivovat…Není pochyb o tom, že Eddie musel být neskutečně silný člověk s hromadou štěstí a dobrým srdcem. Krásná kniha!
Autobiografie obvykle nečtu, ale tohle, to by měla být povinná četba. Eddie mi ukázal zase trochu jiný pohled na válku, život před a po ní. V knize je spousta inspirujících mouder, které mě vedly k zamyšlení. Bravo!
Tak jsem se zase jednou (pokolikáté už?) nechal zlákat hodnocením na databázi. Ale byl to i název knihy, co mne zaujal a také myšlenka knihy.. Jenže jak jsem četl a četl, nadšení z knihy se nějak ne a ne dostavit. Možná mě mohla varovat již velikost písma, kterou znám spíše z dětských knih, nebo citace od Heather Morris na zadní straně knihy, že kniha by měla být povinnou četbou, bla bla bla.. Paní Morris je totiž autorkou slátaniny Tatér z Osvětimi.. No nic dal jsem knize šanci, třeba něco přijde. Ale nepřišlo nic víc, než svědectví jednoho z přeživších pekla holocaustu. "Nic víc" je samozřejmě v tomto případě samozřejmě cenné svědectví, o tom žádná. Pro mě je ale kniha vhodná možná pro děti základních škol, jako doplněk učiva dějepisu. Jinak na toto téma bylo napsáno daleko více lepších knih.
Nechápejte to prosím jako zatracování Eddieho příběhu, plně chápu smysl a důležitost svědectví přeživších holocaust. Nicméně, jak jsem již uvedl, znám lepší knihy na dané téma. Pokud je vám - náct a ještě jste nikdy nic na téma holocaustu nečetli, pak možná... Jinak...? Eddie, vážím si tě, určitě se usmíváš i tam nahoře.
“Nechci sdílet svou bolest. Chci sdílet svou naději.”
Tuhle knihu by si měl přečíst úplně každý. Eddie Jaku si jako německý Žid prošel peklem, nejdříve v koncentračním táboře Buchenwald, poté v Osvětimi a nakonec čelil i nacistickému pochodu smrti. Během temných let druhé světové války zažil na vlastní kůži to největší zlo, jakého se vůbec může člověk na člověku dopustit. Přesto sám sebe považuje za toho nejšťastnějšího člověka na Zemi.
Eddie v knížce popisuje měnící se náladu v Německu po nástupu nacistů k moci, vzrůstající nenávist k židovskému obyvatelstvu i německé válečné zločiny. Jeho život by vydal na tisíce stran, Eddiemu stačilo necelých dvě stě. Přesto jeho kniha nese obrovské poselství a vyslovuje naději, že se lidé ze svých chyb snad jednou provždy poučili.
Příběh obsahuje tolik bolesti a utrpení, ale najdeme v něm také spoustu laskavosti. Eddie je neskutečně inspirativní osobnost a nepochybně laskavý člověk, jehož příběh by neměl být zapomenut. Nejšťastnější muž na Zemi je úžasná kniha a já jsem opravdu vděčná, že se mi dostala do rukou. A myslím, že by neměla minout ani nikoho z vás.
Když jsem četla anotaci k této knize, hned jsem si řekla, tak "tuto knížku musím mít", a ne jen si ji půjčit v knihovně. Šla a koupila si ji. A opravdu nelituji.
Je to sice asi ta "nejbrutálnější a nejstrašnější" knížka o holocaustu, kterou jsem kdy četla.
Ale zároveň je plná hlubokých a krásných myšlenek. Určitě stojí za to ji mít ve svoji knihovně a občas se k ní, nebo jejím pasážím vracet. Čerpat z ní a to nejenom, když nám není nejlépe, ale i když se máme dobře, ale tak nějak na to zapomínáme.
Ke knihám na toto téma se vždy píše těžce hodnocení.Četla jsem jich už hodně,tato patří mezi ty , které by měly patřit mezi povinnou četbu.
I když už jsem pár knih na toto téma četla, tahle kniha pro mě zůstane jedinečná. Na jednu stranu to bylo velmi smutné čtení, na stranu druhou to bylo hrozně krásně napsané. Několikrát jsem měla při čtení slzy v očích.
Knížka má jen 200 stránek, takže je to taková jednohubka, ale dostane se vám pod kůži hned po první straně. A uprostřed knihy je i pár fotografií Eddieho a jeho rodiny.
Stoprocentně si ji musíte přečíst. Tato kniha u mě patří mezi nejlepší letošního roku a já se za ní moc přimlouvám. Určitě nebudete zklamaní :)
Vyhledávám knihy, jejímiž autory jsou právě přeživší holokaustu. S postupem času je takových lidí méně a méně a nakonec nám zůstanou “jen” jejich příběhy.
Eddie Jaku byl podle všeho neuvěřitelně odvážný člověk, s neutuchající chutí žít. Svůj život popsal stylisticky velmi jednoduše a v podstatě ve zkratce, se zaměřením hlavně na období druhé světové války. Knihu nejspíš přečtete během jednoho či dvou večerů, ale v myšlenkách vám myslím zůstane mnohonásobně déle.
“Mrzí mě, co jste si musel vytrpět můj milý nový příteli. Děkuji, že jste o tom přesto dokázal přednášet a psát. Váš příběh bude mluvit navěky.”