Nejšťastnější muž na Zemi
Abraham Jakubowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537558/bmid_nejstastnejsi-muz-na-zemi-663247fe21bfc.jpg
5
1111
1111
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Světový bestseller načetl Jan Kačer v režii Karla Jeřábka. Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2022
,
Kontrast
Originální název:
The Happiest Man on Earth
Interpreti: Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Jak může člověk hodnotit život někoho kdo prožil něco takového? Bylo bolestné a dechberoucí číst jeho příběh. Nikdo by neměl něco takového prožívat, člověku se to zdá až neskutečné a přece se to dělo. Dojemný příběh plný naděje. Hvězdičku dolu jen protože bych si přála aby byla kniha obsáhlejší. Děkuji Eddie za naději.
Moje první a poslední kniha na téma koncentračních táborů. Nevadí mi krev, vraždy, násilí (přečetla jsem celou sérii Chrise Cartera, kde o toto není nouze), ale hrůzy holocaustu, ty mi vadí. A hodně.
Nicméně jsem ráda, že jsem si vyprávění Eddiho Jaku přečetla. Měl by si ho přečíst každý.
Souhlasím s komentářem níže (stanislav0373). Opravdu jsem se při čtení cítila, jako bych s Eddiem seděla na nějakém krásném místě a on mi vyprávěl. V klidu a míru mluvil o svém životě. Děkuji, příteli, že jsi svůj příběh předal dál.
Tohle je kniha plna nadeje.
"Neobvinuj druhe ze sveho nestesti. Nikdo nikdy nerekl, ze zivot je snadny, ale je snazsi, pokud se ho naucis mit rad. Kdyz budes svuj zivot nenavidet, stane se nesnesitelne ho zit. Prave proto se snazim byt laskavy. Ackoliv jsem trpel, snazim se nacistum ukazat, ze se zmylili. Chci ukazat lidem, kteri citi nenavist, ze se myli."
Kdo jiny nez clovek, ktery zazil jake hruzy dokaze clovek na cloveku pachat, ma pravo lidi nenavidet. Presto vsechno pochopil, ze nenavisti ublizi jen sam sobe a zil s laskou, laskave a ve vsem se snazil hledat to pozitivni. Musel to byt uzasny clovek.
Muselo to být šílené… proto si važme toho, co máme. Čest všem, kteří přežili.
V té záplavě komentářů asi není třeba rozsáhlá recenze.
Snad jen stojí za to zmínit, že je kniha psaná tak, jako byste s Eddiem seděli v kavárně a on vám povídal o sobě, na rtech stejný úsměv, jako na obálce. Nenásilně, nevtíravě, poutavě a s nadhledem.
Nádherná kniha. Děkuji za odvahu muže který se dokázal svěřit celému světu. Jeho odvaha a laskavost po tom všem je obdivuhodná. Díky
Upřímně nemám ráda biografie ani knihy s válečnou tematikou, ale tady je obojí. Ke knize jsem se dala zlákat jen díky společnému čtení se závisláky a víte co? Vůbec nelituji! Kniha se mi četla skvěle a ačkoliv tam bylo hodně smutných a hrůzných věcí z války a holokaustu, tak i v tom bylo spoustu pozitivních věcí. Eddi Jaku je neuvěřitelně silný člověk, který i přes útrapy, kterými si prošel, kolem sebe dokáže šířit optimismus a pozitivní náladu. Klobouk dolů, že i v těch nejhorších chvílích zůstal pořád člověkem! Kniha mi dala hodně, hlavně si člověk opravdu uvědomuje, že by si měl vážit i obyčejných věcí, které má a hlavně svojí rodiny, přátel a domova.
Nemám ráda knihy, o kterých se všude a pořád mluví. Které musí každý mít, každý hned přečíst. Sama v sobě si vytvářím předsudky.
ALE Tohle bylo něco naprosto úžasného. Kniha vyprávěná stoletým mužem. Mužem, který ze dne na den přišel o rodinu, o svůj domov i o důstojnost. Muže, který nezapomněl na svoje rodiče, muže, který nepřestal být člověkem.
Tenhle příběh je děsivý, bolavý a při tom všem plný laskavosti a lidskosti.
Kniha se četla opravdu sama , mám radá toto téma takže pár knih mám zasebou a musím uznat že tahle byla asi nejlepší. Odnaším si z ní spoustu myšlenek i když to bylo místy kruté.Za mě všem doporučuji !!!
Knih s podobnou tematikou jsem už četla celkem dost, ale pokud se bojíte, že zde narazíte na naturalistické líčení zvěrstev, která na Židech v rámci holocaustu byla páchána, nemusíte mít obavy. Tahle knížka, byť na citlivé, vážné téma, je psána laskavě a ohleduplně - nezaskočí vás, nebudete ji muset odkládat, abyste obsah průběžně "vydýchali". Na to jsou mnohé jiné.
Za mne jde o laskavou knihu o utrpení, kterými si autor musel projít. A o tom, jak se takovým zkušenostem dá čelit. Četlo se hezky.
Asi první knížka s tématem druhé světové války, kterou jsem kdy četla. Já prostě tohle téma nesnáším. Protože, když je mi něco furt cpaný, tak mám tendenci se tomu vyhnout. A tohle je ve škole v dějáku, občance i v literatuře, tak omílaný furt dokola, že toho fakt víc nepotřebuju.
Ale jsem moc a moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Bylo šílený sledovat, jak Eddie vždycky získal nějakou naději a vzápětí ji zase ztratil. Za to, co si Eddie prožil, za to, jak se ke všemu co se mu přihodilo postavil, za to ho upřímně obdivuju. Ale pro mě byl největším hrdinou v knížce Eddieho otec.
Připadá mi neuvěřitelný kolik pocitů vyvolala tahle kniha na tak málo stránkách.
Rozhodně stojí za přečtení. I pokud tohle téma, stejně jako já, nevyhledáváte.
Knih na podobné téma mám už přečtených spoustu, možná proto mám z této knihy takové rozporuplné pocity… ovšem pokud bych měla hodnotit na základě hlavního úkolu, co si Eddie dal - tedy šířit jeho příběh a osvětu především mezi mladé lidi, co mají budoucnost ve svých rukou - tak se mu to určitě povedlo :)
Ačkoli knihy na toto téma nečtu ,udělala jsem výjimku. Hodnotila jsem všemi hvězdičkami, nejde hodnotit méně. To co ti lidé museli prožít je neuvěřitelné, je spousta smutných osudů, ztrát, smrti,bezmoci. Kniha se četla lehce ani 2h a bylo přečteno.
Mam tolik myslenek, ze nevim, kde zacit. Tak nejdriv samotná forma knihy. Cte se skvele. Ma kratke kapitoly, vetsi písmo i radkovani a neni i stránkove obsáhlá (jen 200stran). Jedine, co bych asi vytkla, tak je obrázkova příloha v pribehu, ktera me v tomto pripade rusila. Dala bych ji spise na konec knihy. A co se tyce pribehu? Jestli chcete vedet, jake to bylo v koncentračním táboře, tak na to budou asi jine knihy lepsi. Představte si, ze jste s pritelem na kave a vy si stezujete, ze se Vam nedaří, jste nespokojeni apod. A ten pritel Vam povi svou cestu životem a vy zjistíte, ze mate nakonec toho tolik proc byt stastny. Me zaujala cast, kde popisuje sve pocity a zivot po te ,,hruze’’. Jak je tezke se s tim vyrovnat, a ne kazdy to zvladne a radeji si vezme zivot.
Ano, nemeli bychom zapomínat na minulost a ceho jsou lide schopni, bohuzel ..
Mé pocity z této knížky jsou trochu rozporuplné. Všude na ní pěli ódy, tak jsem to taky zkusila a nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale zároveň si myslím, že na toto téma existuje spousta lépe zpracovaných knih. Plusem je, že knížka je skutečně tenká, mezi řádkami jsou poměrně velké mezery a styl jakým je napsaná je dost jednoduchý, takže jí máte přečtenou za odpoledne a ještě stihnete rozečíst něco dalšího. Navíc se nedá popřít, že Eddieho příběh je velmi silný a jak sám řekl, kdo nezažil, nemá šanci pochopit. Eddie prošel neskutečnými hrůzami a i proto jsem dala takové hodnocení.
Na druhou stranu knížka trochu píchla do mého cynismu a skepticismu. Přijde mi až neuvěřitelné, jak se Eddie striktně držel svých morálních zásad, dá se říct, že v každé situaci se zachoval bezchybně a byl ve všem nejlepší, všem jenom pomáhal. Já nevím, až se mi té dobrotě a zásadovosti nechtělo věřit. Každopádně to je jen můj dojem.
Asi to nebude knížka, kterou bych s nadšením nutila všem ve svém okolí, že to si prostě musí přečíst, protože je skvělá, ale zároveň bych ani nikoho od přečtení neodrazovala. Když už nic jiného, tak o těchto událostech by se mělo mluvit, zvlášť, když jejich svědkové pomalu vymírají.
Neskutečný životní příběh. Vyprávění je sice jednodušší, ale o to je pro mě uvěřitelnější a upřímné. Ono taky na co nějak literárně přikrášlovat ty hrůzy, co se nejen Eddiemu staly? Proč nějak honosně pojmenovávat to, o co v životě skutečně jde, když je to tak jednoduché... Hodně ve mě zůstala myšlenka o tom, proč se svým příběhem podělil až tak pozdě, proč se svými příběhy spousta lidí nepodělila vůbec a co to pro nás všechny bude možná jednou znamenat...
Medzinárodný deň pamiatky obetí holokaustu je práve dnes, 27. januára. Viem, že nie každý číta knihy, ktoré hovoria o holokauste, ale je to téma, na ktorú sa nesmie zabudnúť.
„Tam, kde je život, je aj nádej.“
Eddie Jaku, vlastným menom Abraham Jakubowicz sa narodil v roku 1920 v Nemecku a ako storočný sa vo svojej autobiografii podelil o spomienky a skúsenosti. Nedá sa pri čítaní nemať hrču v hrdle, veď zažil príšerné veci počas druhej svetovej vojny v koncentračných táboroch Auschwitz a Buchenwald, aj mimo nich, a napriek všetkému sa rozhodol po útrapách žiť naplno. Zvolil si šťastie...
Túžil, aby bol svet lepším miestom, aby sa čítaním tejto knihy vzbudila ľudskosť, a aby sme sa nevzdávali nádeje. Rodina a priatelia sú najdôležitejší, na nich najviac záleží. Možno sú to maličkosti, z ktorých sa oplatí tešiť, no robia život krásnym. Objať rodičov, kým sa dá, príbuzných, súrodencov, stráviť čas s priateľmi, ktorým na vás záleží, byť s milovanou osobou, vidieť vyrastať vlastné deti, vzdelávať sa.
Nebáť sa byť láskavý a slušný aj v temnote, v čase, kedy sa to zdá nemožné. Lebo šťastie má každý vo svojich rukách, je v rukách, tých, ktorých milujeme, znásobuje sa, keď sa delíme.
Kniha je krátka, ale plná ľudskosti. Vznikla za tých, ktorí nehovoria za seba.
Ďakujem za tvoj príbeh, môj nový priateľ!
(SPOILER)
Na přečtení knihy jsem se nechala nalákat kvůli mnoha důvodům- hezká obálka, pozitivní název a taky hezké hodnocení nejenom na databázi, ale i v mém okolí. Navíc se mi hodila do čtenářské výzvy.
Ale samozřejmě jako všechny typy těchto knih, které posledních pár let vyšly, se jedná dle mého o zcela prvoplánově napsané příběhy. Bohužel. Opravdu nebylo řečeno doslova nic, co by nebylo řečeno ve všech tatérech, cilkách, porodních dam, houslistů a dalších povoláních a jmen z Osvětimi. Vůbec nechci znevažovat závažnost a ponaučení těchto příběhů, je dobře, že se o tom mluví, kvůli minulosti i budoucnosti, ale za mě je to pořád dokola stejný příběh i zpracování. Prostě nic nového, co by mě nějak ovlivnilo a říkala jsem si WAU TO JE PŘÍBĚH! Ale je to příběh, kdy jsem si s hlavní postavou ani její rodinou, případně někým jiným nedokázala nějak navázat vztah nebo spojení. Nerozporuji ale, že vypravěč je silná osoba, která zažila něco, co my snad nikdy nepocítíme.
Abych nebyla jen negativní, kniha se docela snadno čte, příběh opravdu není komplikovaný a v knížce se objevuje pár hezkých pasáží:
SPOILER/ Úryvek:
To samé platí o každé práci, kterou vykonáváš.
Jsi učitel? Každý den obohacuješ životy mladých lidí! Jsi šéfkuchař? Každé jídlo, které uvaříš, přináší světu potěšení! Možná svou práci nemiluješ, možná jsi obklopen lidmi, se kterými se těžko spolupracuje. I tak děláš důležité věci, svou troškou přispíváš světu, ve kterém žijeme. Na to nesmíme nikdy zapomenout. Tvé dnešní úsilí bude mít dopad na lidi , které nepoznáš. Je na tobě, jestli ten vliv bude pozitivní, nebo negativní. Každý den, každou hodinu si můžeš vybrat, zda budeš jednat tak, aby to druhým pomohlo, či je to potopilo. Volba je snadná. A je na tobě.
Nemohla jsem rok 2022 začít lepší knihou. Tohle byl totiž tak hezký, procítěný příběh. Snad poprvé jsem se setkala s druhou světovou válkou v knize, přičemž jsem nakonec byla tak inspirovaná a celkem i nabuzená.
Jsou tam popsány hrůzy koncentračních táborů, hrůzy režimu, hrůzy transportů atd. Ale zároveň je to vyprávěno tak, že nám to má dát to pozitivní. Že se vlastně máme radovat, protože Eddie se taky raduje, a přitom Eddie je ten, který si tím vším musel projít.
Je to psáno čtivým způsobem, a člověk to má za chviličku zhltnutý. Cítila jsem, jako bych byla součástí toho vyprávění, součástí příběhu. O něco víc emočnější je to možná i díky faktu, že Eddie Jaku nás loňský rok opustil.
Myslím si, že by tato kniha mohla patřit mezi ty, které by si mohl každý alespoň jednou za život přečíst.
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) životopisy, biografie paměti, memoáry holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Děkuji, děkuji můj nový příteli. Za tvou odvahu, sílu a v neposlední řadě za to, že si se podělil o vše čím sis musel projít. Už první věta mi vehnala slzy do očí "Můj nový milý příteli,,
Celou dobu sem měla pocit, že sedíme v nějaké krásné kavárně, pijeme čaj a ty mi vyprávíš svůj příběh, usmíváš se stejně jako na obálce. V mém srdci už budeš navždy, můj nový příteli Eddie Jaku