Nejšťastnější muž na Zemi
Abraham Jakubowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537558/bmid_nejstastnejsi-muz-na-zemi-663247fe21bfc.jpg
5
1111
1111
Život může být krásný, když si ho krásný uděláš. Je to na tobě. Světový bestseller načetl Jan Kačer v režii Karla Jeřábka. Eddie Jaku se vždy považoval primárně za Němce a až pak za Žida. Byl hrdý na svou zem. To se však změnilo v listopadu 1938, kdy ho zbili, zatkli a poslali do koncentračního tábora. Během dalších sedmi let čelil Eddie každý den nepředstavitelným hrůzám, nejdřív v Buchenwaldu, potom v Osvětimi a následně při nacistickém pochodu smrti. Přišel o rodinu, o přátele, o svou zem. Protože přežil, slíbil si, že se bude každý den usmívat. Vypráví svůj příběh k uctění památky těch, kteří vyprávět nemůžou, dělí se s námi o svou moudrost a žije nejlepší život, jaký může. Nyní věří tomu, že je ten „nejšťastnější muž na světě. Tyto paměti, vydané na počest Eddieho 100. narozenin, jsou působivé, dojemné a nakonec také plné naděje, že štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších časech.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2022
,
Kontrast
Originální název:
The Happiest Man on Earth
Interpreti: Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Nedozvíme se nic moc nového, ale líbí se mi motivující směr knihy. Touha probudit v lidech dobro a snaha motivovat lidi, aby hledali štěstí v sobě.
Problém s knižními bloggery je takový, že často prodávají věci, které by se samy asi tak dobře neprodávaly. Ač tahle kniha vypadá na první dobrou veli dojemně a ten příběh toho pána nesporně dojemný, smutný silný a bůhví co ještě, je... Nicméně se to nedá číst a lituju těch několika stovek, které jsem za knihu utratila. Je to větší blbost, než kdybyste vytrhali stránky ze všech knih P. Coelha a poskládali je bez ladu a skladu za sebe...
Příběh jako takový je velice silný, to je nesporné. Ale že by mě četba knihy nějak bavila, se říct nedá, nejspíš za to může styl, jakým je psaná, který z ní dělá pardoxně nezáživnou četbu.
Kniha útla s menším počtom strán, ale vo vnútri ukrýva veľké posolstvo...muž, ktorý prežil voju si vďaka skúsenostiam váži udalosti a veci v živote, ktoré sú pre NÁS ľudí často samozrejmosťou...
Príbeh som síce prelúskala za 2 hodinky, ale jeho posolstvo bude v mojom vnútri ešte dlho zrieť...
Toto som sa naučil: Šťastie nepadá z neba, máme ho v rukách. Vychádza priamo z nás a z ľudí, ktorých milujeme ...Ak sme zdraví a šťastní sme milionári...Šťastie je jediná vec na svete, ktorá sa zdvojnásobí vždy, keď sa oň podelíme...
Líbil se mi styl vyprávění, kdy Vás autor oslovuje Můj nový milý příteli, a takto k Vám promlouvá po celou dobu vyprávění svého příběhu. Je to, jako byste seděli se svým dědečkem u čaje a on Vám vyprávěl svůj příběh.
Je obdivuhodné, že se dožívá tak vysokého věku, přes hrůzy, které prožil a které na něm byly páchány.
Jak zmiňuje sám, člověk si nedokáže představit nic z toho co se odehrávalo v koncentračních táborek, pokud to nezažil na vlastní oči.
Obdivuji, že se rozhodl o tom všem napsat knihu a také přednášet. Nemělo by být nic z toho, co se stalo zapomenuto.
Všichni by si měli tuto knihu přečíst aby se nic takového už nikdy neopakovalo, a aby si člověk uvědomil, že i když je mu nejhůře, tak pořád může být ještě hůř.
Eddieho byste chtěli mít za dědečka a jako takový váš milý dědeček svůj příběh taktéž vypráví. Každé svědectví je důležité. Ač si lidé prošli stejnými hrůzami, každý se na ně dívá a hodnotí je jinak. A každý pohled je důležitý. Tyhle příběhy by nikdy neměly zapadnout, neměly by být zapomenuty a je důležité o nich vědět, znát je, pamatovat si je. Přečetla jsem spoustu knih přeživších a i když se vždycky nakonec dobrali k tomu, že žít je krásné a jsou za to vděční, vždycky jsem po dočtení byla tak nějak sklíčená. Visel nade mnou těžký černý mrak a ne a ne zmizet. Po přečtení této knihy jsem ale plná naděje a světla, ač to zní poněkud zvláště. Jenže Eddie a jeho naděje, víra a radost vás natolik strhnou, že nad sebou a životem opravdu začnete přemýšlet. Nevím, čím to je, možná Eddieho osobností nebo tím, jakou formou byl příběh vyprávěn, každopádně po přečtení mám pocit, že nic není nemožné a každý si zasloužíme kousek toho štěstí. A měli bychom se usmívat. A to všechno začíná právě u nás samotných.
Autorova biografie, kdy nám popisuje, čím vším si musel v životě projít. Přežil koncentrační tábory i pochod smrti. Bohužel však přišel o svou rodinu. Tato kniha je poutavým vyprávěním, u kterého i Vy dostanete naději, že i v těch nejhorších chvílích se člověk může zvednout a jít dál.
Kniha si Vás získá hned první větou: „Můj nový milý příteli…“ a pak už čtete, jako by Vám to vyprávěl Váš známý nebo spíš dědeček. Zavede Vás do svého mládí, do Německa před druhou světovou válkou, kdy nic nebylo a celá situace se jevila zoufalá. Později se s ním dostaneme do koncentračních táborů i do doby po skončení války.
Celou knihou prostupuje spousty pocitů – od smutku, dojetí i naděje. Je zde vylíčeno nepochopitelné (ne)lidské chování a krutosti, kterými si nejen autor musel projít. Avšak všude prosvítá naděje, že může být líp. V knize najdete také několik fotografií, které Vám představí Eddieho a jeho rodinu.
Pár knih s tímto tématem už jsem četla, ale opět jsem hltala slovo od slova, nevěřícně jsem při čtení kroutila hlavou a kolikrát jsem si při čtení pobrečela, obzvláště ke konci. Je to velice silná kniha. Ač ji přečtete za jedno odpoledne, bude ve Vás rezonovat ještě dlouho po přečtení.
Co se mi moc líbilo, kromě samotného příběhu, tak to, že Vás kniha dokáže namotivovat. Najdete zde spoustu skvělých „mouder“, která Vás mohou posunout dál. Je to jedna z knih, po které můžete sáhnout, když Vám nebude nejlíp a určitě díky ní získáte novou sílu.
Ať už knihy z druhé světové války čtete nebo ne, tohle je jedna z těch, která rozhodně stojí za to. Já ji řadím mezi nejlepší knihy, které jsem četla.
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) životopisy, biografie paměti, memoáry holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Mě se toto vyprávění moc líbilo, i když bylo většinou smutné. Bylo dobře podané - tak nějak věcně, ale s citem.. I slza mi ukápla. Zvládla jsem ji během jednoho dne a člověk se i poučí, že by se měl radovat i z každé maličkosti