Největší laskavost
Cath Staincliffe
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42825/bmid_nejvetsi-laskavost-jTd-42825.jpg
4
24
24
Je duben roku 2010 a padesátiletou Deborah Shelleyovou, ústřední postavu románu, čeká soudní proces. Porota trestního porotního soudu v Manchesteru v Anglii bude rozhodovat, zda zavraždila svého manžela Neila Drapera, nebo ho „pouze“ zabila.Je obviněna z jeho vraždy poté, kdy mu neochotně pomohla ukončit život a zatajila pravdu. Soudní proces se odvíjí a proti Deboře bude svědčit dcera Sofie. Debora, stále ještě šokovaná žalem, začíná bojovat na obranu svého jednání. Dvanáct porotců drží její osud ve svých rukou – pokud ji shledají vinnou, odpyká si trest doživotí. Je však asistence při sebevraždě osoby, kterou milujete, vraždou?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
The Kindest Thing, 2008
více info...
Přidat komentář
Největší laskavost kterou můžete udělat pro někoho koho milujete a víte že umírá..kdo má právo soudit...,kniha se dobře četla,jen to přeskakovaní v ději mi nedělalo moc dobře.
Opravdu nemůžu odsoudit ženu, která se podílela na smrti svého manžela i když ji byla prokázána spoluúčast. Stejně tak rozumím jejímu manželovi, který chtěl odejít dříve než ho nemoc úplně zničí. Jak to vysvětlit dětem...... nevím. A jen doufám že mne o to nikdo nikdy nepožada.
K této knize jsem se dostala úplnou náhodou, zaujala mne anotace a komentáře ke knize zde na DK. S tématem asistované sebevraždy či eutanazie jsem se již v pár knihách setkala.
Tohle je velmi silný příběh jednoho manželství, do kterého zasáhne nevyléčitelná a smrtelná nemoc. Deborah svého manžela milovala, přesto nebo právě proto mu pomohla odejít. Tím příběh začíná a rozbíhá se soudní proces......
Není to vůbec lehké čtení, těch otázek, které si položíte, je mnoho, a stejně tak i odpovědí. Je to příběh, nad kterým jsem ještě dlouho přemýšlela, jak bych se zachovala já......a vlastně nevím.
Jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih, které jsem na toto téma četla. Klade tolik otázek o ceně lidského života, o právu na důstojný odchod, o lásce, která se nebojí žádné oběti… Prožívala jsem s Deborah každý okamžik života a kladla si otázku, zda bych v sobě našla já tolik síly, odvahy a lásky. A nešlo tu jen o vztah s manželem – plný vášně i něhy (byť nebyl ušetřen i chyb a omylů), ale i o vztah k dětem, které se musí vyrovnat se složitou situací a hledat si novou cestu k „chybující“ matce. Knížka, ke které se určitě budu vracet.
P.S. Obálka je strašná a její smysl jsem nepochopila.
Autorku trochu podezírám,že něco podobného prožila nebo někoho takového zná .
Kniha je napsaná velice přesvědčivě .
Pro mě eutanázie je něco , co by mělo být uzákoněno a hrdinka tohoto románu by vůbec nemusela řešit dilema jestli ze sebe dělat blázna ,aby unikla vězení .
Možná jsem pro asistovanou sebevraždu z docela sobeckého důvodu. Neumím si představit jak bych zvládala nevyléčitelnou nemoc bez šance na jakýs takýs normální život .
Jsem prostě zbabělec a vím , a obdivuji je,že jsou lidé ,kteří mají opravdu těžký úděl a přesto jsou vděční za každý nový den .
Kniha se četla dobře a tak ji doporučuji .
Podle obálky mě kniha moc nelákala, ale jak jsem začala číst, tak mě kniha hned vtáhla do děje. Je to kniha těžká, ale moc hezky napsaná, opravdu nutí k zamyšlení, co je správné a co ne. Přeskakování v čase mi nevadilo, naopak mi přišlo úplně přirozené, tak jako v běžném životě, když člověk něco dělá, tak také přemýšlí nad tím, co bylo, bude a v hlavě mu běží různé myšlenky. Takže já rozhodně doporučuji a dávám plný počet hvězdiček.
Silná kniha, přeskakování mi nevadilo. Za mě lehké, opravdu velice povedené čtení.
Silný příběh těžkého tématu eutanasie, který mě dostal do kolen. Kniha, který určitě donutí zamyslet se nad tím, co bychom dělali na místě hlavní hrdinky.
Opravdu silný příběh, u kterého jsem si párkrát trochu fňukla. Přeskakování ve vyprávění mi vůbec nevadilo. Nemám nic, co bych vytkla. Snad jen ten trochu otevřený konec, ale ty já celkově nemám ráda.
Ačkoliv příběh této knihy mě velmi zaujal, kniha pro mě byla velké zklamání. Je to jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla. Čekala jsem od knihy něco jiného. Po 30 stránkách jsem začala číst mezi řádky a v knize ,,přeskakovat" pak jsem knihu odložila úplně.
Nevyhovovalo mi autorčino přeskakování z přítomnosti do minulosti, ve kterém bylo občas těžké se orientovat. Navíc mě velmi zklamalo, že po 30 stránkách, které jsem přečetla jsem se v souhrnu na jedné stránce dozvěděla, že Deborah jede k soudu a že její manžel je mrtvý, zbylých 29 stránek bylo věnováno víceméně sexuálním zážitkům této ženy. Do tohoto příběhu mi to nezapadalo.
Palec dolů.
Příběh nabitý emocemi, což se dá vzhledem k tématu eutanázie očekávat. Zkoušela jsem se do hrdinky vcítit a už jen to bylo nesmírně těžké, i když jsem ji naprosto chápala. Jak může milující člověk souhlasit s dobrovolným odchodem ze života milované bytosti a přitom vědět o jeho fyzickém utrpení - je to tak rozporuplné, že to musí člověka trhat na kusy. Velkou část textu tvořily též scény ze soudní síně.