Největší show pod Sluncem
Richard Dawkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77766/bmid_nejvetsi-show-pod-sluncem-xkq-77766.jpg
5
103
103
Podtitul: Důkazy evoluce. Biologická evoluce není „pouhou teorií“, ale skutečností. Probíhá po miliardy let a vedla ke vzniku tolika podivuhodných životních forem, že si zaslouží označení za největší show na Zemi; a toto velkolepé představení přitom nepotřebovalo žádného režiséra. Současně se ale evoluce odehrává i přímo před našima očima, můžeme ji zaznamenat na sloních klech i ve vrtění psího ocasu. Kniha známého britského biologa a popularizátora vědy nám ukáže fungování evoluce z mnoha pohledů, od paleontologického záznamu přes molekulární genetiku a vývoj embrya až po domestikaci zvířat či to, jak se historie života promítla do geografického rozšíření současných druhů. 32 stran barevné přílohy.... celý text
Literatura naučná Věda Přírodní vědy
Vydáno: 2011 , Dokořán , ArgoOriginální název:
The Greatest Show on Earth. The Evidence for Evolution, 2009
více info...
Přidat komentář
Dawkinsovi někteří lidé vytýkají, že píše 1) moc jednoduše a 2) stále stejné dokola.
K prvnímu bodu: jestliže má jeho knížka přínášet vzdělání, jak chcete argumentovat ve společnosti, ve které se 26 % domnívá, že Slunce obíhá kolem Země? Místo kvalitnějších argumentů je lepší používat argumenty vágnější, ale srozumitelnější a neprůstřelné (to proti kreacionistům). Některé argumenty jsou, řekněme, "lidové". Částečně je to i důsledek toho, že jestli chcete některé lidi přesvědčit o své pravdě, potřebujete vyvážit argumenty logické a citové.
K bodu druhému -- nepíše stále dookola to stejné. Pouze dáva další a další příklady, jak některý jev z evoluční biologie funguje. Také netvrdíte, že všechny kuchařky jsou stejné (i když píšou o tom samém).
Jestliže patříte mezi to malé procento populace (ale většinu čtenářů podobných knížek), která rozumí evoluční biologii, tj. víte co je neutrální výběr, genetický draft, polymorfismus, přerušovaná rovnováha apod., pak vám knížka pouze ukáže někoilik zajímavostí, ale pro pochopení evoluční biologie je zbytečná. Právem si budete stěžovat, že je Dawkins příliš jednoduchý a neustále se opakuje. V opačném případě můžete pochopit, proč se liší buňky jater a svalu, když všechny mají stejnou DNA, jak funguje dendrologie, že lebka šimpanzího novorozence je téměř stejná jako lidského, nebo jak mohou fungovat molekulární hodiny, když se evoluce zbavuje nevyhovujících alel. Fakta a informace by se dala shrnout do 50 hutných stránek. Je to ale omáčka, která dělá knížku srozumitelnou i čtenářum s vědomostmi biologie na úrovni základní školy.
A tak jako v jiných knížkách, Dawkins i tuto psal pro podporu vědy v USA. Velká část je psaná proti náboženských fanatiků, kteří s úpadkem vzdělání posilují své pozice, a požadují čím dále tím více práv, nejraději tolik kolik jich mají fanatici v islámských teokraciích. Řekl bych, že jak byl Jobs evangelistou technologickým, tak Dawkins je jeden z největších evangelistů vědy, a to mu jisté kruhy nemohou odpustit.
Ač příznivec evoluční teorie je to první kniha souhrnu argumentů této teorie v konfrontaci starého biblického zákona, kterou jsem četl. Nevím komu přesně byla kniha určena, ale čekal jsem spíše méně materiálních argumentů (které v takové konfrontaci nejsou až tak podstatné vzhledem k myšlení nositelů Biblické "pravdy") a více argumentů duchovních a především psychologických. Na druhou stranu je v knize spousta materiálních důkazů na podporu evoluce, ale to je spíše pro příznivce této teorie či studium a konfrontační tón mi v těchto případech někdy i vadil.
Další ukázka Dawkinsova umění popularizačního psaní. I když tentokrát musím přiznat, že mi některé pasáže připadaly zbytečně rozvleklé. Jestli to bylo tím, že už jsem se z mnoha argumenty setkal v jiných Dawkinsových knihách, nebo to bylo skutečně příliš zdlouhavé, nemůžu dost dobře posoudit. Jinak vesměs souhlasím s tím, co napsali TheRaven a Chogori, takže se nebudu dále rozkecávat. (čteno v originále)
Jak píše TheRaven - kniha oproti dřívějším Dawkinsovým knihám (a to jsem zdaleka nečetla všechny) nepřináší nic moc nového. Pokud dáte při výběru knížek na bodová hodnocení a od Dawkinse jste ještě nikdy nic nečetli - připočtěte si hvězdičku. Vše je poutavě napsáno a podrobně (někdy na můj vkus až příliš podrobně) vysvětleno a kdyby toto byla moje první kniha s evoluční tématikou, jsem nadšena. Pokud už jste pár knížek na toto téma četli, možná se místy budete trošku nudit. Dawkinsovi poslední knihy - Příběh předka a Boží blud obě přinášeli něco nového. Největší show pod Sluncem spíše shrnuje to, co už bylo řečeno jinde. Přesto však knížka stojí za přečtení - i pokud znáte principy umělého a přirozeného výběru, radioaktivních a o molekulárních hodin, deskové tektoniky, závodů ve zbrojení či embryologie, pořád budete zaujati (alespoň já byla) hromadou konkrétních příkladů a zajímavostí (ať už se jedná o bleskovou speciaci u ještěrky italské, přítomnost dvou bránic u sirén nebo zajímavé vztahy mezi orchidejemi rodu Drakea a jejich opylovači...)
Dalo by se říct, že Největší show pod Sluncem je dalším evolučním krokem Richarda Dawkinse. Od knih popularizujících evoluci a evoluční biologii se dopracoval k Božímu bludu, čistě protináboženské knize. Teď se rozhodl splnit další poslání, totiž přehledně shrnout ty nejprokazatelnější důkazy evoluce. Pokouší se tak jasně a elegantně zodpovědět všechny ty nesmyslné a často naprosto nelogické otázky a „argumenty“ kreacionistů. Jak už jsme u Dawkinse zvyklí, celá kniha se nese v odbojnějším tónu a v kritice kreacionismu si opravdu nebere servítky. Osobně mi sice kniha nepřinesla moc informací, které bych dosud neznal, ale jejich oživení taky není marné. Navíc mi tak do polovičky vadil tón, totiž že text působil trochu jak pro blbce a autor v jedné kapitole několikrát zdůrazňuje a opakuje jedno východisko, čímž pak některé části textu působí jako vata. Ale u „obhajoby“ podobného typu je to asi nezbytné. V druhé půli už jsem naštěstí tento nešvar nepozoroval (nebo jsem si zvyknul?). Na pár místech jsem byl i nucen váhat o některých východiscích velkého mistra, který jak prohlašuje, je hrdý na to, že je zván ultradarwinistou. Občas totiž používá k ilustraci přirozeného výběru i situace, které bych já osobně označil za jasný příklad fenotypové plasticity. Ale takové pasáže byly nakonec snad jen dvě nebo tři. Dawkins vůbec nerad píše o dalších mechanismech evoluce, které sice samozřejmě zná, ale hned na úvodních stranách se pojišťuje výrokem, že jemu jde především o adaptivní evoluci, tedy směřovanou k pozitivnímu zlepšení. Navíc je opět silně patrný jeho genocentrický pohled, který nepovažuji za tak univerzální jako On. To ale nic nemění na obhajobě evoluční teorie (či teorumu, jak se dočtete – zvláštní, Dawkins snad nikdy neslyšel o pojmu paradigma, který by pěkně pasoval na ten jeho novotvar „teorum“). Nakonec Richard nezklamal a neodpustil si věnovat poslední kapitolku všem antievolucionistům, či jak píše „popíračům historie“ a nabídne pár hezkých statistik o názorech Evropanů na vývoj života na Zemi. Někdo se sice Dawkinsovi diví, proč tak vehementně bojuje za obecné přijetí evoluce a vymýcení kreacionistického bludu, ale když si uvědomíme celou situaci do důsledku, tak problémem není ani tak nepřijetí jedné teorie, ale fakt, že toto odmítaní značí buď tragickou neznalost školních základů přírodovědy, fanatickou předsudečnost, nebo snad jen absolutní nezájem o svět, na kterém všichni žijeme.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Boží blud |
| 1998 | Sobecký gen |
| 2002 | Slepý hodinář |
| 2011 | Největší show pod Sluncem |
| 2008 | Příběh předka |
Jedním slovem famózní. Knih na téma evoluce jsem přečetl hromadu, stejně jako hromadu knih od autora. Tato patří rozhodně k těm nejlepším. A to říkám jako absolvent oboru .-)