Největší z Pierotů
František Kožík
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86055/bmid_nejvetsi-z-pierotu-IL5-86055.jpg
5
506
506
Hlavní postava je česko-francouzský herec Jean Gaspard Deburau (po matce českého původu), umělec, který se snaží proslavit ve Francii, ale zprvu se mu nedaří. Pokouší se i o sebevraždu, ale zachrání ho prostitutka a dva „příslušníci spodiny“. Pomůže mu ale trojice obdivovatelů divadla z vyšších vrstev a stane se úspěšným. Rozpadá se mu ale manželství, protože kvůli kariéře zanedbává rodinu. Když si ale najde nový vztah, začne ho trápit těžké plicní onemocnění. Na svém posledním představení je již zcela vyčerpán a krátce nato umírá. Oplakává ho celá Paříž.... celý text
Přidat komentář
Krásný román, četla jsem před léty a naprosto mě pohltil. Lze jen doporučit.
Opět jako audiokniha ve fantastickém podání Pavla Soukupa. Souhlasím s čtenáři, že na dnešek je to trochu těžkopádné čtení, ale právě v tom je audiokniha bonus, že umožňuje vnímat román ve více úrovních.
Na svoju dobu určite výborná kniha. Pre tú dnešnú písaná ťažšou rečou. Čítala som ju podstatne dlhšie,ako zvyčajne iné diela. Na mňa veľa poetických slov, boli state, ktoré som preskočila.
Opravdu krásná kniha, kterou hodnotím jako jednu z těch úplně nejlepších, co jsem kdy přečetl. Kožík tu dokázal nejenom popsat život pro nás celkem neznámé, ale historicky významné osobnosti, ale navíc dokázal vyvolat emoce a napříč celým dílem jsme tak Kašparovi fandili jako svému oblíbenému literárnímu hrdinovi. Dílem jsou prostoupeny významné historické události, které se odehrávají na pozadí, sledovat můžeme i postupné změny ve společnosti a jako bonus je kniha napsána krásným jazykem. Opravdu vřele doporučuji jako naprosto skvělou knihu.
Příjemné čtení; před mnoha lety jako chlapec školou povinný i dnes jako hodně hodně dospělý jsem se celkem dobře bavil. Kožíkovi se tu podařilo kromě podprahových signálů velikosti češství vyslovit i svébytné umělecké krédo: "Bez nejistoty není pravého umění. Kde není hledání, tam je jenom náhoda a ta jde spolu s drzostí a domýšlivostí. Ten, kdo o sobě určitě ví, že mnoho dovede - ten jistě není umělcem. Každý poctivý umělec musí mít chvíle, kdy se proklíná, kdy nenávidí svou slabost a kdy je zděšen, jak málo umí proti tomu, co by chtěl vytvořit." (str. 355)
Krásná kniha, náročné mnohdy čtení, klobouk dolů spisovateli Františku Kožíkovi.. Neuvěřitelný život kolínského rodáka.. slavného a milovaného pařížského Pierota."Pařížská aristokracie, jak jsi zaostalá ! Jakými truchlivými předsudky ses ohradila? Staň se na jeden den lidem, jdi se podívat na Deburaua a poznáš, co je opravdová radost." Jinak Jean Gaspar Deburau je i perfektní Vladimír Javorský ve stejnojmenném tv seriálu :-) !
Neuvěřitelně citlivá a laskavá kniha. Kniha plná lásky, bolesti, smíchu, pláče a všeho, co patří na divadelní prkna, ale i do hlediště (běžného života).
Docela jsem se tím protrápila. Myslím, že dnes už nedokážeme číst tak květnaté romány. Hlavně dlouhé a podrobné popisy představení mne moc nebavily. Jean Gaspar Debureau popsán příliš jednostranně - absolutně kladný hrdina až ho to činí klišovitým. Chápu však, že ve své době musela být tato kniha přijímána s nadšením.
Kniha, která zestárla. Umím si představit, jak silně zasáhla čtenáře ve své době. Ovšem z mého cynického pohledu se tu mohutně tlačí na pilu – český původ, nezdolnost a moudrost prostého lidu, hloupost a omezenost mocných a bohatých – to je tu naservírováno s takovou intenzitou, aby si čtenář snad ani neopovážil o této pravdě polemizovat. Přes tuto pachuť je nutno uznat Františku Kožíkovi nesmírnou vypravěčskou zručnost.
Opět kniha z knihobudky a zase zklamání... Největší z Pierotů je dobově obvyklým mixem dvou stylů. Tím prvním je pro 19. století typické romantické pojetí umělce jakožto nesmírně vnímavého a talentovaného "prosťáčka božího". Tak je v životopisných románech 19. a počátku 20. století s oblibou líčen nejen Michelangello či Leonardo da Vinci, ale i téměř současníci Henri de Toulouse-Lautrec či Vincent van Gogh. Tím druhým je naturalistické pojetí Zollova střihu, mnoha dalšími často méně talentovanými spisovateli přetavené do podoby značně šablonovitě budované proletářské literatury. Kožíkova bezútěšnost v tomto románu připomíná Langerovu Periferii či Vančurova Pekaře Jana Marhoula, oproti nim je ovšem Kožík literárně citelně méně zajímavý a učíst těch bezmála 450 stran pro mě tudíž bylo docela utrpení.
Nutné je říci také to, že Kožíkovo líčení v žádném případě neodpovídá skutečné historické postavě. Samozřejmě je to dáno už tím, že se především k první polovině života slavného mima dochovalo nesmírně málo pramenů, hlavním důvodem je ale prosté Kožíkovo rozhonutí, budovat svou postavu od počátku až do konce jako "nevinného trpitele". To mu jde snadno především v té části, k níž neexistují písemné prameny a může si tedy vymýšlet prakticky volně. V té druhé, kde i nějaké prameny k dispozici máme, mu to už jde hůř. Musí tedy vymyslet často až neuvěřitelné konstrukce aby všechno to, co vůbec nezapadá do obrazu Kožíkova hrdiny, nějak vysvětlil.
Tohle trpitelství hlavní postavy určitě souvisí s atmosférou druhé československé republiky a protektorátu, kdy román vyšel poprvé. Roli zde jistě hraje i to, že Debureau byl podle Kožíkova (mylného) přesvědčení i po otci Čechem (ve vydání z roku 1954 byly tyhle věci změněny, protože se v Kolíně našly další archivní prameny) a kniha tedy zapadá i do linie vyjádřené názvem publikace Viléma Mathesia vydané ten samý rok 1939, "Co daly naše země Evropě a světu".
Jaký byl skutečný J. G. Debureau se z knihy v podstatě nedozvíme, neboť jeho životní osudy jsou zde značně proměněny a překrouceny. Upřímně mě tedy nenapadá moc důvodů proč dnes podobnou knihu číst. Ale třeba někdo rád trpí nad vyfabulovaným a zcela nepravděpodobným příběhem... Celkový dojem: 55%
PS: Pokud někoho zajímá skutečný Debureau, vřele doporučuji tuhle knihu: https://www.databazeknih.cz/knihy/deburau-nesmrtelny-pierot-111595
Knize dávám čtyři hvězdičky, protože chvílemi se mi četla opravdu dobře a nemohla jsem se odtrhnout, chvílemi se mi nedařilo začíst. Beru v potaz, že kniha byla napsána před cca 80 lety, a proto je jazyk knihy trochu náročnější. Každopádně příběh byl velmi zajímavý, stejně tak pozadí příběhu.
Jeden z nejlepších životopisných románů, který jsem měla kdy možnost číst, či poslouchat. Hravost jazyka jakým byla tato kniha napsána je sama o sobě uměleckým dílem. Jean Gaspard Deburau byl vzácným člověkem pro kterého bylo největším štěstím, když mohl rozdávat radost druhým lidem. V tomto románu nám pan František Kožík přiblížil jeho životní pouť a to od samotného počátku, až k jeho smutnému konci. Při poslechu této audioknihy jsem měla pocit, jako kdybych byla součástí jeho života. Tak dobře je tato kniha napsána. O to větší bolest jsem pociťovala, když se přiblížil umělcův konec. Knihu si řadím mezi své oblíbené a ráda se k ní budu vracet. Audiokniha kterou načetl pan Pavel Soukup je třešničkou na pomyslném dortu. Nemyslím si, že by tuto knihu někdo dokázal načíst lépe. Dokonalé.
Nezapomenutelný román o životě herce. Slasti a strasti, které zažívají kočovníci. Tento román je hodně zaměřen na psychologii člověka.
Zde leží člověk, který vše řekl aniž by kdy promluvil… nebýt Kožíka, zapadl by Kašpar Deburau v propadlišti dějin. Velmi krásně napsaný životopis největšího z pierotů, jehož příběh a umění dokáže plně ožít i o 150 let později. Nádhera!
Není snad lépe napsané knížky. A zajímavějšího člověka. Úžasné od začátku do konce. Mám pocit, že Kašpara Deburaua znám osobně a nesmírně ho obdivuji. Stejně tak obdivuji Kožíka, že dokázal tak citlivě vylíčit život největšího pantomima všech dob, který nebyl jen úžasným hercem, ale především úžasným člověkem. Nesouhlasím s tím, že kniha byla smutná. Ano, na jednu stranu vyvolala v člověku beznaděj a zbytečnost naprosto všeho. Ale po proudu slz následovala obrovská síla, kterou kniha dokáže dát. Kašpar Deburau nerozdával sílu a naději, jen když žil. Rozdává ji stále.
Od narození až po smrt - někdy strastiplnná, někdy veselá pouť Kašpara Debureaua. Tvrdou prací si právem vysloužil titul největšího z pierotů. Svým životem jakoby nám chtěl přiblížit, že i přes nepřízeň osudu je možné dosáhnout úspěchu, žít plnohodnotně a naplněně. Přesto, jakoby jeho osud byl neodmyslitelně protknut černou stuhou nekončícího smutku. I tak ale zůstává vůle žít, zdokonalovat se a možná...možná i předat svůj odkaz.
Štítky knihy
zfilmováno Francie Paříž životopisné, biografické romány herci pantomima kočovná divadelní společnost historické romány zfilmováno – TV seriál Jean Gaspard Debureau, 1796-1846
Autorovy další knížky
| 1954 |  Největší z Pierotů |
| 1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
| 1989 | Na křídle větrného mlýna |
| 2006 | Synové hor |
| 1988 | Svátky krásné hvězdy |
To je taková starší srdcovka, milá, smutná i vesele dojemná. Román s velkým R. Román z kolonky těch, které u nás už nevznikají a je to škoda. Asi je to dobou, která si žádá zjednodušenost.