Největší Žukovova porážka
David M. Glantz
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107311/bmid_nejvetsi-zukovova-porazka-khD-107311.jpg
5
10
10
Gigantická bitva u Stalingradu na sklonku roku 1942 změnila průběh války na východní frontě a nasměrovala německou armádu a Velkoněmeckou říši neúprosně na cestu k totální a pokořující porážce. Historie také ověnčila vítěze od Stalingradu nehynoucí slávou. Historie nás však často dezinformuje. Staré úsloví ,,kořist patří vítězům" je pravdivé. A historie je přirozenou součástí této kořisti. Nikde jinde není tato pravda očividnější než v případě války na východní frontě. Předmětem Glantzovy knihy Největší Žukovova porážka je nejzářivější příklad toho, jak nás historie oklamala - zapomenutá sovětská operace Mars, která probíhala souběžně s operací Uran, tedy s proti ofenzivou u Stalingradu. Jedná se totiž o jeden z největších, a později i nejutajovanějších neúspěchů oblíbeného Stalinova generála - G. K. Žukova. Operace Mars byla co do nasazení lidské síly i techniky srovnatelná s operací Uran a jen její neúspěch vedl k tomu, že byla později bagatelizována jako marginální akce a že informace o jejím průběhu byly po desetiletí utajeny. Čtenáři knihy Davida Glantze nyní dostávají jedinečnou příležitost nahlédnout do dějů, jež se odehrávaly po sovětské ofenzivě na konci listopadu 1942. Ze svědectví vojáků, dokumentů a dalších materiálů poznají úpornost sovětských útoků, taktiku německých obránců fronty i utrpení řadových vojáků.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2005 , JotaOriginální název:
Zhukov's greatest defeat, 2003
více info...
Přidat komentář
Za mě se jedná o nejlepší autorovu knihu, která u nás vyšla. O chloupek lepší mi přijde Operation Barbarossa, ale tu v češtině nenajdete.
Líbí se mi styl líčení, který se soustřeďuje na hlavní postavy (Žukov a jeho armádní a sboroví velitelé, Model a jeho velitelé divizí) a vypráví boje z jejich pohledu. Vypráví konflikt na čtyřech hlavních osách, den po dni a popis každého dne vždy začíná z pohledu strany, která má iniciativu (většinou sověti), následované popisem z pohledu bránící se strany. Osobně mi asi vadilo rozdělení na 3 kapitoly (začátek bojů, vrchol a závěrečné fáze), což v kombinaci se čtyřmi směry útoku dělá 12 sekcí. Osobně mi vyhovovalo více si přečíst celý jeden směr od začátku do konce (hlavně co se týče obou útoků ze západu), ale chápu autorovo rozhodnutí, asi to v celkovém pohledu dává větší smysl. Boje jsou popsány zajímavě, detailně a přitom mi nepřišlo, že by detailů bylo příliš mnoho. Popis doplňují mapy, které jsou opravdu kvalitně provedené a poskytují snad všechny informace, které by si čtenář mohl přát. Map je úctyhodných 24 (!), což je asi tak dvanáctkrát více, než je Glantzův průměr u ostatních knih :-D
Protože se jedná o sesterskou operaci k operaci Uran, věnuje jí autor také část pozornosti, zasazuje je obě do strategického kontextu celé války. Naprosto vynikající sekce je pak závěrečné srovnání velikostí obou operací, jejich ztrát, výsledků a dopadů. Unikátní mi přišlo i srovnání osudů jednotlivých generálů frontů a armád a jaký vývoj na jejich kariéru měl fakt, které z těchto dvou operací se účastnili.
Knize nemám co vytknout, více takových!
Autorovy další knížky
| 2005 |  Souboj titánů: Jak Rudá armáda zastavila Hitlera |
| 2011 | Bitva o Leningrad 1941-1944 |
| 2005 | Největší Žukovova porážka |
| 2003 | Od Donu k Dněpru - sovětská ofenziva (prosinec 1942 – srpen 1943) |
| 2007 |  Obléhání Leningradu 1941-44 |
Přesně takhle si představuji zpracování válečné historické literatury , jak učinil M. Glantz, ověřené zdroje z obou stran i když ty ruské jsou od některých pamětníků zkreslené viz vzpomínky Žukova, kde operaci Mars považuje jen za podpůrnou operaci k operaci Uran u Stalingradu. 25. listopadu 1942 kdy po mohutném dělostřeleckém odstřelování začal útok ruských pěších, většinou trestných praporů . Německá obrana se prohnula, ale vydržela , jen na pár úsecích Rusové prorazili, nejznámější Bělyj. Začátek operace byl na obou stranách bez podpory letectva, sněžení, sněhové bouře, mlha. Ztráty byli obrovské na obou stranách, některé prapory se zredukovali na velikost roty. 6. prosince převzali Němci iniciativu a přešli do protiútoku, operace Mars skončila 20 . prosince, ruskou porážkou. Na ruské straně byli ztráty podle autora 335 tisíc , 100 mrtvých, 225 tisíc raněných a nezvěstných a 1600 tanků. Německé ztráty byli menší , v knize celkové ztráty uvedeny nejsou ani neexistuje zdroj ke by byly uvedeny. Žukov za neúspěch považuje nepřehledný terén, málo tanků, děl a minometů, Model byl jiného názoru idiotské útočné metody, klasický ruský parní válec. V době útoku měl Žukov hodnost armádního generála , hodnost maršála mu byla udělena až 18. ledna 1943. V knize mnoho zvučných jmen sovětských i německých generálů a jak píše Kamba knihu vzadu doplňuje množství příloh, mapek, zdrojů, mistrovská práce celá kniha.