Někdo je v domě
Natálie Kocábová
Druhá básnická sbírka jedenadvacetileté autorky obsahuje poezii, která se snaží definovat postavení a pozici dnešního člověka v současném světě. Stejně jako ve svých předcházejících pracích (a to jak v poezii, tak i v próze) zůstává i zde Kocábová věrna svému základnímu tématu, kterým je popis světa uprostřed nezvládnutelného chaosu. S tímto iracionálním stavem souvisí i další motivy, jež autorka ve větší míře využívá: nezakotvenost i určitá vykořeněnost člověka, který marně hledá pevné orientační body svého života. Tyto pocity ostatně charakterizuje i titulní báseň, v níž ani vlastní dům neznamená pocit klidu, jistoty či bezpečí. Právě naopak – toto místo se pro autorku stává symbolem schizofrenických představ, které tento prostor zcela ovládnou. Po formální stránce používá Kocábová opět svůj až expresivní jazyk, často zesílený naturalistickými výrazy. ... celý text
Přidat komentář
Moc hezký čtení to je. I když možná čtvrtině básní nerozumím a nedaří se mi zorientovat, ty ostatní přesně vystihujou tu bezbřehou neukotvenost, depresi, vědomí že snaha chytit se aspoň něčeho co má člověk při ruce nakonec stejně nikam nevede. Ale i tak tu prosvětluje, tu a tam, nějaká naděje. A jo, někdy mi některý vulgarismy vadí, jindy jsou na svým místě a skvěle fungujou, aspoň pro mne. A nemůžu zapomenout na skvělou práci s jazykem, pěkný a leckdy vtipný obraty. Byla radost to číst.
když jsem sbírkou poprvá listovala, narazila jsem na pár zajímavých básní (např. mám tě ráda). když jsem si na zbytek ale udělala čas, zjistila jsem, že jediné bsně, které v knize za něco stojí, jsou právě ty tři nebo čtyři, na které jsem při listování narazila... ostatním chybí jakákoliv poetika, cokoliv, jde jen o nahodilé větičky rozházené do ostavců (které u některých básníků skvěle fungují, ale kocábové tohle bohužel nejde)
Autorovy další knížky
| 2003 |  Monarcha Absint |
| 2010 | Tři maminky a tatínek |
| 2019 |  Nepatrně smutná žena |
| 2004 | Schola alternativa |
| 2012 |  Jmenuji se Veronika Peková… |
Podle hodnocení jsem čekal nějakou hrůzu, která se naštěstí nekonala. Jasně , není to poezie, která by mě nějak silně chytila, ale dalo se to číst.