Někdo nový
Laura Kneidl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489188/bmid_nekdo-novy-Hfi-489188.jpeg
4
475
475
Jedinečný milostný příběh Mickey a Juliana je srdcervoucí a nezapomenutelný. Když mladá a bohatá Mickey potkává na schodech svého nového souseda, nemůže uvěřit svým očím. Je to Julian, číšník, který kvůli ní přišel o několik týdnů dříve o práci. Mickey se kvůli tomu stále cítí hrozně, zejména proto, že se k ní Julian chová velmi odmítavě a nedává jí šanci se omluvit a napravit to. Mickey je tím zvláštním charismatickým mužem a jeho chováním doslova fascinovaná. Snaží se proniknout jeho tvrdou slupkou a lépe ho poznat. Přitom zjišťuje, že Julian si zcela záměrně udržuje odstup nejen od ní, ale i od všech ostatních lidí. Julian má totiž tajemství. Tajemství, které by mohlo navždy změnit způsob, jakým ho Mickey vidí...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2021
,
Red
Originální název:
Someone New, 2019
více info...
Přidat komentář
Za letošní rok jsem objevila spoustu nových autorů/autorek a k těm nejlepším objevům patří i Laura Kneidl. Absolutně mě učarovala kniha Nedotýkej se mě a teď to platí i pro Někdo nový.
Překrásná obálka s mými barvami a ještě úžasnější příběh - to je první díl trilogie Někdo. V anotaci se dozvíte jen jména hlavních postav, a proto vám ani já nebudu k ději říkat nic víc, protože chci, aby to pro vás bylo stejné překvapení jako pro mě.
Je to velmi emotivní a dojemný příběh. Mickey tam skvěle perlí, na její vtipné poznámky vzpomínám ještě teď a Julian je tajemný sympaťák s bezva spolubydlícími, kteří budou hrát hlavní roli ve druhém díle.
S velkou radostí vám můžu říct, že i tohle je emocionální pecka! Ale, trošičku jiná, než na co jsme byli zvyklí. Dostaneme tu velmi dobré a reálné postavy, vzrůstající lásku, budování přátelství a co víc - budování důvěry. Mikey je silná postava, která se snaží myslet hlavně na ostatní a svou cestu se snaží vyšlapat tak, aby byli spokojení hlavně ostatní. Julian je velmi uzavřený, kterého pohlcují skrytá tajemství.
Laura je přebornicí v tom, že při čtení na vás stránky doslova přenáší veškeré pocity a vy prožíváte skrze slova příběh s hlavními postavami. Prosím nezalekněte se toho, že kniha má skoro 500 stran. Čte se to tak rychle, že se sami budete divit.
Nemůžu vám tu napsat bližší společenskou problematiku, které se příběh věnuje, jelikož to pro mě bylo velké wow (v anotaci se nic nedozvíte), ale Laura nás tím krásně a reálně provedla.
Jen vám knihu za sebe můžu s klidným srdcem doporučit. Moc se těším na další díl, kde nahlédneme do příběhu Cassie a Auriho, jež jsem si i tady velmi oblíbila.
Laura Kneidl: Někdo nový
Někdo nový je příběh Mickey a Juliana, kteří mají ve svém životě svá tajemství, která je ale sžírají zevnitř a se svými pocity si neví tak docela rady. Mickey pochází z finančně dobře situované rodiny. Její dětství podle všeho nebylo zase tak špatné, rodiče je respektovali, zajistili nejlepší vzdělání, koupili vše, co si jen mohli přát. Jestli v těch všech položkách na nákupním lístku byla i rodičovská láska – toť otázka. Vše se ale změní, když její bratr, dvojče Adrian, oznámí rodině, že je homosexuál a jeho rodiče ho vyhodí z domu. Nejen to – nechtějí s ním mít už nic společného. Svým přátelům a známým lžou, že Adrian cestuje a život si užívá plnými doušky. Ve skutečnosti je však Adrian odkázán sám na sebe, a aby vše dokázal zvládnout (hlavně psychicky), přetrhá kontakty i se svou sestrou Mickey. Ta své rodiče za bratrův odchod samozřejmě trestá – odstěhuje se a nenastoupí na privilegovanou univerzitu Yale, jak by si její rodiče přáli. Mickey chce samostatnost, chce se od rodičů odstřihnout – ale přesto si od nich nechá koupit byt, používá jejich kreditní kartu a tak ta její touha po samostatnosti je za mě dost plochá a povrchní. Tohle mi trochu vadilo. Mickey nebyla nucena pracovat, aby si svou svobodu vybojovala, i přesto, že její rodiče byli – jak to jen říct slušně – zrůdičky, kterým nedělalo žádný problém odstřihnout své vlastní dítě. Na druhou stranu, dělala spoustu aktivit, které tohle vyvažovala, ať už to byly příspěvky na různé charity a organizace. Zkrátka se z výhody bohatství svých rodičů snažila vytěžit co nejvíc.
Pak tu máme Juliana – tajemného, sympatického mužského hrdinu, který bydlí ve společném bydlení v bytě vedle Mickey. Jejich první setkání, kdy byl jako číšník vyhozen z práce na jednom z večírků jejich rodičů, nedopadne úplně dobře, ale postupně si k sobě naleznou cestu. Tajemství mají oba dva, Mickey se ale osobně tak nedotýká jako Juliana. U něj jsem byla víc rozložená a litovala ho. Nebudu vám tady prozrazovat víc, ale za mě to byl zvrat, který jsem tak úplně nečekala a překvapil mě.
Je to silný a zároveň velmi romantický příběh o lásce, laskavosti, toleranci a rodičovské lásce, která je důležitější než se může na první pohled zdát. Formuje nás totiž. Ovládá a dělá z nás to, co jsme nebo třeba chceme být.
Wow. Tak tahle kniha mě naprosto odzbrojila. Četla jsem i předešlé knížky: Nedotýkej se mě a Neopouštěj mě, které jsem přečetla jedním dechem, ale knihu Někdo nový autorka posunula ještě o level dál. Hlavní hrdinka Mickey je naprosto úžasná osoba, se kterou se mi velmi příjemně ztotožňovalo. Kniha eskaluje a konec by si zasluhovala ohňostroj. Přečtěte si jí a sami uvidíte! Díky za takové romány, které nezůstávají plytké, ale naopak se nebojí vkročit do hloubky i kontroverzních témat. Zanechala ve mě velmi hluboké dojmy i podněty k přemýšlení. Zasluhuje si právem 11 bodů z 10.
Někdo nový je moje první setkání s autorkou Laurou Kneidl a musím přiznat, že ani tady jsem nesáhla vedle. Čtivost této knize rozhodně nelze upřít. Anotace slibuje jedinečný milostný příběh Mickey a Juliana, na který jen tak nezapomenete. A za tohle tvrzení můžu dát ruku do ohně.
Je pro mě velmi těžké vyjádřit svůj pocit z knihy a zároveň neprozradit ústřední téma a zápletku, kterou se dozvídáme až v téměř úplném závěru knihy, ale věřte mi, že pokud dočtete až do konce, padne vám brada.
Abych byla úplně upřímná, musím vám jednu věc přiznat. Kdybych znala téma a zápletku ještě před pořízením knihy, asi bych si ji nekoupila, protože to prostě není téma úplně pro mě. O problematiku se svým způsobem zajímám a sleduju několik zajímavých IG profilů, díky kterým toho vím víc, ale zkrátka a dobře bych si to jako romantickou literaturu nevybrala. Proč? Protože mám dojem, že někdy je nám to vnucované zbytečně na sílu a tam, kde bychom to nejmíň čekali nebo chtěli. Na druhou stranu je tento příběh natolik silný a dobře napsaný, že jsem se rozhodla být shovívavější a říkám si vlastně proč ne. V knize je velkým tématem přijetí, a právě to jsem se rozhodla udělat i já při jejím hodnocení.
Vím, že téma je pro společnost velmi kontroverzní, a proto očekávám i velmi různorodé recenze na tuto Lauřinu novinku. Já sama v tomto případě řeknu jen jedno: pokud ji nepřečtete celou, prosím nehodnoťte ji. Pokud se k vám dostane spoiler, dejte jí šanci a neodsuzujte hned na počátku (jak bych to přiznávám udělala i já, kdybych dopředu věděla). Nikomu z nás neublíží a při nejhorším se k ní už nikdy nemusíme vracet.
Za mě má tato kniha jedno velké doporučení a plný počet bodů.
Jen dvě malé výtky bych k ní měla. První jsou vysvětlivky umístěné pod doslovem (doslov obsahuje spoilery), kvůli čemuž jsem se zápletku dozvěděla dřív, než jsem chtěla – tzn. nelistujte knihou! A za druhé poměrně rychlý konec, ale to nám snad Laura vynahradí v dalších dvou dílech série, ve kterých se setkáme s dalšími postavami tohoto románu.
Podle mě se tahle knížka dá popsat jen tři slovy. O MŮJ BOŽE!
Řikala jsem si co se z toho tajemství vyklube a měla jsem několik teorií, ale tohle jsem opravdu nečekala.
Wow! Tenhle příběh mě chytil za srdce .... jsem naprosto v šoku, co se z toho vyklubalo.
V jeden moment (však vy vite) jsem zirala z otevřenou pusou a musela jsem to rozdychat. Moc moc krasny, silny příběh
Rozhodně se mi kniha líbila více než Nedotýkej se mě. Každopádně i tady mě hlavní hrdinka trochu štvala. Furt řešila ten jeden incident a nedala si s tím pokoj, i když Julian o to vůbec nestál a nechtěl to už rozebírat. Já chápu, že měla špatné svědomí, ale omluvila se mu několikrát, tak proč se k tomu furt vracet? Nebo jak furt řešila to, že jí neříká pravdu. Však se sotva znali. To si myslela, že se jí bude svěřovat se vším? Tohle mě tak trochu vytáčelo, protože nikdo nemá rád osobní otázky od osoby, kterou skoro nezná. Také se nechovala na svůj věk. Řekla bych jí tak patnáct. Všechno moc analyzovala. Viděla v slovech a činech něco, co tam vůbec nebylo. Opravdu každou situaci a rozhovor s Julianem moc prožívala, což také nebylo moc v pořádku. Abych ale jen nekritizovala… Ona to neměla lehké, jak s rodiči, tak svým bratrem. Zvládala to ale skvěle, což mě celkem udivovalo. I přesto, že byla bohatá, nechovala se namyšleně. Chtěla ostatním pomáhat a chtěla, aby se cítili lépe. Také její humor neměl chybu. Hlavně když nějakou rádoby vtipnou poznámku prohodila před rodiči, kteří hned pohoršeně zalapali po dechu (hlavně její matka). Měla zdravé sebevědomí, což se mi na ní líbilo asi nejvíce. Ona nebyla špatná. Jen mi na ní štvalo pár jejich vlastností a ta její nevyspělost někdy. Celkově ale byla moc hodná a empatická. Takže jo, měla jsem jí ráda, i když mě někdy štvala.
A Julian byl pro mě strašná záhada. Nerozuměla jsem mu a nemohla jsem přijít na to, kam furt chodí a co se mu stalo. Samozřejmě jsem nějaké teorie měla, ale většina z nich nebyla správná. Někdy se choval neuvěřitelně přátelsky a bezstarostně. Jindy byl zase uzavřený a odtažitý. I tak jsem si ho ale moc oblíbila, protože byl prostě skvělý. A to velké tajemství? No do hajzlu! (Pardon, ale jinak to nejde). JAKO COŽE? To by mě v životě nenapadlo. Docela mě překvapilo, jak to Mikey vzala v pohodě. Já bych na jejím místě reagovala na milion procent jinak (i když někoho takového, jako je Julian, neodsuzuji). Tohle totiž byla zásadní věc, kterou nevím, jestli bych dokázala přijmout. Nedokážu si představit sebe na Mikey místě. Nevěděla bych, jak reagovat. Mikey to ale zvládla bravurně a já jsem jim jejich vztah opravdu přála! Oni si zasloužili být šťastní, o tom nemůže snad nikdo ani pochybovat.
Celkově byl příběh skvělý. Bylo zde tolik témat, které by se měly řešit a lidi, kteří takový jsou, neodsuzovat. Autorka nám krásně napsala, jaké názory na to většina lidí může mít. Byl i napínavý, ale někdy i zdlouhavý. Celkem mi tam chyběly kapitoly z pohledu Juliana, protože jsem byla opravdu zvědavá, co se mu honí hlavou. A zmíňka o Lukovi mi vykouzlila úsměv na tváři. Moc se mi líbí, když i v dalších dílech autorů se vyskytne postava/pár z jiných jejich knih či sérií, byť je to jen drobná poznámka. Sice to není na plný počet hvězdiček, ale kniha se mi líbila. Mohu doporučit.
(SPOILER) Moc jsem se na knížku těšila, po duologii Nedotýkej se mě/Neopouštěj mě jsem měla velká očekávání, ale ta bohužel nebyla naplněna. Téma je velmi zajímavé, neotřelé, ale dobrých 300 stran se toho moc nestane, hlavní hrdinka nahání svůj idol, on uniká, nechce se otevřít. Jediná kapitola, kde i slza ukápla je až v závěru. Hlavní hrdinka je nevěrohodně kladná a chápavá. Za mě bohužel velké zklamání. Tak silné téma si zasloužilo víc...za mě 2*....škoda..
Laura Kneidl umí psát. Dokáže vás vtáhnout do děje a totálně vás rozbije. Bylo tomu tak už u série Neopouštěj mě a nyní tomu nebylo jinak. Během pár stránek jste vtažení do děje a nechcete odejít. Musím říct, že mě se tato knížka nedotkla tolik jako předchozí série, ale i tak jsem úplně nadšená.
Mikey je neskutečně silná a nezávislá postava. Snaží se žít tak, aby dala svou strašně polámanou rodinu dohromady. Chce najít své dvojče. Ale zároveň žije.
Julian pro mě byl celou dobu neskutečně tajemný a pořád mi nic o něm nedávalo smysl. Byl uzavřený a měla jsem z něj zvláštní pocit. A to, proč tomu tak je jsem rozhodně nečekala.
Nečtu moc knih s takovouto hlavní myšlenkou ovšem myslím si, že Laura ji popsala naprosto skvěle. Nebylo to nic zvláštního, nic trapného. A myslím si, že je dost důležité se nad hlavní myšlenkou děje zamyslet.
Musím ale taky podotknout, že víc než romantická linka mě možná zajímalo pátrání po Adrianovi a rodinné záležitosti. Krapet jsem si připadala jako při sledování večeří u Gilmore Girls.
Rozhodně se ovšem těším na druhý díl, kde se konečně podíváme na vztah Cassien a Auriho.
Předcházející série mě od autorky dvakrát nezaujala a upřímně jsem ji ani nedočetla, protože jsme si se Sage nerozuměly. Ale nádherná obálka téhle knížky mě okamžitě přitáhla a popis zaujal. Netušila jsem, do čeho jdu...a to na tom bylo nejlepší.
Miluju knížky, které mě dokážou emocionálně totálně rozbít. A tady se to povedlo. Už po první kapitole jsem se do příběhu zamilovala a doteď nechápu, jak velký rozdíl mezi první duologií a touto knihou je. Alespoň pro mě. No a pak...už prostě nešlo přestat. Jakmile se do příběhu pořádně položíte, nemáte šanci nepřečíst to najednou. I když to zpočátku vypadá jednoduše, protože se v ději neděje nic převratného, baví vás to a jedete dál. A pak se začnou vynořovat otázky. Tajemství. Začnete být zvědaví. A taky se začnete bát, protože vidíte, jak moc rozbitá postava Juliena je. Ale to vás stejně nemůže připravit na to, co přijde.
Nejdřív jsem jen s otevřenou pusou zírala na rodiče Mickey, když to u nich bouchlo. A přitom to ještě nebylo to nejhorší. Pak musíte čelit té druhé matce. A konečně se dovíte Julienovo tajemství. A právě tam na vás autorka shodí kombinaci atomové a vodíkové bomby vylepšené ještě o TNT a kdo ví jaké zbraně hromadného ničení. Totálně mě to rozsypalo. Nejdřív ta část s první rodinou, kterou jsem ale hodně ocenila, protože takhle prostě někteří lidé v reálu smýšlejí. A umí být podobně hnusní. Autorka nic nepřikrášluje a nesnaží se nic vylepšit. Nehodlá dojít ke smíření jen proto, že by to tak bylo fajn, protože mnoho lidí ve skutečném světě ví, že to prostě fajn být nemusí. Šťastné konce se nedějí za každou cenu. Někdy to prostě bolí. A všechny problémy jsou důležité a v očích toho, kdo je prožívá, jsou ty nejhorší. A tak je to v pořádku. Pak vám Julien vyloží svůj příběh. Potkáte jeho matku a projdete si snad veškerou škálou emocí, jaké jen existují. A nakonec...se to úplně nevyřeší. Protože všechno se prostě vyřešit nedá. Vždycky zůstanou temná místa. Ale když najdete člověka, který vás miluje a přijímá takového, jaký jste, nic víc nepotřebujete. Nepotřebujete lepit rozbité vztahy, pokud o to druhý nejeví zájem. Důležité je, mít někoho, o koho se můžete opřít a bude vás milovat nezávisle na tom, jak vypadáte, jak se jmenujete, odkud jste přišli nebo jakou máte barvu kůže. Nic z toho není důležité. Důležité je jen to, co je ve vás. A tohle všechno vám autorka skrze celou knihu řekne. A vás to totálně rozbije. Ale nakonec vás to zase zcelí. A takové knížky já miluju. Jsem rozbitá, ale skládám se zase dohromady a mám naději.
Ach bože, tohle bylo tak nádherné, srdcervoucí, bolestivé, ale naprosto správné. Rozhodně bych do knihy šla bez toho, aniž byste si zjišťovali, co vás čeká. Ta emocionální jízda je potom totiž neskutečná. Vůbec jsem netušila, že mě čeká takové téma, ale o to víc jsem to pak prožívala. A že se tam mihla zmínka o Lucovi a Sage, to mě teda rozsekalo. Možná se nakonec hecnu a jejich příběh dočtu, protože aspoň za toho Lucu to stojí. Ale v Někdo nový jde jen o Juliena, Mickey a jejich nejbližší. A ze všech jsem prostě totálně na větvi!
Štítky knihy
tajemství prostředí školy, studentské prostředí LGBT, queer, LGBT+ romány pro ženy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Nedotýkej se mě |
| 2021 | Neopouštěj mě |
| 2021 |  Někdo nový |
| 2021 | Ve skrytu stínů |
| 2022 | Někdo jiný |
Top mezi Topy!!!
Jsem unešena a vzala mi dech:-*
Opojné...lidské...opravdové!
PS:Doposud mě takto na (po)citové atomy rozebrala jen má dvorní autorka
Colleen Hoover...
„Na druhých milujeme své naděje.“