Neklidná duše Evy z Rožmberka
Jiří Hanibal
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169894/bmid_neklidna-duse-evy-z-rozmberka-ouv-169894.jpg
4
92
92
Nový román našeho předního autora líčí pohnutý, mnohdy dramatický životní osud Evy z Rožmberka, sestry Petra Voka a vladaře Viléma z Rožmberka. Poznáváme životní osudy této zajímavé a nezávislé ženy od jejích pěti let až do smrti v italské Mantově. Děj se převážně odehrává v jižních Čechách, na panství v Krumlově, Rožmberku, Hradci a Bechyni. Nakrátko příběh zavede čtenáře do chorvatského Čakovce a v závěru také do Itálie.... celý text
Přidat komentář
Velmi zdařilý historický román o sestře velkých Rožmberků. Na Hanibalových knížkách je mi sympatické, že jsou velice čtivé aniž by se autor (jako mnozí jiní) uchyloval k neskutečné červené knihovně. Postavy jsou plnohodnotné, živé a fakta sedí.
Snad můj první historický román. Knížku jsem začla číst krátce po návštěvě Krumlova, kdy jsem na ní měla hroznou chuť a chtěla se víc vžít do historie a dozvědět se něco nového. Informací jsem se dozvěděla celkem dost, ale vžít se do té doby se mi teda moc nedařilo, spíš než román mi to připomínalo jen holý popis událostí, semtam přímá řeč, ale aby se se člověk přenesl do té doby, vcítil se víc do postav a hltal příběh, to fakt ne. Nevím proč má kniha tak vysoké hodnocení a jsem dost na vážkách, jestli se pustit i do jiných knih od autora.
Námět dobrý, děj zajímavý, ale ten sloh... Vůbec to není psané jako román, což ubírá na čtivosti. Přesto jsem si to ráda přečetla.
S knihou jsem byla velice spokojená. Opět se mi poutavou formou rozšířily mé nedostatečné informace o naší historii.
O Petru Vokovi i jeho bratru Vilémovi jsem už cosi věděla, ale vůbec jsem netušila, že měli ještě sestru. O to více mne příběh vtáhl a nemohla jsem se od něho odtrhnout.
Kniha mi přišla taková hodně popisná, jako kdybych ani nečetla román, ale soupis faktů oživený občas přímou řečí. Protože se kniha týká mých oblíbených míst jako je Český Krumlov a Jindřichův Hradec, stálo mi za to ji přečíst. O Evě z Rožmberka jsem doposud nic nevěděla, to pro mě bylo docela objevné.
Historické romány nejsou můj oblíbený žánr vůbec - půjčovala jsem ji v knihovně pro známou, a když se mi vrátila zkusila jsem ji přečíst. První polovina, dětství, mládí a první manželství se četlo moc dobře, děj odsýpal zato druhá část , neustálé cestování mezi Itálií a Čechy a opakující se problémy s financemi už mě moc nebavilo. Neznám historii Rožmberků tak netuším jak moc se román zakládal na pravdě.
Čtení o dávných časech může být všelijaké. Přikrášlené, neslané nemastné...anebo i takové. Hezká chvilka u pěkné a dobře napsané knihy. Paní Eva si svůj osud v podstatě zvolila sama, těžko je takovým typům. Ale kdo z osob, vystupujících v knize, byl vlastně šťastný?
Rozhodně zajímavé a příjemně napsané čtení, které mě vedlo doma k dlouhé a obšírné diskuzi na téma ženské emancipace . Vidím právě Evu z Rožmberka jako jakousi předchůdkyni toho, co nás teď provází- řekněme zkráceně - od valchy k řidičákům našich drahých manželek, milenek a přítelkyň. Na druho stranu, řekněme si to upřímně, neslušela těm našim květinkám doma víc naškrobená, bílá zástěrka a milý úsměv, než řidičák a v obličeji stres z práce, z které se vracejí úderem osmé hodiny večerní ? Nebylo , alespoň nám chlapům, líp, když ty jejich prořízlé pusy ječely na dvorku na drůbež , než když teď ječí na nás ve stylu: Co na mě řveš, když předjíždím na plný čáře, sem si nevšimla, to je toho ( ovšem , a to dokáže málokdo z té moji silnější strany populace -u toho všeho se na nás v tom jedoucím autě otočí, vykulí smutně oči a pustí volant - přísahám, i tohle dokáže zástupkyně slabší strany populace). Ale proboha, ne že se na mě teď sesype horda něžných zástupkyň něžného pohlaví se snůškou nadávek. Jen občas děvčata přehodnoťte , jestli byste alespoň na chvilku, nechtěly vrátit staré dobré časy u sporáků, valch , spokojených dětí a klidnějšího života, než ráno stát hodinu u skříně a nás ještě ke všemu nutit k tomu, abychom vám řekli, co vám víc sluší, když jedete na služební cestu .
Úžasně napsané, skláním se před Evinou moudrostí a pro dnešní dobu nesmírnou tolerancí k okolnímu světu a přesto žila tak, jak ve svém principu sama vlastně chtěla. V každém případě mě to "nakoplo" sehnat si další literaturu o téhle paní z Rožmberka .
Četlo se hezky, i když nevím, do jaké míry jde o fabulaci a co Eva skutečně prožila. Budu si muset o ní přečíst více.
Zajímavá kniha se spoustou informací, bohužel místy trochu rozvláčná, proto ubírám hvězdu.
Osvobodit se od konvencí a žít si svůj život podle vlastních představ je těžké, mnohdy nemožné. Člověk je vázán ohledy k blízkým a smyslem pro povinnost. Dnes má žena oproti době, kdy Eva žila, nesrovnatelná práva, možnosti vzdělání a poznávání. Jen ve věcech lásky a vztahů se nic nezměnilo. Sny o domácím štěstí zůstávají iluzemi v realitě všedního dne, se kterou nezbývá, než se smířit, nechce-li člověk zůstat sám. Škoda, že není věnováno více prostoru vztahu Evy k jejímu synovi. City k bratrům a mužům jsou vykresleny dost plasticky, ale o mateřském citu příběh mnoho nevypovídá.
Paní Eva z Rožmberka pro mně vystoupila z pomyslného stínu,svých dvou bratrů-Viléma a Petra Voka.
Žena převyšující svojí vzdělaností a přehledem své současnice. Renesanční,hrdá a vznešená-neplést si s pyšná.
Zajímavý pohled na život ženy na bohatém rožmberském panství, velmi pěkně vykreslené rozdíly mezi ženami a muži byť ve stejném společenském postavení. Čtivě napsáno, pro milovníky historie pochoutka.
Štítky knihy
Rožmberkové Petr Vok z Rožmberka Jakub Krčín z Jelčan, 1535-1604 Eva z Rožmberka, 1537-1591
Autorovy další knížky
| 2006 |  S pečetí viny |
| 2014 | Kat lidumil |
| 2017 |  Mrazné květy na skle |
| 2013 | Neklidná duše Evy z Rožmberka |
| 2008 | Velmož tří králů |
(SPOILER) Čtivý a zajímavý román o historicky nepříliš známé Evě z Rožmberka, což byla sestra známých historických osobností Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Nejvíce se mi líbila epizodka s Krčínem či přepadení Evy rozzuřenými rybníkáři. Podle románu nebyl život Evy příliš veselý – o prvního manžela (Zrínský) brzy přišla, druhý z nich (Gassoldi) byl nezodpovědný hejsek. Navíc nevycházela příliš dobře s ambiciózním Vilémem a i s Petrem Vokem to nebylo vždy jednoduché. Román dobře nastínil atmosféru předbělohorské doby. Vilémova čtvrtá manželka Polyxena z Pernštejna byla bigotní katolička, Vokova choť Kateřina z Ludanic patřila pro změnu k českobratrské církvi. Evě na konfesi nezáleželo, jako katolička přestoupila kvůli prvnímu muži na luteránství, avšak kvůli druhému se vrátila do "lůna" katolické církve. Tak jak jí popsal Hanibal, působila, alespoň dle mého názoru, velmi přijatelně a lidsky.