Nekompromisní Honor

24.09.2024

V tomhle díle se neplácáme ve stejném časovém období a konečně už se vrháme do skutečné války proti Solárnímu svazu. Sice se zde řeší i Mesanský blok, protože je stále hybatelem událostí, ale děj se soustředí hlavně na svaz. Ten se konečně pořádně odkope a předvede svou pravou tvář ve velkém. S velkým a tichým přispěním Mesanského bloku, kdy většina lidí ve svazu stále nevěří v jeho existenci, pak docílí poslední kapky, kdy se Aliance rozhodne zasáhnout proti Solárnímu svazu ofenzivně.

Přestože je obecně děj velmi zajímavý, ani tady se Weber nevystříhal nadbytečné vaty. Kupříkladu nechápu, proč má potřebu popisovat znakovou řeč koček do detailu. Na druhou stranu té vaty tu není tolik, nakolik jsem se obával.

Skutečné námořní bitvy jsou zde asi jen dvě. Pak jsou tu další vojenské střety, kde si ale taktizování moc neužijete. Přesto je kniha velmi napínavá, i když oficiální anotace knihy prozrazuje zbytečně mnoho. Nejvíc jsem se nudil při popisu Honořina soukromí, ale i toho tu naštěstí není tolik.

Osobně bych byl rád, kdyby tímto celá série skončila, protože je to úctyhodný závěr. V doslovu se naneštěstí dozvíme, že je plánovaná další navazující série knih.

23.09.2024

Ani jsem si neuvědomil, že Honor vychází už čtvrt století a já se k ní pořád vracím. David konečně uzavřel tuto ságu a vzhledem k jeho věku má už nárok na odpočinek. Ještě nás ale čeká další román, kterým E. Flint doplní sérii Solární svaz a tam budou Zilwicki a Cachat opět vyšetřovat na Mese. Weber je ovšem grafoman, takže se můžeme časem nadít i nového příběhu přímo od něho. Co se týče knihy, její děj by zasloužil proškrtat, je to trochu rozevláté a dlouhé, ale to je už v posledních letech autorův běžný projev. Název knihy jde na konto nakladatelství, česky by snad bylo vhodnější „Neohrožená, Neochvějná či Neústupná Honor„ než doslovný překlad. Díky Davide za tu dlouhou a zábavnou cestu, kterou jsi nám dopřál.

31.08.2024

(SPOILER) Na Uncompromising Honor jsem se natolik těšil, že jsem si ji přečetl rovnou v angličtině. A můžu vám říct, že ta kniha měla potenciál. Potenciál, který neproměnila. Ani v nejmenším neproměnila.
Především se skoro nedala číst. Jakoby postrádala nějaké pojítko nebo strukturu jako celek. Samozřejmě měla zajímavé a čtivé části, ale přehršel dějovích linek byl posázen skoro až bez ladu a skladu.
S tím souvisí asi sto třicet osm nejrůznějších nových postav, ať už Mantichorských nebo Svazových. Už dříve jsem psal (jinými slovy), že by možná bylo fajn nezabíjet všechny svazové admirály, aby se mohl ukázat alespoň jeden, kterého bude moct čtenář brát jako skutečnou hrozbu.
Hrozba je ve knize místo toho budovaná skrz to, že zoufalé solariánské námořnictvo se dopouští čím dál tím větších zvěrstev, aby vyrovnali technickou převahu. Jenže na mě to už prostě přestává fungovat, obzvlášť když tyto situace se buď prostě nevyřeší, nebo je peak taktiky mantíků nasadit co největší salvy je jen možné.
Jak už píše Lukša1, kniha se takovím zvláštním způsobem pokouší uzavřít dosavadní dějové linky, ale moc jí to nejde. Buřič zde by byl skoro až čirým plítváním čtenářova času, kdyby se nejednalo o setup k To End in fire, a to je taky lahůdka, to vám povím rovnou.

Na závěr jen: co se to s Honorverse proboha stalo? První knihy série byli jednoduchá scífka ve skvělém světě a prostředí, ale ty poslední jsou skoro všechny absolutní mišmaš. Z Nekompromisní Honor se už i skoro vytratila i ta jednotící Honořina dějová linka pospolu s dějovou strukturou. Přiznám se, že jsem v knize trochu přeskakoval. Poprvé u všech knih honorversa. Protože to prostě nešlo celé přečíst. A to říkám já. A já jsem člověk, co už si v minulosti před spaním přečetl encyklopedii, a to hezky od první stránky po poslední. Jakoli mám honorverse rád, Uncompromising h
Honor prostě není dobrá kniha. Takže ty tři hvězdy jsou spíš ze setrvačnosti, celek je spíše na dvě.