Nekonečná noc
Agatha Christie
Nekonečná noc z roku 1967 patrí ku knihám, ktoré si Agatha Christie cenila najväčšmi. V čase vzniku sa jej dostalo nielen vrelého prijatia od čitateľov, ale aj mimoriadneho uznania zo strany literárnych kritikov. Tento mysteriózny detektívny román, ktorý môžeme pokojne nazvať trilerom, je dodnes považovaný za najlepšie dielo z posledného obdobia tvorby legendárnej spisovateľky. Cigánske panstvo je nádherné miesto na kopci s výhľadom na more. Michaelovi Rogersovi, chudobnému dvadsaťdvaročnému mladíkovi, jeho krása doslova učarovala. Sníva o tom, že medzi tmavými jedľami raz postaví veľkolepý dom, ožení sa s krásnym dievčaťom a budú spolu šťastne žiť až do smrti. A keď práve tam, na Cigánskom panstve stretne Ellie Goodmanovú, závratne bohatú dedičku, jeho sen o šťastnom živote sa začne napĺňať. Pôvabná Ellie sa totiž do Michaela na prvý pohľad zamiluje a napriek nesúhlasu svojich poručníkov sa zaňho vydá. Nad životmi mladomanželov sa však od začiatku vznáša tieň hrozby – miesto, kde sa rozhodli usadiť, je vraj prekliate...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2024 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Endless Night, 1967
více info...
Přidat komentář
Prostě dokonalá detektivka. Škoda, že jsem A.Ch. neobjevila dřív. Kvituji, že se obšírně nerozepisuje, text je stručný a jasný, snad ani věta navíc. Její knihy ve mně ještě dlouho rezonují.
Ne vše se odehrává v područí či na pozadí Hercula Poirota, slečny Marplové anebo jiných detektivů. Agatha umí skvěle popisovat zlo, od prvních záchvěvů až do prorostlých zrnek a pórů a zaobalit ho jakobynic do vlákének krásna, pochopitelně (nic) netušícího krásna, snad i křehkosti (a nevinnosti) a rádoby spřízněnosti. To je to, čemu věříme a chceme věřit (a než se nadějeme, poznáme, že se můžeme v osobách mýlit). Šedé buňky mozkové tentokrát tady ne, což je na druhou stranu dobře, protože tím se dostáváme do neobvyklého prostředí a charakteristik postav.
Tato autorčina kniha je zcela odlišná. Na samotnou vraždu se sice čeká dlouho, ale není to vyloženě na škodu. Vrah i zápletka jsou nevšední a velice nečekaný.
Mám ráda autorčiny knihy, kde si zkoušela jinou formu vyprávění. Nekonečná noc je svým způsobem hodně netypická detektivka. Vlastně je to spíš milostný příběh vyprávěný mužem, který jednoho dne náhodou potkal krásnou dívku, do které se bezhlavě zamiloval. Třešinkou na dortu bylo její bohatství. Mike a Ellie se vzali, nechali si postavit luxusní dům na pozemku známém jako „Cikánský revír“ a žili zde šťastně až do smrti.
Nebyla by to ale Agatha Christie, kdyby k té smrti nedošlo poněkud předčasně, podezřele a kdyby jednu vraždu nenásledovala další. Je vůbec možné zvítězit nad zlem, které se usadilo hluboko v duši člověka? Zajímavostí je, že v televizním zpracování vyšetřuje případ slečna Marplová - přiznám se, že mi to vůbec nevadilo a do příběhu mi docela hezky zapadala.
Nekonečná noc to teda byla, fakt! :))) I pro mě, protože já jsem knihu začal číst včera večer a neodložil jsem ji, dokud jsem neměl hotovo :). Naštěstí jsem dnes nemusel do práce, tak se to dalo. Bylo to zase vynikající počteníčko, jako snad všechno od paní Agathy. Pět stars a velké doporučení! :)
Noir příběh. Jako by se Agatha inspirovala Daphne Du Maurier. Pokud se čtenář vyrovná s tím, že se příběh dlouho tváří jako banální lovestory a zásadní zlom přijde až po třech čtvrtinách, bude odměněn.
Tak toto bylo velké zklamání... První půlka rozvleklá a nudná avšak stále s nadějí, že až se "něco stane", pak to určitě začne a bude to nervy drásající jízda. Nicméně jakmile se tedy (konečně!) "něco stane" příběh si dál pokračuje vyhlídkovým tempem a žádný svižný spád se nekoná. Mnohokrát jsem chtěla odložit, ale z respektu k mé oblíbené autorce jsem nakonec dočetla. Moc mi přitom nepomáhali ani hlavní postavy, kdy Michael je od začátku silně nesympatický, Santonix špatně čitelný a tak trochu praštěný a Ellii celkem těžko uvěřitelná... Tohle se prostě nepovedlo...
Nejpůsobivější jsou verše v mottu knihy:
---
Každou noc a každý den někdo je pro bídu narozen
každou noc a každý den někomu láska je osudem
někdo se zrodí pro lásky sladkou moc jiný se zrodí pro nekonečnou noc ...
(William Blake - Věštby nevinnosti)
---
Every Night & every Morn Some to Misery are Born.
Every Morn & every Night Some are Born to sweet Delight.
Some ar Born to sweet Delight, Some are born to Endless Night.
(William Blake - Auguries of Innocence)
---
Neodpustitelná podpásovka v závěru knihy nakonec všechno pokazí.
No netypicka Agatha, těžko se mi to četlo, Mike byl od začátku nesympaticky. Posledních 15 stránek bylo dobrých, ostatní se hrozne vleklo. Příště snad lepsi.
Číst podruhé tuto detektivku bylo místy poněkud unavující. Ne že bych si po letech pamatoval vše. Konec jsem tušil, i tak jsem byl trochu překvapen. Jen mě příliš nebavil ten děsivě rozvleklý úvod do příběhu, i když chápu, proč tam byl. Znovu po knize už asi nesáhnu, mám od Agathy v oblibě spíše jiné její knihy...
Můj obdiv za temně mysteriózní atmosféru i psychologii postav. To je ta čtvrtá hvězdička. Popravdě ale, - jakkoliv uznávám, že Agatha Christie chtěla a dovedla zabrousit i do jiných žánrů, než byly její "čistokrevné" detektivky s proslulými vyšetřovateli, moje zaujetí bylo tentokrát trochu chladné a hodnocení racionální; chybělo mi obvyklé potěšení z četby a známý pocit uspokojení, který obvykle zažívám.
A nepodílela se na tom skutečnost, že rozuzlení bylo hodně předvídatelné; skoro se mi zdá, jako by na něm ani tolik nezáleželo a samotný závěr hrál vedlejší roli vedle důrazu na tísnivější a tísnivější dojem, který příběh vzbuzoval.
Dobře napsaná kniha. V porovnání třeba s Pěti malými prasátky je to příhodné vybočení z autorčina stereotypu.
(SPOILER) Pro mne nejvíce překvapivý závěr ze všech knih od Agathy...byla jsem úplně v šoku a Ellie mi bylo upřímně líto. Ale musím souhlasit s daliou, myšlenky mají být napsané takové, jaké opravdu jsou...od toho to jsou myšlenky...a když se člověk na konci dozví, jak to všechno vlastně ve skutečnosti je, tak pak spousta věcí, co si Michael myslel, neodpovídá....
V mých očích určitě slabší než příběhy s Poirotem nebo slečnou Marplovou. Připadá mi, že čtenář je tak trošku klamán, když sleduje události z pohledu Michaela a přitom před ním jeho skutečné pohnutky a úvahy zůstávají skryty.
Moji milí oblíbení čtenáři.
Nezlobte se, ale mně se kniha vůbec nelíbila, i když jsem ji poslouchala.
Nuda, až na poslední 4 kapitoly. Hlavní hrdina v závěru dobrej pošuk.
Netypická Agatha, raději mám slečnu Marplovou..
Přečetla jsem od Agathy mnoho příběhů. Nicméně tento byl naprosto jiný a vymykal se jejímu stylu psaní. Dvě třetiny knihy byly poklidné a já už jsem začala být nervózní, že se snad nestane žádný zločin. Pak nastal zvrat a neuvěřitelný hororový závěr. Perfektní. Doporučuju.
Závěr byl opravdu překvapivý. Ještě několik minut po tom, co jsem dočetla jsem byla v šoku. Prostě super kniha. Agatha Ch. nikdy nezklame...
Štítky knihy
Anglie vraždy intriky bohatství manželství dědictví psychologické romány kletba prokletíAutorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Hodně netradiční Agatha, ale kniha se četla velmi dobře, příběh je zajímavý, rozuzlení není až tak překvapivé, ovšem neřekla bych, že je v tomto případě nutné "hrát si na detektiva". Kniha má přesah spíše psychologický, vede k zamyšlení nad lidskými vlastnostmi, tužbami, myšlenkami...Určitě stojí za přečtení.