Nekonečné dny
Claire Fuller
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331724/mid_nekonecne-dny-uRN-331724.jpg
4
74
74
Peggy je osm let, když ji otec James odveze z Londýna, kde dosud žila, do polorozbořené chaty v lesích a řekne jí, že to bude od této chvíle jejich domov, protože svět byl zničen a všichni ostatní jsou mrtví. Peggy, zbavená všeho, co do té chvíle považovala za jisté, se musí naučit spoléhat sama na sebe a na svou fantazii… a nakonec i rozplést celé tajemství jejich útěku a vrátit se k matce, kterou považovala za ztracenou. Ani tím však příběh nekončí, protože jak Peggy, tak její matka skrývají ještě další tajemství…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Our Endless Numbered Days, 2015
více info...
Přidat komentář
Až na ten konec, který se mi jeví trochu jako přitažený za vlasy, celkem fajn četba.
Je to příběh o temných stránkách člověka, krásách přírody, naději a přátelství. Jedná se o autorčinu prvotinu. Jedná se o psychologický thriller (román). V knize se nachází pěkné popisy přírody, střídá se minulost s přítomností. Když se kniha blížila do závěru, začal jsem si pokládal více otázek. Některé události jsem odhadnul, jiné byly pro mě překvapivé, zejména závěr knihy. Knihu hodnotím na 80 %.
Kniha je rozvláčnější, má pomalejší tempo vyprávění, ale kniha není špatná. Líbilo se mi prostředí, ve kterém se příběh odehrává. PEGGY (8 let) a její otec žijí v rozpadlé chatce uprostřed lesů a musí se o sebe postarat, poněvadž její otec ji řekl, že nastal konec světa a přežili pouze oni..
Přes drobné výhrady spíše technického charakteru - způsob přežívání, trvanlivost věcí atd. - mohu říci, že mě příběh oslovil.
Tahle kniha se mi dostala v knihovně do ruky úplně náhodně.Popravdě se mi do ní ani moc nechtělo, ale velmi mile překvapila.Zvláštní atmosféra knihy mě ihned pohltila,taky si tedy myslim že tak dlouho by tam nevydrželi,ale co na tom.Konec jsem sice malinko částečně předvídala i když teda ne až tak.
Četla jsem hodně knížek na téma přežívání v divočině. Tahle je napsaná velmi sugestivně, ale probíhat by to tak nemohlo. Rok dva možná, ale ne tak dlouho. Tu nereálnost bych považovala za jedinou vadu, bylo to napínavé a čtivé. (V diskuzi o knize ještě zmínka pro ty, kdo už jí přečetli.)
Dvě časové linie, a přesto, že děj není detektivkový, čtenář se ke knize přilepí. Zajimá ho to, jak to je a bylo s Peggy. I když jsem tak nějak velmi brzy tušila, co dohnalo otce k odchodu, jak to asi dopadne s dcerou a otcem, nelituji setkání s touto knihou.
Zpočátku jsem se špatně začetla, měla jsem zmatek v tom, že všechny části příběhu jsou nadepsány listopad 1985 a přitom vypráví úplně jiný příběh - a hlavně rozmezí sedmi let. Chtěla jsem nedočíst. Nakonec zvítězila zvědavost a taky se mi začalo líbit vyprávění Peggy, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. A co říci k závěru? To je hlavní důvod, proč dávám čtyři hvězdy místo tří. Nutí čtenáře se zamyslet, udělat si svůj vlastní obrázek, jak to vlastně bylo. Jemné náznaky v knize sice byly, ale i přes to...
Rozhodně to není kniha o "vztazích v rodině" a určitě není "předvídatelná" a "prolistovatelná". Kniha totiž primárně není o příběhu (který je ale bezesporu skvěle vystavěný a procítěný do nejmenších detailů), je o věcech, které jsou skryté mezi řádky, o pocitech, o přírodě, o lásce. Nádherný styl psaní, poetický jazyk plný metafor, pro mě hodně silný konec. Knížku jsem si užívala v podstatě bez očekávání, nechávala ji plynout tak, jak byla, a neskutečně jsem si to užila. Srub a lesy okolo, stejně jako pro Punzel, jakkoli to byl těžký a opuštěný život, se pro mě staly domovem. V Nekonečných dnech prostě nic není černobílé, realita není viditelná na první pohled... Jedna z mých srdcových velmi silných knih....
-- možná trochu spoiler --
kdyby někdo chtěl filozofovat nad Reubenem a nad tím, jak to s ním bylo, jsem tu!
Čtivá kniha o podivných vztazích v rodině a o jejich vyústění. Hlubší dojem však ve mně nezanechala.
Přesně mi tato kniha připomíná též knihu Betonová zahrada, bylo to i zfilmované, a bohužel teda nemusím takové knihy, tak jdu číst jinou....
Na knize nejvíc oceňuji atmosféru, kvůli které jsem četla bez přestávky až do konce. Myslím, že ani tak nešlo o nějaké překvapivé zvraty v ději, jako spíš o to, jak se hrdinka vyrovná s tak šílenou situací, a zde ubírám jednu hvězdu za konec, který by si zasloužil ještě chvíli času na nástin, co bylo dál. Zkrátka jak přijmout něco tak nepřijatelného.
Vzdáleně to připomíná Betonovou zahradu nebo Srub - atmosférou, některými motivy. Ale zhruba od sté strany lze zbytek knihy prolistovat a pochybuji, že člověku něco zásadního uteče. Prostě překvapení a napětí se nekoná, škoda.
La Campanella, píseň, která nás provází celým příběhem, dokonale popisuje a shrnuje celou knihu. Je z ní cítit zoufalství, touha po svobodě, narůstající šílenství a neuvěřitelně silná touha utéct, kterou "Punzel" neustále pociťovala.
Strhující příběh, ne až tak nereálný, který chytí za srdce, když se vžijete do situace malé holčičky, která je najednou svým šíleným otcem vytržena z domova.
Přečetla jsem ji za dva dny, skvělý příběh.
Škoda, škoda potenciálu. Dalo by sa s tým ešte tak úžasne vyhrať...Mrzí ma predvídavosť deja, trošku to skončilo ako z telenovely (ehm, drsnejšej telenovely)...
Nekonečné dny
(SPOILER) Pomalejší rozjezd, ale moc dobrá kniha. Až lyrické popisy přírody, puberta s šílenějším a šílenějším otcem uprostřed lesů na posledním kusu země po apokalypse. Není překvapení, co se muselo stát.
Asi půjdu proti proudu, ale mně se konec opravdu líbil! I když jsem ho tak nějak čekala (od místa, kde Reuben dělá drahoty s místem bydliště, po poslední noc v chatě s otcem a když se pak ztratí někde za řekou, je to jasné). Jak jinak se dcera může vypořádat s tím, co se děje v noci pod roztrhaným spacákem s vlastním otcem?