Mystik
Gail Z. Martin
Nekromantovy kroniky série
1. díl >
Svět prince Martrise se zhroutil v okamžiku, kdy jeho starší bratr zavraždil otce a zmocnil se trůnu. Na útěku a jen s hrstkou věrných po boku touží teď po pomstě. Zatímco živí se proti němu spikli, využije své rostoucí magické schopnosti k povolání jiných spojenců – mrtvých. Martris tuší, že ve světě, kde volně pobývají duše zemřelých a ovlivňují osudy živých, se může stát dědicem magické moci své babičky, která byla ve své době nejmocnější kouzelnicí. Taková moc by z Trise mohla udělat Mystika… -- zdroj: legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
The Summoner, 2007
více info...
Přidat komentář
Dračí doupě je první, co mě po přečtení této knihy napadne. Ona odpoledne, kdy se parta kamarádů scházela, abychom se vžili do postav hrdinů a bojovali proti silám zla. S tím, že nejdříve bylo potřeba postavy trochu vycvičit, než se postaví největšímu zlu a zachrání svět. Přesně o tom totiž kniha je.
Vypráví příběh skupinky dobrodruhů, které svede dohromady společný nepřítel. Příběh knihy je opravdu bohatý a líbilo se mi, co všechno hrdinové zažili. Nikdy se děj příliš nezdržoval, autorka své vyprávění soustředí na akci. Na druhou stranu by trochu více líčení prostředí, abychom si lépe dovedli představit svět, ve kterém se pohybujeme, knize určitě prospělo. Prostředí je zde totiž popsáno pouze názvy míst a samozřejmě mapou na předsádce. Mnohem více než na krajinu se autorka soustředila na mytologii a náboženství. To hraje i klíčovou roli v příběhu a je velmi zajímavé.
Shrnuto: kniha patří k té lepší fantasy. Obsahuje zajímavý a bohatý příběh. Černobílý boj dobra se zlem bez nijak komplikovaných postav se v tomto žánru očekává. Vadily mi pouze někdy se opakující formulace. Např. Jestli poznal, jak to skutečně myslím, tak to na něm nebylo ani v nejmenším poznat. Tento obrat se v knize vyskytl asi pětkrát a podobně to je i u dalších formulací. To by se spisovateli stávat nemělo.
Každopádně ihned pokračuji druhým dílem, abych si putování mystika vychutnal o něco déle.
Když mi bylo 18-20 let, psala jsem si do šuplíku svůj vlastní fantasy svět. Ten příběh i jeho hrdinové už dlouho odpočívají v pokoji, až "Mystik" probudil vzpomínky na mé dávné tvůrčí záchvaty. Pro Gail Z. Martin a její knihu není ten závan nostalgie příliš dobrou zprávou. Nepovažuji se totiž za člověka s nadměrnou fantazií a musela jsem se při četbě často pobaveně usmívat, kolik shodných prvků (čti chyb) má první díl "Nekromantových kronik" s mým nedokonalým duchovním dítkem.
Dobrá, když jsem po "Mystikovi" sahala, chtěla jsem klasickou hrdinskou fantasy a v tomto směru nelze mít výhrady, většina ingrediencí tady je: mágové, bojovníci, princové, princezny, králové, nemrtví + jiná krvelačná havěť, globální hrozba ve formě návratu superpadoucha. Dobro a zlo jsou zřetelně oddělené, bez šedých zón. Hlavní hrdinové jsou mladí, až na pár výjimek stěží dospělí, občas (skoro pořád) otravně natvrdlí, snaha o hlubší psychologii těch nejdůležitějších vychází naprázdno. Zápletka je jednoduchá ve stylu RPG hry - v podstatě jde o putování z bodu A do bodu B za účelem útěku, nabírání nových členů družiny, učení (všichni se stávají lepšími bojovníky, případně mágy, zkrátka s praxí stoupají na vyšší level), překonávání útrap (pokud nepomůže magie, sešle autorka ochotně boha ze stroje), plnění questů, zamilování se atd. Vše působí uměle, momenty překvapení nula a zhruba v polovině jsem se přistihla při přemýšlení, jestli vůbec má smysl pokračovat. Tou dobou už mi totiž bylo celkem jasné, že "Mystik" je určen pro méně pokročilou věkovou kategorii a do pokračování se určitě nepohrnu. Má neochota kapitulovat zvítězila, prokousala jsem se tedy až k závěrečným (extra nudným) stránkám a s úlevou knihu zavřela.
Vlažné dojmy jsou podpořeny místy rozpačitým překladem a vyloženě nedbalou redakční prací, chyb v textu je mnoho. Abych nekončila tak negativně: pokud jste ve věku ústředního hrdiny prince Martrise (+/-20 let) nebo mladší, klidně si k mému hodnocení přihoďte hvězdici - mně by se to tehdy pravděpodobně líbilo. Ovšem mám už najeto mnoho literárních kilometrů, dost možná sjetý dezén, a slabší průměr mě neuspokojí. Třetí hvězdička jde na vrub sentimentu, za relativně zajímavou obálku (mám na mysli její stříbřitý efekt, nikoliv motiv stejně průměrný jako obsah knihy)... a za fakt, že jsem knihu vyhrála v soutěži a nemusela za ni naštěstí platit:-).
V celku dobrá kniha.Velmi zajíavé prostředí.Logika moc nepokulhává.Pěkně se čte.Pěkně propracované.
Zelený drak se nějak nemá k této knize, avšak napsal snad lepší? Ne a ani se nepokusí, knihy pro dospělé nemusí být pořád jenom trapně o tom samém. Strašidelný příběh, který jsem četl je prý v jedné z nejlepších knih pro dospělé, ale byl to příběh takový, o kterém se nedá mluvit jinak než zhnuseně, byl totiž o pedofilovi, kterého využili k oplodnění dívky a pak ho zmlátí a vykastrují. No co je to za horor? A prosím nejlepší kkniha.Bůh ví jestli nemá něco proti autorovi prostě hnus. Tato série je jedna z nejlepších kterou jsem četl a jestli ji považuje za špatnou tak nemá literární cit.
Tak nebyla to špatná kniha. A nebyla to dobrá kniha. Překladatel vyčerpal všechnu svou představivost, aby The Summoner přeložil jako Mystik. Je to Vyvolávač, ne? Chápu, že Vyvolávač moc nezní, ale třeba Převaděč by podle mě bylo informativnější. Nevím ale, zda je v originále dál používáno summoner nebo mystic (pak by ta volba byla srozumitelná). A po překladateli si to zjevně nikdo nepřečetl, protože chyb je tam jak naseto.
Postavy jsou totálně černobílé. A děj je předvídatelný takovým tím dračákovým způsobem. Největší problém této knihy je v tom, že ji čtou dospělí. Myslím, že je spíš pro mladší čtenáře. Tak 10 až 14 let? Nebo pro ty, co ještě takových příběhů nepřečetli několik.
Hvězdička za duchy a za vayash moru. A za nedobrou/nešpatnou knihu celkem.
V knize vidím velký nevyužitý potenciál. Je tam zajímavé náboženství (podezřele dračákového druhu), zajímavé pojetí upírů a duchové. Ale autorka se ničemu z toho nevěnuje hlouběji a nepouští se do možností, které ta témata nabízejí. Drží se prostě té hlavní nenápadité linky a píše průměrně, takže výsledek je spíš mírně podprůměrný.
A určitě jsem měla nějaké připomínky k chybám, kdy mi některé části děje nepřipadaly dost obhájené, ale nepoznamenala jsem si to a už jsem úspěšně zapomněla o co šlo.
--- SPOILER ---
Kromě toho, jak jsou postavy černobílé, je to také párovací klasika. Princ a princezna se do sebe zamilují. I když má princezna zrovna na výběr z několika chlapů v družině, kteří by se jí mohli zamlouvat, stejně si vybere prince (jen šťastně až na věky je zatím v nedohlednu). A když to mezi nějakými postavami zajiskří, zamilování je jisté. Nikdo neřekne: "No, já nevím. On/ona se mi ve skutečnosti nelíbí." Nebo ne tak, aby tomu čtenář věřil. Není to vyloženě špatně, ale přispívá to k celkové předvídatelnosti.
Taková nevyvážená kvalita - místy napínavý strhující fantasy příběh a pak najednou tak naivní dialogy nebo myšlenky ... Občas mi to silně připomínalo knihu První čarodějovo pravidlo, kterou jsem zcela zavrhnul, protože to se nedalo. Hodně určitě dělá překlad, který, si myslím, mohl být lepší, v češtině uhlazenější.
Uvidíme jak pokračování.
Klasické fantasy. Skoro ani není co dodat. Jen že je kniha dobře nepsaná, od nikoho nic zjevně nekopíruje, pár nových nápadů. Stručně řečeno potěší a neurazí.
"Důvěřuj instinktům... Až nadejde čas, budeš přesně vědět, co dělat. ... Až budeš tak vyděšený, že nic jiného nedokážeš."
Po prvním otevření jsem to otipla jako tuctovou nic-moc knížku. A vlastně ani teď nevím, jestli mi stála za víc jak týdenní přelouskávání....
V první řadě bych pochválila pěknou obálku a absenci koncovky -ová u příjmení autorky. Líbil se mi svět s duchy, osoba Mystika, vedlejší hrdinové (i když by mohli být trochu míň černobílí)... Autorce samotné bych vytkla snad jen snadnou odhadnutelnost děje, nijak rychlý rozjezd a málo mrtvých na straně “dobra”. ;)
A teď k tomu, co je, nebo by mohlo být, způsobeno prací překladatele, popřípadě chybami tisku. Pochválila bych nářečí v hospodě a přepis jména Mikhail na lépe vypadající Michail. Na jisté stránce mě praštilo do očí příšerné “slovo” nenenávidí, jinde jsem narazila na “pivo jako ochranu proti chladu v ruce” a “v hnědé oděné cizince” bych také žádné problémy nedělala. Dále by mě zajímalo, zda je česká slovní zásoba tak chudá, abych dva řádky po zmínění Děvky- aspektu Bohyně- musela nají to samé slovo, tentokrát jako nadávku. (Znám minimálně sedm, stejně šťavnatých synonym...) ;D
70% a to zavírám všechny oči, co mám, protože je to první díl série.
Takové klasické "družina někam jde a zachrání svět," ale nenudila jsem se při tom a charaktery byly vcelku zábavné. Asi si to do ruky znovu nevezmu, ale nijak zvlášť nelituju času, který jsem tomu věnovala..
Co na to říci? Poměrně dost stránek utrpení, kostrbatého překladu a především 'tuctového' rázu celé zápletky. Nejspíš to nejhorší, co jsem kdy četl. Nedokážu si představit, co se děje v pokračování této knihy.
Štítky knihy
upíři magie duchové a přízraky
Autorovy další knížky
2009 | Mystik |
2011 | Krvavý král |
2012 | Temné útočiště |
2003 | Život plný vášně / Tajná touha |
Tak námět je dobrý, ale připadá mi to jako napsané pro děti. Nevím, jestli je to autorem, nebo překladatelem.