Poslední hrad
Brian Lumley
Druhá kniha z trilogie Svět Vampýrů. Nathan je nový nekroskop. Ale nemrtví ve Světě Vampýrů s ním nechtějí mluvit. Ve světě lidí za Branou do pekla na něj číhají ještě větší hrůzy, než od Vampýrů na Hvězdné straně. A přitom je to Nathanovým osudem: vydat se do světa jeho otce, na Zemi, hledat zdroj úžasného nadání Harryho Keogha a vrátit se s ním na Sluneční stranu porazit upíry a zničit Poslední hrad! Nathan není sám; Ben Trask a ESPeři z pobočky E se s ním spřátelí stejně, jako s jeho otcem před dvaceti lety. A i přes své metafyzické schopnosti není jisté, zda obstojí v boji proti přirozeným i nepřirozeným silám na Hvězdné straně. Protože tam se mezitím zrodil nový Vampýr, vládce Nestor, Mučitel mrtvých. …Nathanův bratr!... celý text
Přidat komentář
No hej, druhý diel trilógie, tým je vlastne povedané všetko. Lumley tu predvádza doslova majstrovstvo v tom ako napísať román plný upírov, cestovania medzi realitami a všemožných paranenormálnych vecí a pritom sa dejovo takmer nepohnúť z miesta, plus povinné opakovanie rôznych faktov a udalostí z predošlých kníh. Polovica knihy je vlastne flashback do tej predošlej, kde sledujeme detaily nestorovej upírskej kariéry a v tej druhej sa vracajú špiónske paramotívy, lebo zlatovlasý hrdina Nathan uviazol v našej dimenzii, čo v prvom rade znamená že hlavným zloduchom sa opäť stáva ďalší megalomanský rusák túžiaci obnoviť slávu sovietskeho zväzu a za tým účelom sa napakovať na hviezdnej strane. Dobrý anglický esperi sa ale vracajú tiež aby Nathanovi ponúkli pomocnú ruku a užitočné vzdelanie. Napriek jasným výhradám a prskaniu na jeho výplňovú povahu ale Posledný Hrad nenudí a nič z toho čo sa tu deje nie je nezaujímavé. Trebárs aj tá vedľajšia Nathanova úloha ohľadom nesmierne naštvaného pomstychtivého nebožtíka, ktorého telekinetická poltergajtistická aktivita hrozí zbúraním hranice medzi živými a mŕtvymi. Čistá vata, ale fajn morbídna historka. Osobne ma najviac dostala pointa s mesačnou milenkou vampírskeho vládcu Nomu Canisona, ktorú "privolal" svojou mega kostenou fujarou. Tak uvidíme ako sa to skončí. Naopak najmenej ma presvedčila scéna so zásadným Möbiovským zvratom a síce Harryho zlatý šíp v počítači čakajúci na svoj ťah. Každopádne hurá na ďalší diel, mohlo by to byť potenciálne epické.
Uff, o něco lepší než první díl trilogie, ale i tak se zdá, že Lumley už vaří z vody... Linka ze současnosti mě nejprve potěšila, ale ke konci se ukázalo, že vlastně nic neřešila a byla v knize jen pro umělé natažení počtu stran...
Poslední hrad je na tom trošku lépe, než predchozí úvodní díl nové série. Bezprostředně na něj navazuje a i koncem vede k dílu následujícímu. Klasický střed ságy, sám o sobě s největší pravděpodobností nefunkční. Tentokrát na střídačku ze světa vampýrů a našeho světa, takže se alespoň trochu vrátí špionážní linie. Největším problémem celého toho je, že Nekroskop již není schopen přijít s něčím novým, naopak v podstatě jen opakuje již řečené a speciálně tento díl doslova, několikrát se vrací k událostem, které se již udály a připomíná je čtenářům znovu (snad kdyby náhodou trpěli ztrátou paměti nebo kdyby tohle byla první kniha Nekroskopa, s níž se seznámili). nečtu knihy hned po sobě, úvodní pentalogii jsem četl naposled před nějakými pěti lety, ale i přesto mi tyhle návraty pěkně lezly krkem. Dalším trochu potěšujícím faktem je, že se na okamžik vrátí klasický a čistý Nekroskopský horror, ale až v samotném závěru knihy, takže společně s předhcodí knihou trvá několik stovek stran, než na něj přijde řada. To je až skoro žalostné. Vrátí se také ostré a explicitné erotické/porno scény. Alespoň ty potěší. I přesto to je pořád nezáživné a nudné, ne sice jako předchozí díl, ale kouzlo Nekroskopa je, zdá se, nadobro pryč. Nedokážu si představit, o čem budou ty další díly a chuť se do nich začíst je menší a menší. 2.5*
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1994 | Nekroskop |
1996 | Vampýři |
1998 | Zdroj |
2000 | Sémě mrtvých |
1999 | Nekros a jiné noční můry |
Půlka knihy dobrý a zbytek trochu slabší odvar čaje, ale nad knihou jsem neusínal, pobavil se, a ikdyž mi to místy přišlo jakoby uměle natahované nenudil jsem se. Uvidíme co bude dál.