Nelidskost

21.02.2021

Nelidskost vzniká snadno a i u jinak "normálních" lidí: typicky např. v tíživých podmínkách, kdy je důležité přežít; ale taky v lágrech, za války... v situaci, kdy oni jsou něco, s čímž se neztotožňujeme jako se sobě rovnými, ale jako s verbeží, odpadem, méněcennými vůči nám.
Kniha je spíše psaná na principu filozofického a citování některých lidí, kteří si podobnými situacemi prošli (nejčastěji koncentrační tábory). Čtivost je spíš průměrná. Z hlediska nakladatelství Academia a její působivé edice Galileo je toto spíše průměrným kouskem, na druhou stranu...
Téma, ovšem, je to mimořádně důležité a měl by o něm mít povědomý asi každý. Každý je schopen se chovat nelidsky a téma se týká tudíž asi každého z nás, byť můžeme mít svědomí takříkajíc čisté.

22.04.2018

V zásadě jedno dlouhé pojednání o principu „my“ versus „oni“, doložené na svědectvích z koncentračních táborů (z obou stran – Němců i Židů), klasické literatury i některých dalších oblastí života. Místy zbytečně krkolomné a redundantní, bez problému by se dalo stáhnout na poloviční rozsah a text by příliš neutrpěl, ba naopak. Nicméně obohacující a doporučuji podívat se i na neurobiologickou stránku zmíněného principu, jednoduše a populárně například v knize Mozek Davida Eaglemana (BizBooks, 2017)

29.05.2017

Pohled na nelidskost, zde dostává trochu jiný rozměr. Autor na příkladech z dějin (především z druhé světové války) ukazuje, že nelidskost není "vlastností" člověka z jeho vlastní vůle, ale často je takto formován společností kolem sebe. Každý je z části ovlivnitelný. Je snadné odsoudit ostatní, za to co dělají, ale nikdo nemůže říct, jak bych se zachoval na jejich místě, dokud neprojde vším, čím prošli oni.
Není určitě správné obhajovat tímto zločiny, které byly spáchané, ale donutí to člověka zamyslet se nad tím, že vše není jen černé a bílé, jak se na první pohled zdá.

03.01.2017

Pokud si někdo chce přečíst o potenciálu a náchylnosti lidí k nelidskému chování, doporučuji přečíst si rovnou Luciferův efekt od Zimbarda a neztrácet čas s Grimaldim. Byť mi kniha moc nedala, nemohu jí upřít, že občas se tam nějaká zajímavá myšlenka objevila. Ve výsledku to však pro mě byla jen zapomenutelná skica.

"Nejobtížněji se ovšem problém společenství různých odlišností řeší v liberálních společnostech. Když odmítají prosazovat jakýkoli typ lidství, jak by mohly někomu zabránit, aby chtěl prosazovat ten svůj? Když z tolerance učinily svou zásadu, kam až mohou tolerovat netoleranci těch, kteří se s ní neztotožňují? Hlavní slabostí demokracií totiž je, že se nemohou bránit proti lidem, kteří je chtějí zničit, aniž by musely popřít samy sebe. Buď musejí začít být netolerantní vůči jakékoli formě netolerance, nebo musejí tolerovat to, co je zničí. V prvním případě budou obviňovány, že už nejsou demokratické. Ve druhém budou obviňovány, že z objektivního hlediska přispěly k tyranii, která nastoupí po nich." (s.110)

11.06.2016

Autor píše o neľudskosti ako o banalite, ktorá je bežnou súčasťou ľudskej civilizácie a ľudí odjakživa, a to beriem. Popisuje rôzne historické, aj súčasné prvky neľudskosti páchanej človekom na človeku, pričom popisuje, že medzi neľudskosťou nie je rozdiel kým je páchaná – či bláznami, alebo všelijakými separatistami a rebelmi, alebo vojakmi na príkaz nadriadeného. Aj to beriem.

Podľa autora je hlavným dôvodom neľudskosti odcudzenosť od ostatných, čo vedie k ľahostajnosti a necitlivosti k všetkému, čo sa im môže stať, pretože potom s nimi necítime vôbec nič spoločné a sme úplne neschopní sympatie k ním a súcitu s nimi. Aj to beriem, ale pýtam sa otázku, na ktorú autor v knihe neodpovedá: Je to vina onoho „neľudského“ jedinca, alebo skôr spoločnosti, ktorá ho do tohto stavu doviedla? Je nás 7,5 miliárd a rozhodne nemôžem povedať, že by som bol súcitný s nimi všetkými, a nebudem to robiť iba preto, lebo patrím do rovnakého druhu. Som preto „neľudský“? Úplná blbosť.

Autor zrejme nikdy nepočul o taxonomickom delení živočíchov, medzi ktoré patrí aj druh homo sapiens. Klincuje to neodbornými gýčovými hláškami ako: „Existuje len jeden druh: naša ľudskosť“. Aj keď v tejto knihe bolo aj zopár zaujímavých vecí, dala mi asi toľko ako tie fejsbukovské motivačné obrázky s „múdrymi“ sloganmi. „Všetci ľudia sú Tvoji blízky, lebo ste rovnaký druh“. Kecy.

30.11.2015

,,Ve dny velkých svátků dostávali seminaristé klobásy s nakladaným zelím. Juliánovi sousedé u stolu pozorovali, že nemá smysl pro takový požitek: to byl jeden z jeho prvních zločinů. Jeho druhové v tom viděli protivný přízrak hloupého pokrytectví: nic mu nepřipravilo více nepřátel." (Stendhal)

...Kniha určite stojí za prečítanie, autor podáva svoje úvahy na príkladoch z minulosti, ktoré sú nám všetkým veľmi dobre známe a snaží sa teda prísť na koreň toho, v čom vlastne spočíva neľudskosť. Vyzýva k tolerancii- k slovu, ktoré je naozaj veľmi ľahké vysloviť, ale o to ťažšie uviesť do praxe.

,, Veškerá obtíž se svobodou tkví právě v té krajní obtíži tolerovat rozdílnosti. Jak totiž žít svobodně navzdory svobodě každého žit a myslet jinak než druzí? Jak jednoduchý je tento problém v teorii, tak složitý je v praxi. Jde jen o to přiznat druhým stejné právo jako sobě. Jejich styl lidství ovšem není stejný, jako jsem si vybral já, ale vybrali si ho podobně, jako já jsem si vybral ten svuj. V tom sme si podobní- ne tím, co jsme si zvolili, ale že jsme si zvolili. Milovat svého blížního tedy nespočívá v tom, že milujeme jeho volbu, ale že ji respektujeme."