Nelítostně
Radek Hromuško
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/2638/bmid_nelitostne-ycd-2638.PNG
4
73
73
Trojice spolužáků z Bíliny v roce 2005 zavraždila kamarádku Kamilu. Co je vedlo k brutálnímu činu, dodnes nikdo nevysvětlil. Na základě deníku oběti i zápisků jednoho z pachatelů a podle policejního protokolu jsme se pokusili odhalit pozadí činu a ukázat, jak smrt Kamily vnímal sám vrah. Prý si s myšlenkou vraždy napřed jen pohrávali. Provokovali se navzájem, a pak už nedokázali přestat… Středoškoláky odsoudil nedávno soud na 58 let vězení. Jakub Procházka (20) a Antonín Rezňák (21) dostali 20 let, Petrovi Štenclovi (19) vyměřili o dva roky méně. Ovšem na veřejnost se nedostalo vše, co vraždě předcházelo. Mladý vrah si vedl deník. Se skupinou lidí připravoval dokonce kanibalskou hostinu. Reportér Radek Hromuško sepsal svůj příběh na základě rozhovorů s pozůstalými i rodiči Jakuba Procházky. Vycházel z policejních protokolů i ze zápisků, které si Procházka i jeho oběť vedli. Výsledný text je autorským dílem, který popisuje celou událost co nejvěrněji. Je publikován se souhlasem rodičů oběti i vraha.... celý text
Přidat komentář
Moc dobře napsaná kniha. Přímo se dá vcítit do role redaktora. Ovšem dočetla
jsem zrovna včera, kdy došlo ke střelbě na Filozofické fakultě v Praze. O to je tato kniha silnější a vše kolem hrůznější.
Text knihy je syrový a přesto velmi autentický. Měla jsem pocit, jako bych stála reportérovi za zády nebo schovaná za kamerou a vše viděla a slyšela. Občas mi unikal proud slov a vět 3 obviněných a jejich kamáradů, ale po dohledání natočených reportáží jsem zjistila, že se jedná o čistý přepis jejich vyjádření. Je pak na každém z nás, jaký si na ně uděláme názor, a přesně to se mi na knize líbilo.
Autor se celou dobu snažil být nezaujatý a snaží se 3 obviněné mladíky nesoudit. Od příjezdu do Billiny se snaží vše pochopit. Snaží se pochopit co je k vraždě vedlo a snaží se zjistit zda to skutečně bylo tak, jak všichni tvrdí. Současně se autor dostává k oběma rodinám, k rodině oběti i hlavního obviněného. Vzhledem k tomu, že je Radek Hromuško velmi empatický, nemá problém si obě rodiny získat a dokonce se snaží pomoct jim tuto naprosto příšernou situaci překonat. Z textu knihy jsem cítila tu snahu to překonat a ten zmar, že toto jen tak překonat nelze. Tři noci se mi o událostech zdálo, protože díky knize jsem měla pocit, že i já jsem na chvili v Bílině žila.
Nejvíc mě děsí, že toto není příběh, který by skončil zaklapnutím knihy, to je příběh, který se stal a stále trvá.
Je až šílené zjistit, že lidi, o kterých si myslíme, že je známe, jsou vlastně úplně neznámí. Obdivuji autorovu odvahu pustit se do příběhu s takovým zapálením. Dost mě udivilo, jak se autor spřátelil s rodinou oběti. Kdyby někdo zvonil na zvonek potom co mi zavraždili dceru, tak bych ho asi vyslala do patřičných míst. Díky svědectví rodiny a kamarádů však příběh nabírá úplně jiné obrátky.
Kniha je velmi čtivá a přečetla jsem ji jedním dechem.
silná káva, nikdy bych netušila, že se podobný příběh vůbec kdy může stát v naší republice...Přečteno fakt jedním dechem
Přečteno jedním dechem + shlédnutí reportáží.
Neuvěřitelný, strašný, nevím co říct...
Hrozný, neskutečný... Jsem otřesena, že byl zmařený život jedné dívky. A nejen dívky i rodin okolo. A důvod vraždy? to je úplně neuvěřitelný...
Člověk by ani nevěřil, že je to skutečný příběh, který se stal.
Motiv vraždy neuvěřitelný. Je šílený, že se opravdu něco takového stalo. Zničený život několika lidí rukou jednoho blázna.....
Hrozný..Nevím co jiného k tomu dodat. Když se uvědomíš, že jsi je třeba potkával magory, vzhledem k tomu, že do Bíliny jezdím... Zkrátka šílený.
Popis Radka je skvělej, hrozně dobře se to četlo a vžila jsem se do jeho situace.
Na knihu pana reportéra jsem narazila náhodou, když jsem sháněla materiály do své seminární práce o kriminalitě mládeže, ale jsem za to neskutečně vděčná. Co je na tom ovšem tragické, je pravdivost příběhu. Jsem ale moc ráda, že jsem si knihu přečetla, už jen proto, abych nahlédla do života jednoho reportéra a do vší práce, úsilí a psychického nátlaku, které byly potřeba pro jednu reportáž. Klobouk dolu.
Knihu čtu podruhé, souběžně koukám i na reportáž v archivu ČT a trochu mi vadí ty nesrovnalosti. Pan Hromuško je určitě lepší reportér než spisovatel, občas je to zmatené, nesouvislé, ale za silný pravdivý příběh toho, co se může stát - 4*
Příběh zanechal hodně silný dojem. Bylo to jednoduše napsané ,(místy s chybami), ale ve výsledku na tom nezáleží. Doporučuji po přečtení shléhnout reportáž Hra na smrt (hlavně 2. část, kde promlouvá Jakub).
Souhlasím, bohužel pravdivá. Je mi líto všech rodin, kterých se případ týká a přeji hodně síly a víru do budoucna.
Silná kniha a bohužel pravdivý příběh. Narazila jsem na ni náhodou při hledání knížek ke zpracovní bakalářky o kriminalitě mládže a nelituji, že jsem ji přečetla. Je smutné, co někteří lidé dokáží udělat a zároveň tím zničit život i dalším...
skutečná událost a hodně zničených životů. Trest se odsedí a jede se dál. Myslet o něčem, promýšlet a ve finále provést mě přivádí na myšlenku jen pomyslet na vraždu a jiný hřích je hřích.
Kniha celkem v pohodě, námět hrůzostrašný, ale za srdce mě tato knížka moc nechytla. V podstatě jsem stále narážela na pasáže, kdy si reportér dával panáka a zapaloval cigáro. A rozhovor s vrahem? .. byla to banda znuděnců, kteří nevěděli co by .. nepochopitelné.
Silná kniha...až nepochopitelný příběh, bohužel pravdivý. V dnešním světě se odehrává tolik hnusu...Nejhorší na tom je, že v poslední době jsou nejčastějšími pachateli děti...kde jsou ty časy, kdy jsem se na škole bála i ceknout, doma jsem zatajovala známky, chodila minimálně o hodinu později domů...a dnes? Dnes se učitelé, rodiče apod. střílí, šikanují atd....děsivé...nejděsivější je, co další roky přinesou...
Jedním slovem NEPOCHOPITELNÉ! Je vidět, že mládež se zřejmě hrozně nudila a pak vymýšlela takovéhle hovadiny, které vedly ke smrti nevinné holky.
Nepochopitelné, jistěže hrůzné, ale ... maličko mne zarazila jedna věc - v deníku vraha se píše, že v roce 2001 ji poznal a dorpovázel ji stejnou cestou, kudy ona chodila za svým přítelem - jeho kamarádem.
Počítejme.
V roce 2005 jí bylo 17.
Ona měla "přítele" již ve třinácti???
Dnes nás to neděsí tolik, protože se tyto věci dějí denodenně. Tehdy z toho bylo obrovské haló.
Trochu mi tam taky jakože překáželo samé KAMILKA KAMILKA a osobní pocity toho, kdo toto sepsal. Slzy rodičů jsou pochopitelné, jeho už tak moc ne.
Jo a co já si pamatuji, tak zdokumentovaný nahraný výslech v tv probíhal tak, že tam seděl týpek se šátkem okolo krku, dával si vlasy za ucho a víceméně se tomu, co vyprávěl, usmíval, jako by říkal děj z hodiny matematiky, takže nějaký "hodný slušný inteligentní" - to jsem v tu chvíli skutečně necítila.
Hodnej kluk tohle prostě neudělá a to, že sousedy zdravil, neznamená, že to je andílek. Proto nějak nechápu ty věčné otázky občanů "jak jen mohli, takoví hodní?"
Na vraždu Kamči by se zkrátka nemělo zapomínat. Která vražda zůstala v paměti Vám? Ať vzpomenete i na další oběti.
Kniha je za mě napsaná opravdu skvěle, naprosto Vás pohltí a na konci vyplivne zcela roztržené vedví. Radek Hromuško nám podává ryze objektivní pohled na případ, tak jak na něm pracoval pro televizní zpracování, nechybí zde emoce, které přichází a odchází tak jako v životě.
Vedlejším efektem je pohled na společnost mladých lidí jako takovou, na to že mluvit o vraždění není možné považovat za normální a správné, protože se i povídání a plánování tzv. “pro zábavumůže opravdu strhnout v realitu a nestačí k tomu moc. Bohužel životem za to zaplatila hodná holka, která byla jediným dítětem svých rodičů.
Je mi z toho doteď úzko a sama za sebe mohu říct, že tresty ač byly mimořádně vysoké jsou nedostačující. Žijeme bohužel ve společnosti, kde za vraždu je méně let než za jiné trestné činy. Debatu o trestu smrti si necháme radši na jindy.