Němá barikáda
Jan Drda
Povídky s okupačními náměty ukazují okázalé hrdinství prostých lidí za nacistické okupace. Autor dokládá, že i prostí, mírumilovní lidé se stávali v revoluci přesvědčenými bojovníky a že právě oni jsou hrdiny květnových událostí. Je zde zdůrazněna myšlenka mezinárodní solidarity v boji proti fašismu. Některé povídky byly zfilmovány.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1978 , Československý spisovatelOriginální název:
Němá barikáda, 1946
více info...
Přidat komentář
Nejhorší knížka, kterou jsem kdy četl.. Zaslepený antifašistický brak. Nacisté jsou zde prezentování jako zrůdy a Češi jako něco svatého.. Takové smýšlení je naprosto stupidní.
Knihu jsem četla v rámci povinné četby k maturitě a byla jsem velice spokojena. Krásně napsaná, pohnuté osudy hlavních hrdinů bezpodmínečně nutí k zamyšlení. Vřele doporučuji.
Nejlepší příběhy u kterých jsem měla po celou dobu husí kůži byly Vyšší princip a Až vstanou mrtví...
Povinná četba byla pro mě horror, tahle kniha ale byla skvělá... jednoduše napsaná a stejně záživná a každý příběh měl svůj cíl a měl hodně co říct. Určitě si jí přečtu znovu!
Krásné povídky o hrdinství Čechů. Drda úžasně pracoval s češtinou a pointou.
Hlavně si myslím, že to je kniha k zamyšlení do budoucna.
Určitě ji doporučuji přečíst během učení dějepisu.
Krátké, ale silné příběhy z období druhé světové války a těžké protektorátní doby. Pří čtení každého z nich jsem měla husí kůži. Jan Drda, známý většině z nás spíše pro svou dětskou tvorbu, je vynikajícím vypravěčem s citem pro dokonalou vyváženost citů, akce a popisu - ať se jedná o jabloňový sad nebo rozbombardovanou ulici.
NAPROSTO NECHÁPU nikoho, kdo si stěžuje na to, že kniha vykresluje Němce jako "ty zlé". Jan Drda si zažil Protektorát a byl svědkem nacistických zločinů, stejně jako příchodu Rudé armády. Co je k nepochopení na tom, že lidé v jeho povídkách nenávidí Němce? Copak tito lidé nikdy neměli ve škole dějepis? Němci, kteří na našem území působili, byli nacističtí zločinci, a pro běžného člověka, který několik let žil v hrůze z německých uniforem a pravděpodobně ztratil někoho blízkého, logicky představovali zlo. Pro nacisty Židé, Romové a Slované byli podlidé. Je opravdu tak zvláštní, že na oplátku Němci byli vnímáni jako monstra?
Ne. Není možné, abych přijala právě tuto kritiku na Drdovo dílo. Kritizujte jeho styl vyprávění, chcete-li. Poukažte na to, že měl pro-sovětské smýšlení. Ale nestěžujte si na to, že věrně vystihl pocity doby, kterou, na rozdíl od vás, na vlastní kůži prožil.
Kniha je určena k zamyšlení. Aby si lidi dokázali vžít do hrůzy války. Zanechala ve mě velký dojem.
Za mě kniha nic moc... Příběhy však mají dobrou myšlenku a čtenáře hezky uvedou do dění historie, ale já osobně si k ´maturitě nevezmu.
Kniha mi moc nezaujala. Chyběla mi především jazyková bohatost, kterou mám rád. Ale jinak zajímavé příběhy z velice těžké doby.
Bylo to moc těžké přečíst, ale Drda vystihl tehdejší situaci podle mě moc dobře. Některým to příjde moc černobílé, moc jednostranné, ale mně se tenhle jeho postoj líbí. Jo, chápu, že SSSR nebylo tak úžasné a skvělé, ale stejně jsou vítězové a ti se nesoudí.
Propaganda pořádného kalibru, ruská armáda byla dokonalá a geniální, nechybující. Nesnášenlivost vůči všem mimo východní blok. Povídka, za kterou dávám tu chudinkou jednu hvězdičku, se jmenuje Politik.
Drdova knížka povídek pro mě byla velikým zklamáním, škoda že nadšení z osvobození bylo tak jednostranně zaměřeno :-(
Přestože byly některé povídky poněkud slabší, pro mě osobně je soubor jako celek krásný. Ať už Zákeřník, Včelař, Vyšší princip nebo Až vstanou mrtví, povídky měly takovou hloubku a cit, že bylo snadné vžít se do myslí postav a představit si nutnost takové volby, jakou měli jejich hrdinové. Nebylo by to leckdy snadné rozhodování.
Povídky se mi docela líbily. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo asi označení Němců = zlo. Jinak se to četlo překvapivě dobře.
"Komandant se rozběhl ke starci před včelínem. Chytil ho pod krkem, zvedl na ochablé nohy a hrdelní němčinou se rozhulákal, ať poví hned, kde je vysílačka. Jen ať nic nezapírá, jim je to jasné, že je zrovna v tomhle brlohu, a nechce-li s tou svou boudou v pěti minutách hořet jasným plamenem, ať mluví pravdu. Pan řídící Havlík konečně otevřel své vybledlé, jasně modré oči. Hledě přes Němcovo rameno, vnímal obraz své vesnice, javory nad střechami, letopočty a kříže v eternitových krytinách, hrušně na záhumních, jež před lety roubovával sousedům, uče je trpělivě sadařství, včely, jak podrážděně kmitají mezi česny a pámelníky. A návrat k drahým věcem života mu navracel i klid, tvrdý, neoblomný, jak si jej vysníval v nočních bděních nad Palackým.
Každý z pokojných činů jeho života, roub na hrušni, roj na česně, štěpařství, včelařství, zahradnictví, v podivuhodné spojitosti ústil k jeho činu poslednímu: zrozen ke chvále života pokojného, což mohl nebojovat proti Němci, jenž pokoj ukracuje?
"Nekřičte na mne,“ řekl mírným hlasem, „stejně vám nic nepovím.“..." (Včelař)
Smutná kniha.
Povídky se silným vlasteneckým námětem zobrazují statečnost prostých českých lidí za 2. světové války. Samozřejmě, je zde vidět černobílé vidění světa (obzvlášť, pokud přečtete celou sbírku naráz), ale i tak jsou jednotlivé povídky opravdu silné - Hlídač dynamitu a Vyšší princip především.
Jo, to je přesně ta bolševická perspektiva, onen slavný a milovaný Vyšší princip: ,,Vražda na tyranu není zločinem."
Jenže to je právě strašně, strašně špatně. Celá knížka je nenávistným vybitím zbabělé pomsty, na kterou se beztak mnoho lidí nezmohlo. A vražda na tyranu, že není zločinem? Takhle si obhájili svého půl století rudého teroru u nás.
Knížka, která je vynášená až do nebes v žebříčcích: Největší omyl české literární kritiky.
Blázen, co nezná slovo odpuštění. Dávám dvě hvězdy jen pro případ, že bych někdy musel číst ještě větší zvěrstvo.
Už je to delší doba, co jsem se rozhodla, že některé knihy z povinné četby si přečtu (znovu a lépe, případně poprvé) a tahle patří mezi ně. Knížka mě velmi překvapila. Po přečtení povídek Včelař a Vyšší princip, jsem na chvíli musela knížku zavřít a nechat příběh doznít. Celkem mě to zasáhlo. Pro mě byl hluboký příběh i Hlídač dynamitu. Je ale pravda, že v knize je černobílé vidění. Povídky jsou krátké, výstižné a jsem vděčná, že jsem ji četla až nyní, skoro ve třiceti, protože si myslím, že v pubertě by mě až tak neoslovila.
Bez diskuse klenot české literatury, jedna z nejlepších knih. A Jan Drda je jedním z nejlepších českých spisovatelů. Naprosto se ztotožňuji s posláním knihy. Je to odraz skutečnosti. Těžko někdo může zpochybnit řádění Němců ve válce. Ten, kdo tvrdí, že kniha je ideologicky zaujatá, nebo tzv. "komunistická", doporučuji navštívit například Terezín, Osvětim, LIdice.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) povídky zfilmováno odboj okupace války antifašismus rozhlasové zpracování Jan DrdaAutorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 |  České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Klasika z povinné četby. U některých příběhů dokázal autor čtenáře dojmout... Trochu mě mrzelo, že postavy byly pouze černobílé. Buď dobré, statečné a dokonalé, nebo špatné, falešné a zlé.