Němá barikáda
Jan Drda
Povídky s okupačními náměty ukazují okázalé hrdinství prostých lidí za nacistické okupace. Autor dokládá, že i prostí, mírumilovní lidé se stávali v revoluci přesvědčenými bojovníky a že právě oni jsou hrdiny květnových událostí. Je zde zdůrazněna myšlenka mezinárodní solidarity v boji proti fašismu. Některé povídky byly zfilmovány.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1978 , Československý spisovatelOriginální název:
Němá barikáda, 1946
více info...
Přidat komentář
Za mě je absolutní klenot povídka Vyšší princip.
Ale celá tato kniha dokonale vystihla dobu 2. světové války.
Slova nestačí, prostě ji musíte přečíst!
Byl to komouš, ale psát uměl. A protože jsem se narodil pár kroků od Mostu barikádníků, mám k téhle knížce zvláštní vztah.
Každá povídka měla silný příběh. U každé jsem si řekla, jak mohli lidé stejným lidem jen s jinou národností udělat tolik zla...a u každé povídky jsem obdivovala statečnost se tomu zlu postavit.
Dílo je ovlivněno dobou a komunismem, přesto neztrácí na hodnotě.
Hrdinové byli až moc vyumělkování. Ale nemám nic proti. Tyhle doby prostě potřebují pořádně "chlácholivou náplast".
Povídky vyžadovaly mou velkou pozornost. Nedokážu pochopit, jak se na pár stránek vešla tak ohromná myšlenka soudružnosti. Rozhodně toto dílo patří k stěžejším dílům české literatury, neboť zaznamenává, co naší předci byli ochotni podstoupit a obětovat pro národ příští a pro stát jako takový, který známe dnes!
Inšpiráciou na prečítanie si zbierky krátkych próz Němá barikáda bol výborný a môj obľúbený film Vyšší princip (odporúčam, ak niekto nevidel, tak šup šup). Zároveň je to moja prvá skúsenosť s autorom Janom Drdom.
Musím súhlasiť s názormi ostatných čitateľov, ktorí zdôrazňujú evidentné čiernobiele delenie strán vo všeobecnosti na dobrých Rusov a zlých Nemcov, čo je, ako vieme, nezmysel. Antifašistické a antinacistické ladenie je však v poriadku a úplne pochopiteľné, v dielach rezonuje napríklad obsadenie Prahy Hitlerom či masové popravovanie civilistov – z tohto pohľadu boli Nemci ako agresori naozaj diabli a Rusi ako osloboditelia (a neskorší páni komunistického Východného bloku) anjeli, či sa nám to teraz páči, alebo nie. Treba sa odosobniť.
Rovnako silné sú obrazy českého odporu, prebiehajúceho na úrovni statočných jednotlivcov (bežných ľudí) či príslušníkov partizánskych skupín.
Vrátim sa však k dielu, všetky prózy boli výborne napísané (niektoré predvídateľné, avšak ja som čítala mnohé diela zachytávajúce toto obdobie, možno je to tým), poučné, názorné, zanechávajúce dojem. Autorovi záležalo na detailoch, ktorými dejové línie vskutku vhodne dokresľoval.
Všetky poviedky boli fajn, no najviac sa mi páčila tá s názvom Až vstanou mrtví. Film Vyšší princip robí rovnomennej poviedke obrovskú „reklamu“, oproti nej je totiž oveľa viac prepracovaný.
Kniha, která zaslouženě patří k povinné literatuře. Ale neměla by být přijímána nekriticky - odrážela dobu svého napsání, druhou světovou válku, kdy Češi byli ti dobří a Němci ti špatní, černá a bílá a nic mezi tím.
vyssi princip moje cestinarka vyhlasila do nebes, ale ostatni povidky nestoji za nic
Čekala jsem trošku víc, hlavně od povídky Vyšší princip.Nejvíc se mi líbil Hlídač dynamitu, hlavně jeho manželka.
Velmi pěkně vyzdviženo české vlastenectví, což bylo zjevně úmyslem. Moc se mi líbila povídka Včelař.
Povinná četba k maturitě... Není sranda o sbírce 15 minut mluvit, když máte pocit, že Vám její přečtení vlastně nic nového nedalo.
Povídky jsou napsané hezky, není jim moc co vytýkat, ale nikdy jsem tuto literaturu neměl potřebu opěvovat ani vyhledávat.
Jednoduché k přečtení. Češi jsou v povídkách líčeni jako dokonalí hrdinové, až mi to přišlo komické a k smíchu. Určitě to bylo cílem, ale bohužel mi to nesedlo.
Všechny povídky měly vysokou kvalitu a žádnou slabší jsem nenašel. Příběhy jsou vesměs tragické a smutné ale najdeme i ty, ze kterých je jasně poznat odhodlání bojovat proti okupaci a bránit svůj národ. Jan Drda dal tohle perfektně!
Němou barikádu jsem si dala do seznamu k maturitě. Asi jsem neudělala špatně, i když se mi některé povídky líbily více některé zase méně. Ze začátku mě to trošku zmátlo, čekala jsem v tom nějakou spojitost. Nebylo to zlé, zlatý střed. :)
spoiler - příběhy jsou velice poutavé a pomohly mi vytvořit obraz o tom, jak asi přibližně vypadala druhá světová válka. Nejvíce se mi líbila povídka Vyšší princip. Byla z prostředí školních lavic. Nedokážu si představit, že bych měla být zabita, jen proto, že jsem souhlasila s nějakým činem.
Úžasná sbírka povídek. Jediné, co mi dělalo problém byly výrazy, kterým jsem nerozuměla. Nejvíce mne dojaly povídky Včelař a samotná Němá barikáda. Doporučuji :)
Velmi čtivá ač chvílemi dost smutná kniha. Drda svým stylem vyprávění a jazykem dokáže vtáhnout a všechny příběhy byly hodně zajímavé.
Každá povídka měla šatný konec, kniha celkově se mi nečetla dobře nesedla mi a bojovala jsem s ní. Nicméně kniha vypovídala pravdivě o tehdejší době.
Po prvních povídkách jsem nechápal proč zde kniha nedosáhla na vyšší hodnocení. Drda psal úderně, velmi čtivě čtenář se rychle dostal do děje. Trošku kulhala psychologie postav. Respektive Němci to byli ďáblové, vrazi a zločinci se všemi nejlépe do plynu! Za to čeští lidé? Samá chrabrost, ctnost, jen se do posledního rozdat pro druhé! Nechci hanit ten dojem Drdy na dobu okupace. Žít v ní, asi bych to viděl stejně. Kdyby mě zastřelili Fašisti někoho z příbuzných asi bych stejně jako pan Babánek tvrdil, že i 10 000 mnou zastřelených Němců je málo. Nicméně, vedle této knihy jsem četl i Smrt je mým řemeslem. Sledujeme dobu koncentračních táborů očima jejich strůjce. Nelze se ubránit myšlence, že i když Hoesse zplynoval miliony lidí jednal pouze na rozkaz vyšších vůdců. Nemohl neuposlechnout. Zabít 100 000 pěšáků je vlastně k ničemu, dokud se nezbavíme toho správného velitele. Těžko by sem o své vlastní vůli vtrhla nepřátelská vojska jak Nacistická tak Sovětská... a to se dostávám k bodu zlomu v hodnocení Drdovy sbírky. (byť původně se Němá barikáda skládala pouze z oněch kvalitních povídek) V druhé polovině knihy je autor stále úderný, čtivý a rychle dostane čtenáře do děje. Psychologie má teď ale polámaný všechny hňápy snad 10x! Stále tu máme obraz těch vrahů, zločinců, grázlů a zrádců lidské morálky. Většinou z řad západního světa, nebo z buržoazie českých lidí. Pak tu máme ty ubohé sladké tvorečky, čisté jako křišťálové studánky a spravedlivější Boha. Ano jedná se v tomto případě o ta rudá hovada seřazená ve stejnobarevné armádě. Klidně uvěřím tomu, že ruský člověk dá člověku první poslední, je přátelský a přívětivý v Rusku určitě. Ale pochybuji, že bych od příslušníka RA v této zemi v minulém století dostal něco jiného než pár kulek do zad, úder do zubů a plivanec do očí. :-/
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) povídky zfilmováno odboj okupace války antifašismus rozhlasové zpracování Jan DrdaAutorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 |  České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Mistrovské dílo! Ponechme stranou autorovu ideologii...
Všech 11 povídek má něco do sebe. Symbolicky se začíná s demonstracemi 28. října 1939, prvním významným prostestem obyvatelstva vůči okupantům. Od úvodní Třetí fronty až po závěrečnou Němou barikádu z díla vyzařuje tehdejší válečná atmosféra, která vás vtáhne do děje a z které vám naskočí husí kůže.
Osobně se mi líbily všechny povídky, nejvíce pak Třetí fronta, Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Až vstanou mrtví a nejznámější a nejslavnější Vyšší princip. Vzhledem k tomu, že posledně jmenovaná se dočkala filmového zpracování, snažil jsem se i ostatní představit jako film a musím říct, že jsem si u některých naprosto živě dokázal představit, že by jim stříbrné plátno rozhodně slušelo, stejně jako Vyššímu principu.
Právě Vyšší princip považuju za jeden z nejlepších a nejdojemnějších československých filmů vůbec. Tomu, co předvedli Smolík, Mistrík, Brejchová a další, se nic nevyrovná. A nic se mi nedokázalo vrýt do paměti silněji než slavný výrok: "Z hlediska vyššího principu mravního, není vražda na tyranu zločinem. I já schvaluji atentát na Heydricha". Podobné pocity mám i z filmu Romeo, Julie a tma.
Drda postupně vypráví o smyšlených (i když pro někoho reálných) příbězích, kterými si lidé v českých zemích v průběhu druhé světové války prošly. Setkáváme se s osudy lidí v kontextu nejvýznamnějších událostí v Protektorátu - demonstracemi 28. října, atentátem na Heydricha a koncem války. Drda zároveň střídá romanticky zabarvený jazyk s mluvou prostého lidu, což ukazuje na autorův talent a bohatou a rozmanitou slovní zásobu.
Jednoznačně by se na toto dílo nemělo zapomenout, ale jak napsala o pár řádků níže NiNo - je potřeba kritického pohledu.