Nemám ústa & musím křičet
Harlan Ellison
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457072/bmid_nemam-usta-a-musim-kricet-oVa-457072.jpg
3
102
102
Slavná sbírka povídek jednoho z nejoriginálnějších amerických spisovatelů druhé poloviny dvacátého století – sedm příběhů, které dnes patří do zlatého fondu literatury science fiction. V titulní povídce, za niž autor v roce 1968 získal cenu Hugo, se pětice lidí ocitá v obřích útrobách počítače, který se po nabytí vlastní inteligence rozhodl obrátit proti svým stvořitelům a nic jim nedarovat. V dalších vyprávěních se dostaneme na jiné planety, do prapodivného vesmírného cirkusu, nebo naopak do komorního prostředí městského bytu, v němž se usadila zvláštní, nepochopitelná bytost, která nějak souvisí s neutěšeným psychickým stavem hlavního hrdiny. V závěrečné povídce autor opět nastoluje téma člověk versus stroj, tentokrát při střetu hazardního hráče s nevyzpytatelným hracím automatem v jednom lasvegaském kasinu. Všechny povídky jsou doplněny čtivými a leckdy i břitkými komentáři, v nichž Ellison popisuje okolnosti jejich vzniku, nechává nahlédnout do svého soukromí a přibližuje, co mu jako autorovi nejvíc leží na srdci.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno:
2020
,
Fobos
Originální název:
I Have No Mouth & I Must Scream, 1967
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak tohle byla vážně nuda, jsem si uvědomil během čtení. Vlastně mě zajímala jen povidka Nemám ústa a musím křičet kterou bych ohodnotil tak za 3. Zajímalo mě jestli to bude podobné jako příběh ve hře, která si myslím je lepší než povídka, protože tam můžete AM porazit.
Zbytek byl divný a špatně se četl. Upřímě monolog autora jsem přeskakoval.
Co mě štvalo byla, přehnaná agrese vůči ženám, ale hádam, že s nimi měl Harlan asi nějaký problém...
Nevyrovnaná sbírka. Je zde pár opravdu dobrých, originálních povídek (Pěkná Maggie Mincička, Nemám ústa a musím křičet), jedna dejme tomu obstojná (Oči prachu), ale bohužel také pár kousků u kterých člověk nevěřícně kroutí hlavou a ptá se, proč je něčím takovým obtěžován. No, ale autor sám v předmluvě zmiňuje, že jedním z jeho cílů je čtenáře "nasrat" a místy se mu to daří opravdu dobře.
Autor pro mě byl donedávna jen neznámým jménem, přestože jde o sci-fi velikána se slušnou základnou fanoušků. Jsem upřímně zklamaná. Skvělé nápady na sci-fi povídky byly pohřbeny nedostatkem literárního talentu a potřebou neustále upozorňovat na vlastní inteligenci. Ke všemu je autor neskutečný šovinista, který nechává všechny své ženské postavy znásilňovat, mlátit a urážet, aby nakonec dodal, že si za to mohly samy. Jediným světlým momentem pro mě byla poslední povídka "Pěkná Maggie Mincička", vyprávějící o duchovi prostitutky uvězněném v hracím automatu. Hlavní hrdinka měla alespoň špetku charisma a závěr povídky mě mile překvapil. Ale nic to nemění na faktu, že jsem se do čtení musela nutit a spoustu odstavců přeskočit. Dočíst toto dílo mi trvalo dlouhé 3 měsíce, co je na 200 stránkovou knihu fakt bída a dostatečně to vypovídá o tom, nakolik se mi líbila.
Nesuď knihu dle obalu? Hm, tady máte zářný příklad nesmyslných rčení. Nemám ústa & musím křičet má nádhernou obálku a snad nejlepší a nejpraktičtější typ vazby co jsem u knížky zatím potkal ovšem to je asi tak všechno čím vás knížka dostane. Už název povídky mě přišel zvláštní použitím &. Proč někoho napadlo tento anglicko-český guláš mě hlava vážně nebere. Jenže to je snad ta nejmenší muška na celém dílku.
Nebudu tady řešit pana Ellisona o němž každý ví co to bylo za narcise a arogantního sebestředného mistra světa a okolních vesmírů, což dokazuje v předmluvách k povídkám i tady, ale hlavně jak řekl už Karel Infeld Prácheňský - No, nemá talent...
Ellison prý posílal 20 let svému profesoru z vysoké, odkud jej mimochodem vykopli, své práce, aby mu dokázal jak se pan profesor mýlil a jaký je H.E. borec.
Nevím, jestli učitele přesvědčil, ale mě předvedl ve svých povídkách, že jednoznačně talent na psaní nemá. Což o to, nápady má, ovšem psát neumí. Nevěříte? Věřte.
Pro nevěřící Tomáše vám sem něco z knížky opíšu.
- Dračí dech! Ohěň rozčísl noční oblohu a z půlnočního ticha přes modročerné nebe vyrazil výkřik. Ze středu ohnivého zášlehu se obzorem hnalo jakési stříbřitě šedé smítko, které postupně ztrácelo svůj boční tah a začínalo padat.
- Cornfeld se trhlinou v trupu vyplazil ven a loď pečlivě obešel. Talíř se do země zaryl čumákem napřed, náběžnou hranou napřed.
Dva kousky z rozhodně nejtragičtější povídky celé knihy snad mluví za vše. Podobná skladba vět a používání stejných slov dokolečka dokola se táhne všemi příběhy v této antologii. Ne, nemůže za to překlad, protože toho se zhostil překladatel výborný a to pan Žáček. Tudíž nedostatky padají na hlavu pana Mistra.
Až na první slušnou povídku podle které vznikla mnohem zábavnější počítačová hra je zbytek knížky tragédie a nuda plná dětinského chování postav, nelogických dějů a mizerných zakončení. Povídky H.Ellisona vynikají originalitou, ovšem ne v zrovna positivním slova smyslu. Možná stojí za zamyšlení už jen to kolik toho tento obrazoborec napsal a kolik toho bylo do našeho jazyka přeloženo. Naštěstí nemnoho. Za velmistra sci-fi jej rozhodně nepovažuji. Na rozdíl od něj samotného. Na to mají právo mnohem větší a lepší spisovatelé. Že pane Asimove, Heinleine a vám podobní...
Povídky Harlana Ellisona zastoupené v tomto výběru se vyznačují originalitou, osobitým stylem ztvárnění jednotlivých námětů, nekonvenčností místy až provokující či pobuřující. Autor mě jednoznačně přesvědčil o svých kvalitách hned první povídkou, která,jak se zdá, je dle mnoha získaných ocenění jeho "vlajkovou lodí". Vysoký standard si však udržují i další "kousky", které nepostrádají invenci a mistrovské zpracování.
Knihu jsem našla na nějakém webu jako e-knihu zadarmo ... a říkala jsem si, že obálka i název vypadá slibně a k tomu sci-fi ... tak to zkusím ... no, přečetla jsem za pár hodin, to jo ... ale, že by mě kniha nadchla nebo alespoň jedna povídka ... to bohužel ne ... je to škoda ...
Jsem rád, že se k této knize nemusím vyjadřovat, protože alexLytton to shrnul naprosto dokonale...
Tak tuhle knihu jsem ani nedočetla. Byla jsem ráda, že jsem dokončila první povídku a pak jsem neměla chuť pokračovat ....
Je to smutné, ale musím souhlasit...
Jedna věc je, že jsem podle recenze očekávala něco docela jiného, věc druhá, že jsem od autora dosud nic nečetla - a po této zkušenosti už ani nic nepřečtu...
Nejen, že mi neskutečně vadilo, jak se autor v každém úvodu povídky chvástá, jaký je úžasný spisovatel, ale aby mi pokaždé předepisoval, jak mám danou povídku "uchopit"...
Jako pardon, ale snad mám vlastní mozek...
Každopádně, povídky mě neoslovily, podle mě to byl spíš takový "výkřik do ticha"...
který se upřímně moc nepovedl a ještě ho snížila autorova povaha!
Za mě tedy palec dolů!
Část díla
Drakobijcův sebeklam
Jak nás vidí jiný
1966
Nemám ústa a musím křičet
1967
Oči prachu
1959
Pěkná Maggie Mincička
Autorovy další knížky
| 2020 | Nemám ústa & musím křičet |
| 2020 | Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona |
| 2004 | Nebezpečné vize |
| 2019 | Batman v černé a bílé |
| 2016 | Hulk: Srdce atomu |
Sci-fi si prošla několika vývojovými fázemi. Ve čtyřicátých letech se prosadil názor, že každá správná povídka (a román) musí stát přesně na pomezí mezi vědou a příběhem. Dříve totiž bylo sci-fi buď suchopárné čtení plné fyziky a chemie, nebo naopak "kovbojka ve vesmíru", čili žádná věda. Výjimky z tohoto pravidla jsou dodnes klasikami. V šedesátých letech se tento přístup vyčerpal. Harlan Ellison přišel s novým pojetím žánru, stojícím na měkkých vědách. Pokoušel se do sci-fi prosadit biologii, psychologii, antropologii, behaviorální vědy a další. Snahou bylo čtenáře šokovat a zároveň přiblížit sci-fi mainstreamu. Ukázkový příklad je povídková sbírka Nebezpečné vize. Musím se přiznat, že mi tenhle přístup příliš nesedl. Raději mám kovbojky ve vesmíru, nebo díla Zlatého věku. Kvalitu Ellisonových povídek to ovšem nesnižuje.