Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona přehled

09.10.2024

Obskurní texty. Harlan byl nerd, ale taky měl ostrej jazyk, odmalička četl tisíce komiksů, knih a pohyboval se okolo všeho možného (žánrově) a jeho imaginace je tak bezbřehá, jak jen může být, najetá, jak po lajně kokainu. Nebál se říkat a psát o čemkoliv s děsně nabubřelým sebevědomím a taky hodně kecat o tom, proč je to tak dobrý. Texty, co tvoří tuhle sbírku, jsou koncipované jako takové akademické 'best of', ale jak říkám, velmi obskurního charakteru. Něco z toho se dá sledovat, chápat, něco vás bude určitě i bavit.... spousta z toho ale končí v takové šedé zóně, kde sice cítíte originální námět, cítíte ambice textu, atmosféru, zápal, ale zároveň marně hledáte nějaké pravé literární kvality, nebo něco, čeho se skutečně chytit. Jde cítit takové autorské honimírství, co se snaží znít cool víc, než být cool... to psaní se mnohdy snaží momenty spíše lacině dramatizovat a efektně nastínit (a neříkám, že úplně blbě, to ne, ale stejně...), jakoby to jen "nahazuje" a pak to končí tak, že Harlan žaloval řadu lidí, že mu obšlahli námět, což byla pravda, pokud vím třeba u Cameronova Terminátora (nicméně myslím si, že jistou homage, nebo parafrázi něčí cizí myšlenky, coby v jádru fanoušci, dělají přece všichni velcí umělci, jde jen o to, jak... když jste velmi doslovní, je to špatně), ale často jsem si připadal, že z těch příběhů se dalo vykrojit tak nějak, co se mu zrovna hodilo, o čem to je. Problém bylo, že Harlan byl vždy na stráži, nachystanej, jak přítelkyně, která chce udělat partnerovi ten den prostě peklo, protože jednoduše může. Kdyby kokain byl člověk, byl by to Harlan Ellison - tak nějak se na něj dívám. Je tam toho hodně, hodně se toho děje, spád, žádný ukecaný rozepisování, což je fajn, ale chrlí se to na vás, jak kdyby se vás to o něčem skutečně snažilo přesvědčit (bro bro). V každé povídce/novele ale zároveň člověk úplně nechápe co a proč je za tím a můžou to být desítky věcí (opět, co se zrovna hodí) - ta silná nejednoznačnost a nekonzistentní povaha povídek na jednu stranu dělá knihu jaksi pestrou, na stranu druhou mi přijde, že povídky jsou často víc o atmosféře a tom, že chtějí znít cool, jakoby se autor snažil zachytit genius loci (Genius Noci, mimochodem, dobrý pivo, doporučuju), ale člověk tak nějak často neví, krčí rameny, čumí jak péro z gauče a pak si musíte najít, že podle (velikýho) Harlana je to o tom a o onom a to chvástání je v jeho případě tak nějak nekonečný, až začne být otravný. Neviděl jsem člověka, co by nikdy nedělal chyby tolik, jak Harlan, co by dokázal tolik konstantně nesouhlasit s ostatníma... současně, když se mu to ale hodilo "jsem taky jen člověk". Eee, c'mon. To psaní, protože já se nenechám chytit jen na dobrej příběh a hotovo... ale to psaní, přijde mi jako děsně uspěchaná práce, která se snaží v divokém tempu (což někdy i sedne, líbí se mi, že Harlan se s úvody nějak nejebe, to zase jo) vždycky navodit určitý, většinou scifi, nebo postapo motiv, ale vlastně jen chrlí spoustu informací, kterýma se snaží zabalit a odvést pozornost od toho, že je to vlastně častěji takový nic víc, než průměr. Naroubuje tam pár myšlenek, pár nejasných motivů, zmíní něco z minulosti, nebo nastíní pofidérní (často chmurnou) budoucnost, čím tomu dá hlubší a hutnější omáčku, ale já tak nějak skrz tenhle trik vidím, nemůžu se zbavit pocitu, že Harlan podle mě umí psát (ale jen občas) a s přihlédnutím k faktu, že byl velmi plodným autorem povídek bych řekl, že jel hodně na kvantitu a "něco se chytilo". Když se na to snažení vykašle a věnuje se něčemu, co působí vlastně dost civilně a obyčejně, vrací se k tomu, co ho ze srdce bavilo a trochu to zamíchá ('Jefftymu je pět'), dokáže to fungovat. Ta jeho hardcore filozofická scifi není úplně můj šálek kávy, prostě se, jak už jsem řekl, "moc snaží přesvědčit". Ještě to asi budu chvíli číst, ale jak jsem se postupně posledních pár dní prokousával tím "nejlepším z nejlepšího" (i podle fanouškovské obce), tak zajímavý texty určitě, nechci znít, že to zase úplně dissuju, něco z toho se mi líbilo... ale spíš mě to nebaví. Jakoby když Harlan začal používat sci-fi kulisy, křuplo mu vždycky v kukuřici a musel to mermoci prostě zaplácat co nejvíc obskurním psaním, chaos, který má zamlžit, jakoby nestačilo "být originální", ale muselo to být "zběsile pře-originální" (je to jako dojezd na LSD, když chcete jít spát a ono vám to hází sekvenci obrazů, jeden za druhým). Pak se ale nemůže divit, že adaptace jeho děl, v rukou béčkových tvůrců, nedosáhly výše a že se jim to až na pár výjimek, nepovedlo. Ale asi je hlavní problém ten, že Harlan se viděl výš, než byl, taková ta Amerika v kostce, mamutí sebevědomí spíše decentního a plodného pisálka. Nemyslím si, že si zasluhoval větší, nebo menší uznání, myslím si, že byl přesně tam, kde měl být. Chystal jsem se na Harlana dlouho. Úplně to nedopadlo. 6.8-9/10

28.09.2022

Harlan Ellison je za oceánem kultovní a kontroverzní sci-fi autor, ale u nás je stále docela málo známý a přehlížený.
A je to škoda. Člověk, který je držitelem spousty ocenění, zanechal za sebou cca 1700 povídek a v podstatě objevil Dana Simmonse, by si zasloužil větší pozornost.
Vrchol vulkánu je slušný průřez jeho tvorbou. Jsou tu povídky, které dokážou svou experimentální/abstraktní formou spoustu čtenářů odradit, ale i přímočařejší kousky, které už jsou v pohodě stravitelné.
Pro mě osobně jsou úplným vrcholem tohoto vulkánu tyto povídky :

- ,,Kaj se, Harlekýne!'' řekl Tikytak
- Džin, protřepat, nemíchat
- Nemám ústa a musím křičet
- Na pomezí
- Kluk a jeho pes
- Paladin ztracené hodiny
- Jak zajímavé : Človíček
- Jeffinovi je pět
- Lidští údržbáři

Hodnocení: 8/10