Nemáme na vybranou
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3697/nemame-na-vybranou-3697.jpg
4
30
30
Novela se odehrává během jediného dne příměří izraelsko-arabského konfliktu nedlouho po skončení druhé světové války. Na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, techniků a zdravotních sester, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti kvůli poruše stroje nevrátili z průzkumného letu... Lidé z nedaleké vesnice jim připravili hrůznou smrt. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty: sám, o své vůli a proti předpisům se rychle rozhoduje. Jsou věci, které člověk musí udělat, aby mohl žít sám se sebou.... celý text
Přidat komentář
Nevím, mám rozpačité pocity a nepřisluší mi hodnotit něco, co není až tak moje krevní skupina
Židovská tématika. Po knize Leona Urise - Exodus, kterou jsem zbožňoval nabízí tato další úhel pohledu. Osobní, filosofující, lidský. Ve chvíli kdy jednotlivci i celý národ balancuje na hraně. Na té nejostřejší myslitelné hraně. A to zde autor vypráví na pozadí horkých a slunečních dní příměří mezi Židy a Araby.
Líbily se mi filosofické postřehy, které ze sebe sypal pilot Cohen a že skoro nikdy nedal přímou odpověď. Jako by ji v sobě ani neměl nebo nechtěl jednoznačně rozhodnout. Tak ty milostné dopisy, které si s sebou všude bral, dokonce i do pilotní kabiny. Kontrastovaly s jeho ráznou povahou a dávali mu vnitřní hloubku.
Bohužel musím konstatovat, že potenciál příběhu byl téměř zabit. A přitom by stačilo tak málo, aby se kniha trvale vryla do paměti, například dialogy v první polovině knihy jsou oproti dialogům v druhé polovině vlastně lajdácké, nadto pro některé čtenáře zřejmě velmi náročné pro pochopení (kdo mluví, o čem mluví). Pomohlo by i vyloučení několika málo nadbytečných mikrosituací. Největší chyby ovšem vnímám v konci, který je více než prazvláštní, jakoby nesouvisející s předešlým příběhem, a v poněkud jednostranném pohledu na Araby a jejich svět (a klidně si mě ukamenujte).
Moje seznámení s Arnoštem Lustigem bohužel nedopadlo úplně dobře. Množství postav ve mně občas vyvolávalo zmatek v tom, kdo je kdo, zvlášť, když kromě jmen je ještě pro některé postavy občas použitá přezdívka.
Téma bylo zajímavé, ale některé postavy a dějové linky mi přišly nadbytečné, revize a zkrácení o nějakých 50 stran by z toho pro mě udělalo stravitelnější záležitost.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Ze začátku jsem moc nerozuměla, pak mě pak mě konverzace postav úplně pohltila. Malá, útlá kniha jejíž hloubku lze zaznamenat pod jednotlivými větami. Lidi, kteří prožili hrůzy vidí pravdu a nemusí o ní ohnivě mluvit. Stačí jen slovo, krátká věta. Výborná.