Nemáš co ztratit
Lee Child
Jack Reacher série
< 12. díl >
Kdyby mu občané Despair poskytli šálek kávy, prožili by svůj typický den. Byl by to mizerný den, ale ne Reacherův problém. Stačila by trocha kofeinu a pokračoval by dál. Tihle lidé ho však chtějí vyhnat z města – stejnou cestou, jakou přišel. Špatný nápad. Co Despair tak pečlivě ukrývá, že stačí jediný pohled na Reachera, a vyděsí se k smrti? Dvě malá města uprostřed pustiny v Coloradu, Hope a Despair. Mezi nimi neleží nic jiného než třicet kilometrů pusté silnice. Jacku Reacherovi nikdo nezastavil, tak jde pěšky. Potřebuje jen šálek kávy. Dostane se mu však čtyř nepřátelských místních, obvinění z potulky a rozkazu opustit město. Vybrali si nesprávného chlapa. S Reacherem si není radno zahrávat. Nemá práci, nemá adresu, nemá zavazadla. Jeho jediným majetkem je tvrdohlavá zvědavost. Co je to za tajemství, které město Despair tak zarputile skrývá? Jen s jediným spojencem – tajemnou policistkou z Hope – a s mnoha nepřáteli se Reacher postaví celému městu...... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
Nothing to Lose, 2008
více info...
Přidat komentář
Tak tohle mi připomínalo film Rambo. Tulák co jen pokračuje na své cestě někam a chce si dát jen kávu a jít dál. Avšak okolnosti a nepochopení místních překročí hranici, kdy už nejde to vrátit zpět. Musí tu nespravedlnost napravit.
Několikrát jsem se pokoušela knížku aspoň rozečíst, vůbec to nešlo. Tentokrát ani jedna hvězdička.
Opět pěkné čtení,já mám Reachera ráda,stále se něco děje a velice pěkně se čte,tak jak jsem knihy tohoto žánru obcházela,tak teď je vyhledávám...
Po Varovném signálu jsem si uvědomil, že knihy s Reacherem, který na nás neudělal při prvním přečtení tradiční, tedy dobrý dojem - musíme nějaký rok ponechat stranou. Mám to vyzkoušeno i u této knihy . Nyní již 4* !
Nechápu ho jako civilistu, ale on je svým duchem pořád major MP. Dá si úkol. i tento případ musím vyřešit, protože mě ten Dispair pěkně vytáčí. A nebudu hned stopovat v Hope, když se mi zpočátku nedaří.
Je jak pitbul. Zakousne se do problému a rve a rve. Samozřejmě, že to určitou část "Dispairáků" štve, ale holt mají smůlu. Na Reachera nemají ! Autor ví, že mu musí dopřát doping, který je v knize v podobě náhle rozkvétající šerifky. A hned to nabere pořádné tempo !
Jó a na konci jsou fanfáry ! Nováček, který se Reacherem seznámil prvně čeká HAPPY END.
Ano ! Ten zde je ale jinačí - hrdina stopne další auťák a buďme ujištěni, že se za rok, v květnu, dočkáme dalšího příběhu (týká se mazáků). Ostatní si musí tyto knihy nějakým způsobem buď půjčit, či chodit po antikvariátech, protože v nabídkách knihkupectví, či e-shopů seženete něco z poslední várky nebo Pomstu.
Mám rada Reachera, ale táto časť bola slabšia. Začalo to dobre, ale potom stále pobehoval medzi dvoma mestami, stále niečo hľadal a nevedel čo, stále preratával vzdialenosti:-)....., ale aj napriek tomu prečítam ďalšie časti série:-)
Opět velmi čtivé, ale přesto tentokrát příběh dost pokulhával a vlekl se. Vlastně se po celou dobu nic moc neodehrávalo. Děj je zasazen do dvou fiktivních městeček uprostřed širého Colorada a Reacher tentokrát jedná na vlastní pěst, i když celou dobu ani sám moc netuší, co se snaží zjistit a jestli se vůbec něco snaží zjistit.
Ten chlap se mi moc líbí. Reacher je neskutečný hrdina z rodu nesmrtelných, ale i tak mu věřím všecko, co prožívá. Autor píše bezvadně, nenudí, upoutá a nestřídá kapitoly jiným dějem s jinými postavami. Takže mu nemám co vytknout a těším se na další knížku.
ČEKAL JSEM VÍC slovních výměn ve finále mezi Thurmanem a Reacherem, ale bylo to tak nějak poríčrovsku. Hodně cestování, od Hope do Despair, z tama tam a od tama tu. Standartní Reacherovka. U mě zatím vede: A přece nezemřeš, Vedra.
Konec dost nedotažený (co TCE?), ale zajímavé téma a čtivě napsané, ostatně jako zatím všechny díly Reachera:)
Během čtení mi neodbytně hlodalo v hlavě, že se Lee Child při psaní zase inspiroval nějakou klasikou. Městečko Despair tak nějak připomíná Black Rock z filmu Johna Sturgese.
Nevím, čím Reacher některé čtenáře v této knize zklamal, že dali poměrně nízké hodnocení - možná proto jsem ke knize přistupovala opatrněji a možná proto jsem z ní byla stejně nadšená jako z jiných. Zajímavá zápletka, dobré postavičky a děj napínavý, že se kniha opět nedala jen tak odložit. A to, že dělá Reacher někdy chyby a chová se méně jako Chuck Norris, mi vůbec nevadí, trošku více ho to polidšťuje...
Reacher opět ve zběsilém tempu řeší několik záhad najednou. Pomáhá mu jen jedna, samozřejmě půvabná, policistka, a to je přesně styl vyšetřování, který mu sedí nejlépe. Dokonalá práce v daném žánru, což potvrzuje i stejně zběsilé (dvoudenní) tempo mé četby.
90 % (91 hodnotících, 78 %).
Navzdory ne moc kladným komentářům a celkovému hodnocení musím za sebe říci, že se mi kniha líbila. Byl to můj zatím první Reacher, takže nemohu soudit s ostatními knihami v nichž Reacher vystupuje, ale určitě mě tato kniha nijak zvlášť neodradila od další četby s Reacherem v podání Lee Childa. Je sic pravdou, že skóre mezi Racherem a starým obtloustlým dědečkem bylo téměř nerozhodné až do posledních vteřin, ale Racher v posledních chvílích zavěsil a zvítězil.. A každé vítězství se přeci počítá, byť jen s odřenýma ušima..
Netradiční Reacher, alespoň z těch co jsem zatím četl. Svým způsobem osvěžující. Není to klasická detektivka, neřeší se běžná vražda. Vlastně se jen k Reacherovi v městečku nechovali hezky a dali mu hnusnou kávu. Zahlásali cosi o potulce. Když jsem naposledy viděl jak vojáka obvinili z potulky, rovnal Rambo městečko se zemí M60-kou. Zvědavý šťoura Reacher se začne zajímat o podivné praktiky místní továrny a následky jsou zničující (pro místní). Děj se uprostřed malinko táhne, ale finále mi vyrazilo dech. Tenhle styl se mi zamlouvá. Jen tak dál. - "Co je vaše nejoblíbenější zbraň. - Lidský mozek."
Autorovy další knížky
1999 | Jatka |
2000 | A přece nezemřeš |
2000 | Varovný signál |
2001 | Nezvaný host |
2005 | Výstřel |
Super. Jinak to nejde. Je to můj miláček.