Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139642/bmid_nemci-EMX-139642.png
4
1695
1695
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text
Přidat komentář
Další skvělé čtení od Jakuby Katalpy, po Zuzanině dechu a Doupěti mé třetí. I u Němců jsem obdivovala hloubku a mnohovrstevnost příběhu. Ten byl v této knížce navíc ještě o dost rozvětvenější, takže jsem se ve všech těch odbočkách občas ztrácela. Ale nakonec to do sebe vždycky krásně zapadlo a dávalo smysl. Autorka příběh nejen naprosto úžasně vystavěla, ale evidentně k němu musela nastudovat i spoustu historických souvislostí, za což také klobouk dolů.
Hlavní dějová linka byla moc zajímavá. Na styl Katalpy si vždycky musím pár stránek zvykat. Věcný, až strohý, ale přesto dokáže zasáhnout. Jediné, co mě trochu rušilo, byly až moc detailní příběhy mnoha vedlejších, někdy možná nepodstatných, postav. Chápu ale, že to byl prostředek, jak vyjádřit situaci, která tu nastala, a jak se s ní museli jednotlivci, často tak odlišní, vypořádat.
Nádherný příběh. Knihu jsem nedokázala odložit. Líbilo se mi to dokonce ještě mnohem více než Zuzanin dech. Linky postav byly složitější a mnohem propracovanější. Osud Kláry Rissmannové byl opravdu podivuhodný. Momenty štěstí střídala obrovská bolest. Nejvíce mě zasáhlo, jakým způsobem přišla Klára o syna. Bylo to tak intenzivní a já tak moc konsternována, že jsem nedokázala ani plakat. Z knihy sálá obrovská lidskost.
Krásná kniha! Skvěle vykreslené charaktery postav, velmi věrohodně a nepřehnaně popsané jedno období našich dějin, čtivé ale zároveň inteligentně napsané. Už dlouho mě žádná kniha tak nepotěšila.
Výborné čtení, nenechá vás v klidu. Autorka píše tak, že máte pocit, že sledujete děj na plátně. Líbí se mi její smířlivost a soucit, nikdy své hrdiny i antihrdiny nesoudí, předkládá nám jejich životy, myšlenky a skutky a prožitky bez známky hodnocení.
Rodinná více než 100 letá sága se spoustou odboček a dalších lidiček, velmi pěkně se to čte. Doba neveselá, 1. i 2.sv.válka, meziválečné období, poválečné odsuny, železná opona, a v ní osudy obyčejných lidí, kteří jen chtějí žít, milovat a pracovat, vychovávat své děti.
Oceňuji široký záběr a znalost problematiky a žádné sklony k patosu a podbízivosti.
Moje druhá kniha autorky a opět nezklamala. Syrové, čtivé, pohled na 2. světovou válku zase z jiného pohledu. Opravdu skvělá kniha, doporučuji.
Po Zuzanině dechu jsem se s nadšením vrhla na tuto knížku, a teď po dočtení jsem tak nějak zklamaná. V množství postav jsem se jednu dobu úplně ztratila. Příběh protínaly další krátké příběhy lidí, které vůbec neměly souvislost. Celkově mi kniha přijde v pár místech dost zmatená a vyžaduje opravdu hodně soustřední, aby ji čtenář pochopil a dal si ji do souvislostí, tak jak má. Jinak styl psaní je stále stejně dobrý, ale knížka mi prostě úplně nesedla.
Tak tahle knížka ve mě dlouho zůstane. Mám ráda tenhle způsob psani. Tu syrovost bez příkras. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout a doporučuji.
Události předešlého století nabídnuté čtenáři často strohým, syrovým a dechberoucím způsobem z méně tradičního úhlu. Za mě opravdu skvěle zpracované.
Tragické momenty probleskují jako drobné nenápadné třísky na dřevěné lavici. Vypadá uhlazeně, ale čas od času se ostrost nečekaně zadře pod nehet a "obolí" další nebo předešlou kapitolu. Katalpa nesoudí, neodpovídá, nezvažuje; jen před nás rozloží příběh a nechá nás zírat, pokládat otázky a přemítat.
"Jestliže spolu hovořili o tom, co se děje, činili tak opatrně a s ostychem, neboť si nebyli jisti tím, co si o tom myslí ten druhý...opatření pokládali za přehnaná, ale nenapadlo je nad tím přemýšlet, nebo dokonce něco podniknout. Pokud je něco znepokojovalo, byla to především hrozba toho, že by mohli být vytrženi ze života, na který si zvykli."
“Beze slova vstala, z kapsy sukně vylovila krabičku cigaret a postavila se k otevřenému oknu.”
První polovina knihy se četla hůře pro velké množství postav, jmen a často zdánlivě nesouvisejícím dějem. Druhá polovina to ale vynahradila, vše do sebe krásně zapadlo a pro mně to znamenalo krásně strávený předvánoční den se skvěle napsaným příběhem (pravda, i když trochu syrovým a drsným, jak skvěle popsáno v předchozím hodnocení).
Syrovost až do morku kostí, koketující někdy s oplzlostí.
Hořkost, strohost, přesto něha.
Úlomky informací, bestie v rouchu beránčím.
Živí se přeměňují na mrtvé.
Válka naruby, přesto z ní mrazí.
Smrtí to začíná, ve smrti končí.
K dokonalosti již jen krůček.
Příběh německé učitelky Kláry, do kterého Jakuba Katalpa střízlivým, útržkovitým způsobem zakomponovala zdánlivě nesourodé, pro základní děj nepodstatné střípky příběhů kolemjdoucích.
Možná v té konečné mozaice nějaký ten střípek chybí. Když si dovolíte nahlédnout až za rám nastaveného zrcadla, možná si leckdo z nás přečte jméno i toho svého odsunutého ,,Sudeťáka."
Vše souvisí se vším. Moji zmatenost vystřídalo smíření.
P.S: Moje babička se se svými sourozenci již nikdy neshledala
Audiokniha: za kolektiv odměřeně, mrazivě Eliška Zbranková a Tereza Hofová
Knížku jsem četla prakticky jedním dechem, ale musím říci, že Zuzanin dech se mi líbil více, měl větší spád, zde mi přišlo, že měl příběh hluchá místa. Jinak se mi autorky styl psaní velmi líbí.
(SPOILER)
Skvělá kniha,přečtena za tři dny. Skvělá také byla NĚMKA - babička mojí ženy. Také si toho hodně zažila. Němci ji vyhostili ze Sudet,měla totiž manžela Čecha - četníka.Měli rodinu v NSR,která jezdila na dušičky do čr. Diky telefonnímu číslů které švagrová na můj popud napsala na květiny u hrobu, se ozvali.
Letos v létě můj strýc oběvil v Kalinove sk
rodný list syna mého prapraděda , byl Bělorus. Takže asi nejsme úplně češi Takaja žizň.
Moc se mi kniha libila, obcas jsou pribehy, ktere nelze napsat aniz napisete vse. A presne tyhle knihy mam rada. Detaily a podrobnosti a pritom to neni nuda a cte se jednim dechem. Moc se mi kniha libila
Občas se někomu podaří nějaké téma vyčerpat. Najít ho, zmocnit se ho a napsat to tak, že není třeba už k němu psát a proto ani číst nic dalšího.
Střídmému stylu myslím trochu škodilo zbytečně velké množství nepodstatných odboček.
Doporučení hodná kniha.
Všechno, co napíše tato autorka je skvělé! Němci nejsou výjimkou. Doporučuji, pokud nevíte, po čem sáhnout.
Štítky knihy
nacismus odsun, vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Moje první kniha od této autorky. Děj je fascinující, popis scén a života hrdinů syrový. Na mě je tam trochu moc postav, kdy jsem se přestala orientovat, kdo je kdo. Některé postavy jsou vyloženě okrajové, ale jako celek se vše krásné doplňuje a po dočtení knihy do sebe vše krásně zapadne. Teď se chystám na Zuzanin dech, uvidíme, jak dopadne, laťka je nastavena vysoko.