Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1621
1621
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
Po přečtení této knihy si uvědomíte, že bychom neměli odsuzovat blízké za jejich činy. Protože nevíme za jakých podmínek své rozhodnutí učinili.
Dneska jsem v časopise narazila na rozhovor s paní spisovatelkou. Kde popisovala scénu, kdy dala přečíst svému muži sepsanou knihu Němci. Po jeho mírné kritice, šla do stodoly, knihu rozsekala sekerou a zapálila...... Je moc dobře, že knihu vydala!
Občas jsem se přestávala orientovat v množství jmen, ale jinak moc pěkné vystavěný příběh, časové prolínání příběhů, pro mne velké překvapení a zařazuji mezi oblíbené knihy.
Poněkud nevyrovnané. Místy strhující, ale občas také pěkná nuda. Zejména návraty k rodinným historiím jednotlivých postav. Jako plus vidím, že nejde o klasickou válečnou knihu a na stále poněkud tabuizované téma odsunu nahlíží zajímavou optikou, ač ani toto téma není úplně hlavní. Spíš to vidím jako náhled na to, jak naše předsudky, byť pro ně můžeme mít i faktické indicie, mohou být úplně špatně a ovlivní životy i dalších generací.
Kniha se četla dobře, všechno plynulo dynamicky, ale možná až příliš rychle. Podle anotace jsem čekala, že se děj zaměří hlouběji do problematiky s odloženým dítětem nebo s odsunem Němců. Ale ne. Kniha mapovala zhruba první třetinu Klářina života, přičemž podle mě tu mělo až moc prostoru její mládí v Německu. Ne že by tato část byla nudná, to v žádném případě, spíš na úkor toho byla okleštěna ta podstatná část - tedy česko-německé vyrovnání, krádež dítěte a taky ten zvláštní vztah Kláry a Fuchse...Chvílemi mi kniha přišla trošku povrchní, ačkoli to je asi autorčin styl (strohost, kusost, odměřenost)..Ale navzdory tomu všemu, mnou konec pohnul, uvědomění si, že žena, která tohle všechno zažila, nakonec umírá v ústavu s Alzheimrovou chorobou a na jediné, co si vzpomíná, je právě ta osoba, která v knize nebyla úplně sympatická....4 hvězdičky za to, že kniha je zase něco jiného a nového a za ten konec, který vámi ještě nějakou dobu doznívá...Pravděpodobně se nabízí srovnání s Tučkovou a její Gertou Schnirch, která je více zaměřena na osud jediné obyvatelky, oprošťuje se od ostatních postav a podává více informací o samotném odsunu, internačních táborech a podobně. Katalpa naproti tomu řeší spíše psychické rozpoložení mladé silné ženy, která ač v přepychu, neustále ztrácela lásku...
Velice pěkná kniha. Dobře se čte, příběh je zajímavý, líbily se mi "vsuvky" příběhů z jiného prostředí. Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou!!
výborný opus. čiernobiele nátery o zlých nemcoch by sa rýchejšie rozpadli, keby mladí ľudia čítali takúto knihu.
Krasna knizka. Skvely pribeh z pohledy Nemky behem druhe svetove, coz se moc casto nestava, cist pribeh z te druhe strany (napada me snad jen Katerina Tuckova a jeji Gerta Schnirch). Obcas jsem se trochu ztracela ve velkem mnozstvi postav, na druhou stranu se mi libi, ze autorka casto detailne popsala osudy i tech lidi, kteri nebyli v pribehu uplne klicovi. To mi prislo fajn, takove mini pribehy. Takze za me velmi hezke a poucne cteni.
Knihu musím zařadit do oblíbených. Ten osudový rozptyl, to bylo něco dech beroucího. Kniha plná surovosti, těžkého životního osudu a přesto krásná a čtivá.
Kniha je výborně napsaná a četla se jedna báseň. Druhá světová válka vnímaná z pohledu Němky, to je něco, co jsem ještě románově zpracované nečetla. A moc mě to bavilo. Historické události jsou popisovány nenásilně, hlavní jsou tu dějové linky, týkající se osudů obyčejných lidí. Nutno také zmínit, že měla autorka všechno dokonale promyšlené, protože to do sebe ve finále všechno krásně zapadlo. A ještě jedno plus, které bych chtěla zmínit, je délka kapitol. Jsou krátké a skvěle se tím pádem čtou. Člověk nemá pocit, že by se kniha táhla, pokaždé kapitola končila ve správný čas.
Jediným mínusem pro mě bylo velké množství postav, ve kterém jsem se ze začátku docela ztrácela. Po pár stránkách jsem ale i s tímhle přestala mít problém a do knihy se začetla.
Za mě tedy příjemné první setkání s touto autorkou, které zapříčinilo, že kniha Němci rozhodně není tou poslední, kterou si od ní přečtu.
Jsem z této knihy v rozpacích. Zpočátku jsem se do knihy rychle začetl, první kapitoly jsem "hltal" (možná i díky krátkým kapitolám), ale tak zhruba od 2/3 knihy jsem se ztrácel v postavách. Původní příběh nemocné babičky se ztratil nevím kam a začalo nahánění rodinné minulosti na pozadí dějinných událostí dvacátého století. Autorovi si neodpustím vyčíst zbytečný rozsah knihy (některé pasáže mi přišly nezajímavé). Stále jsem přemýšlel o autorově stylu - zpočátku jsem díky krátkým kapitolám četl velmi rychle, celkově styl autora byl zajímavý, ale jako rušivý element působilo nepřeberné množství postav, ve kterých jsem se ztrácel. V tomto směru mi román evokoval knihu od J.K Rowlingové Prázdné místo, kde se čtenář musí také soustředit na propletenost postav, která působí čtenáři nemalé potíže.
Syrový popis některých událostí, např. prvního pohlavního styku (znásinění), potratu a dalších, mi přišel až přes čáru a "zvedal mě ze židle". Jsem fanoušek literatury, která čtenáře šokuje, ale co je moc, to je příliš. Zde se autor asi inspiroval Klímou a jeho Utrpení knížete Sternenhocha, jinak si tuto potřebu nedokážu vysvětlit.
I přes výše zmíněná negativa je kniha zajímavá.
Mno... Pocity mám různé, postupně se měnící. Nejprve jsem si nemohl zvyknout, že od jedné čtvrtiny začíná úplně jiný příběh, pak jsem měl trochu zmatek v mnoha jménech a postavách, ale jakmile se to ustálilo na několika hlavních hrdinech, už to bylo lepší. Možná by neuškodil trochu méně strohý styl. Je dobře, že Jakuba Katalpa nesklouzla ke klišé, která se v tématice poválečného osudu německého obyvatelstva často objevují, ale často jsem musel přemýšlet, proč postavy jednají, jak jednaly.
Do knihy se mi zpočátku nechtělo, ale příjemně mě překvapila. Možná jsem to čekala malinko drsnější, vzhledem k tomu, že tento typ literatury čtu často.
Ale přesto hodnotím velmi dobře, hezké střípky poskládané dohromady.
Zhltla jsem ji za jeden den a asi špatně pokousala - pořád se mi vrací a nemůžu usnout. Co pak zbývá, než vstát a napsat recenzi, snad to pomůže...Autorka píše nesmírně čtivě, nemohla jsem se odtrhnout. Připadá mi úplně neuvěřitelné, co vše do příběhu dostala - je vidět, že o té době hodně ví. Postavy výrazné a nápaditě pojaté - náruživá vesnická učitelka nadšeně obcující s vilným rasem - bylinkářem (pro vesnici by to muselo být povyražení), kartograf sužovaný svědomím, obsedantní Alois Malke...a další postavy více, či méně pochroumané životem - je to takové panoptikum divných lidí. Což pomáhá vystihnout tíživou atmosféru daného období. Jen se mi to k závěru zdálo krapítek překombinované, ale život někdy píše také komplikované romány, tak proč ne. Váhala jsem, nakonec dávám jen 4 body - oproti "Haně" od paní Mornštajnové jsem z této knihy mnohem více deprimovaná. V mládí by mi to nevadilo, teď už snesu méně. Každopádně ale smekám - moc zajímavá knížka.
Z knihy na mne čiší jakási osudovost, historicky přetrvávající syrovost a ublíženost. Snaha autorky dopátrat se, jak se vše tenkrát událo, a objektivně se vyrovnat s nezažitou minulostí tím, že se tzv. z toho jako současná autorka, jíž se to vlastně taky týká, „vypíšu“, ovšem za předpokladu, že na vzniklou situaci navážu fyzicky přímo (umožněnost seznámit se po letech s cizí rodinou za hranicemi), abych se o tom všem mohla dozvědět víc. I to vyžaduje jakousi odvahu a vytrvalost. Knihu prostupující živočišnost má pak děj oživit. Kladem knihy je hlavně přiblížení doby 1. poloviny minulého století odchodem hl. postavy z centra německého dění na společensky i člověčensky složitou periferii, kde ještě stále žijí mnohdy národnostně smíšené rodiny (do pohraničí), což s sebou vždy oboustranně nese velkou citovou zátěž. Záporem knihy je poměrně velká vztahová rozmělněnost postav, že na konci vyprávění už někdy ani nevíme, o kom je tu zase řeč (někdy méně znamená více). Zvolený název knihy ve mně evokuje „ti druzí“ a nedokážu říct, zda je zcela namístě.
A de facto nezodpovězená otázka (třebaže se odpověď na ni rádoby nabízí), kdo za to vše vlastně může?
Dějový motiv vitráže. Vitráž je zároveň způsobem, jak je kniha napsaná. Jedno sklo, každé jiné barvy = jedna věta. Připadalo mi, že všechny odstavce vypadají takto:
Sklo. Sklo. Sklo. Sklo. Sklo. Sklo. Sklo.
Zarámování. (= v jedné krátké větě shrnutí předchozího odstavce.)
Stručnost. Úsečnost. Mnoho jmen, ne vždy pro děj důležitých. Žádné city. Chlad.
Vitráže se v ději rozbily (nutno říct, že téměř až ke konci knížky). Najednou se vše prosvětlilo a prohřálo, děj se sice nezpomalil, ale nebyl rozsekaný. A já konečně porozuměla motivaci postav, pochopila jsem Kláru a začala ji mít svým způsobem i ráda.
Musím ale přiznat otevřeně, že nejméně do půlky knihy jsem vydržela pouze díky tématu, které mě zajímá. Styl, který si později oblíbila i Alena Mornštajnová (obzvlášť v Hotýlku), styl založený na rychlém řazení faktů bez citového zaujetí a na záměrném vršení postav je pro mě čtenářsky nepříjemný. Podle komentářů soudím, že jsem asi výjimka a že tento způsob psaní bude spíše progresivní.
V poslední době připojuji v závěru poznámky - a tady si to taky neodpustím. Tuto knížku jsem si koupila v elektronické podobě. Na každé třetí až desáté stránce chybí vždy 2 znaky - 2 písmena či písmeno a mezera (např. místo "domů" je "dů"). Až jsem si začala připadat jako John Nash (ne geniální, ale schizofrenní): měla bych si ta chybějící písmena zapisovat, to nemůže být náhoda, určitě je to tajný vzkaz... :-) Ne, vážně: být autorkou, jsem na vydavatele naštvaná.
Čtivý příběh německé ženy, jejího osudu a osudů jiných známých i neznámých. Líbil se mi dvojí pohled na Klářino rozhodnutí opustit dítě. Ne vždy je vše tak, jak se na prvý pohled (poslech) zdá...
Krásné. Nádherná mozaika střípků osudů lidí, z nichž někteří se příběhem jen mihnou, jiní dění ovlivňují mnohem víc. Každopádně všechny postavy jsou více či méně spjati s Klárou. Utvářejí, formují a ovlivňují její život. Čekala jsem dramatické líčení vztahů mezi Čechy a Němci, které vyvrcholí odsunem, ale takhle to tady není. To ale neznamená, že jde o nějaký pohodový příběh a už vůbec ne o adoraci jedné nebo druhé strany. Vše je podáno velmi komorně, jakoby mezi řádky. Krátké úsečné věty celému vyprávění dodaly spád a naprosto přesně trefily náladu doby. Krátké kapitolky zase čtenáři nedovolí knížku odložit. A závěr? Přesně takový, jaký měl být. Geografie ztráty. Přesné. Čtenáři sice po dočtení v hlavě zůstane spousta nedořešených otázek, ale hlavní pointa je jasná. Všichni aktéři ztratili...
Moc pěkně vystavěný příběh o hledání jedné rodiny, jejíž kořeny sahají až do období nacismu. Osudy postav na mě působily lidsky a uvěřitelně a s každou jsem soucítila. Kniha je psaná formou krátkých kapitol a nenechá vás vydechnout. Tohle byla další kniha, která ve mě zanechá hluboký otisk.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Od zacatku jsem mela pocit, ze se jedna o jeden z tech soucasnych modnich historicky-rodinnych romanu o vyraznych hrdinkach a jejich strastech. V prvni polovine mi vadilo nastineni nastupujici WWII pomoci stripku osobnich pribehu, ktere maji vzit za srdce, ale pritom jsou jen hrozne frustrujici, pac je to jen mzik a clovek je nemuze procitit a autorka se k nim uz nevraci a jen je nechava pohozene. Kazdopadne tema 2.svetove valky z pohledu Nemcu, Sudetu, zeny, samotaru, malych lidi ze zapadle vesnice me velice zaujalo a je hlavni devizou knihy.