Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1631
1631
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
Četla jsem autorčinu druhou knížku. Zatímco Zuzanin dech byla jedna z nejlepších, co jsem kdy četla, tato knížka se mi moc nelíbila. Ztrácela jsem se v postavách, přišlo mi to celé takové chaotické.
Tohle je přesně ta knížka, kterou chci číst. Jazyk, kompozice, promyšlenost příběhu... Skvělý.
Naprosto skvělá kniha. Četla jsem pomalu jedním dechem. Silný příběh, nádherně dokreslená atmosféra, více úhlů pohledu na danou dobu - zachyceno pocitově, kontrast. Mělo to všechno a těším se na další knížku od této autorky :).
Pro mě absolutně nezapamatovatelná kniha. Psáno hrozně obšírně, chvílemi jako výstřižky z novin. Vím, že tam byly určitě spojitosti, ale popisovat i nepodstatné osoby, které jen hlavní hrdinka míjela. Těch osudů tam bylo totiž nějak moc, ztrácela jsem se v tom. Mně to prostě bohužel nesedlo.
Silný příběh, zajímavé téma, autorka ukazuje, že svět není černobílý, ale šedivý, na obou stranách stojí obyčejní lidé, nevymykající se většinou z podstaty lidskosti. Dokázala zachytit pocity lidí z obou stran.
Poslechnuto jako audiokniha, nastudování nepovažuji za nejšťastnější.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Konrád Mahler zemřel a jeho děti ani moc netruchlí. Měli s otcem velice rozporuplný, složitý vztah. Tři synové a jedna dcera. Synové nestojí o šťourání se v minulosti a seznámení s německými příbuznými. Dcera má však názor jiný. Vzpomíná si na balíčky, které jim chodili poštou, když byli malí. Jejich otec se vždy velice rozčílil a začal nadávat. Byli to totiž balíčky od jeho pravé matky, která se ho vzdala, opustila ho jako miminko a to ji nikdy neodpustil..byla to pro něj ta nejhorší žena na světě...
Ale byla jeho matka opravdu taková? Proč ho opustila? A byla to skutečně její vůle?
Nahlížíme do rodinné historie plné lidí, příběhů a osudů od protektorátu až do dnešní doby, abychom rozmotali spletitý příběh Kláry Rissmannové - Konrádovy matky.
Za mě velmi dobře napsaný příběh, a je zajímavý detail, že kniha začíná i končí smrtí.
Je tam spoustu postav u kterých si říkáte, že s nimi děj nesouvisí, avšak nakonec zjistíte, že všechno souvisí se vším. Také mě zajímá ten trochu otevřený konec skrz nepřečtený dopis, co v něm asi bylo a proč byl poslán mi vrtá dosud hlavou..
Tak já zkrátka nevím. Bylo to jako jízda vlakem, vlakem plným lidí. Hlavní hrdinka jakoby se v něm ocitla náhodou, aniž by tušila, kam a proč jede natož, aby jí na tom záleželo. Jednotlivé postavy se kolem ní míhají, ona je pozoruje, popisuje banální situace, které nakonec nejsou nijak důležité.Ty důležité zůstávají nevyřčeny. Vlak se občas zastaví, na místě, kde se nic neděje, aby se znovu rozjel a zcela bez příčiny se řítil někam po zcela jiné koleji. Bez vysvětlení. Prostě jen tak...
Knihu jsem konzumovala v audio verzi, která je namluvena více herci. Což mě v první chvíli rušilo, ještě když kromě hlavní hrdinky většina mluví jen pár vět. Stále jsem přemýšlela proč tam někdo byl na 2 věty a kdože to vlastně byl. Až mi to došlo... Ono to dost vystihuje styl knihy a celou ji to podtrhuje. Takže nakonec super.
Kniha byla jiná, měla super nápad (líbil by se mi příběh složený ze střípků historek a postav, které se na konci složí v jeden celistvý obraz). Pak by mi seděl i strohý styl a naprosté odosobnění od příběhu. Ale to se nekonalo. Dílky zůstaly rozházené, poslepované k sobě násilně. Žádný vzkaz, žádná hloubka. Příběh to taky nebyl, protože to by vyžadovalo nějaký vývoj hlavní postavy, nějaký její názor, aby fungovala jako průvodce. Vůbec jsem nechápala proč by se někdo choval jako hlavní hrdinka, necítila jsem její strach, neprožívala s ní zklamání. Hlavní motiv odkrývání rodinného tajemství je také zahozen, kdy již ve třetině knihy je jasné, kdo je otec, člověk tedy doufá, že tam bude nějaké překvapivé proč, ale ani to se nekoná. Zasazení do dobových reálií působilo rušivě a nevěrohodnē.
A nebo jsem to jen nepochopila.
Přestože dávám jen 1 hvězdičku, tak tam bylo spousta dobrého, jen to nějak pro mě nezafungovalo dohromady.
Moje druhá knížka od Jakuby Katalpy a téměř stejně dobrá. Možná lehce čtivější než Zuzanin dech, kde jsem si chvilku zvykala na zvláštní (ale skvělý) způsob psaní.
Tak teď mám další oblíbenou autorku. Hodně podobný styl psaní jako má Alena Mornštajnová, kterou taky miluju.
Ani u mne nebyl Zuzanin dech překonán, ale knížka se mi líbila také. Hezky se četla. Klára myslím neměla moc na vybranou. Žila v době, kdy osudy lidí nebyly jednoduché, ten její asi nakonec tak špatný nebyl, i když pro nás je dnes dost neobvyklý, drsný a docela ke Kláře nemilosrdný.
Další kniha přesně toho žánru, který miluju. Neodkryté tajemství z minulosti, druhá světová válka, osudy obyčejných lidí...
Jakuba Katalba zkrátka umí psát. Strohý styl psaní, krátké kapitoly, místy trocha poetičnosti. Za mě opravdu povedená kniha.
(SPOILER)
Moje druhá kniha od Katalpy a musím říct, že Zuzanin dech zůstává nepřekonán. Z něj jsem byla nadšená, Němci se mi líbili také, ale nadšení se bohužel neopakovalo. Zkusím vysvětlit proč.
Kniha je napsaná stylem, který mi sedí, krátké kapitoly, děj je svižný, hluchá místa prakticky nejsou, jazykově také velmi povedený kus. Nicméně Klára jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Člověk s ní začne sympatizovat vlastně až úplně na konci, kdy se dozví celou pravdu o tom, co se jí stalo po válce, ale ani to nepřebije úplně dojem, který jsem z ní měla celou dobu čtení, a to, že to byla vlastně taková dost nudná postava, která se tak nějak nechala unášet životem a okolnostmi bez nějakého většího zájmu a úsilí něco změnit. Neměla ambice se někam vyvíjet v tom, co dělá, neměla žádné zájmy kromě chození za vdovcem, přišlo mi, že jen přežívá ze dne na den.
Vlastně i to, co mi přišlo nejzajímavější, a to její vztah s Erichem zůstalo nevyřčeno a čtenářům utajeno.
Je to škoda, tentokrát mi tam prostě něco chybělo. Knížka určitě stojí za přečetní, ale za mě, narozdíl od skvělého Zuzanina dechu, ke kterému se ráda vrátím, stačí jednou.
(SPOILER)
Moje druhá kniha od Katalpy a musím říct, že Zuzanin dech zůstává nepřekonán. Z něj jsem byla nadšená, Němci se mi líbili také, ale nadšení se bohužel neopakovalo. Zkusím vysvětlit proč.
Kniha je napsaná stylem, který mi sedí, krátké kapitoly, děj je svižný, hluchá místa prakticky nejsou, jazykově také velmi povedený kus. Nicméně Klára jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Člověk s ní začne sympatizovat vlastně až úplně na konci, kdy se dozví celou pravdu o tom, co se jí stalo po válce, ale ani to nepřebije úplně dojem, který jsem z ní měla celou dobu čtení, a to, že to byla vlastně taková dost nudná postava, která se tak nějak nechala unášet životem a okolnostmi bez nějakého většího zájmu a úsilí něco změnit. Neměla ambice se někam vyvíjet v tom, co dělá, neměla žádné zájmy kromě chození za vdovcem, přišlo mi, že jen přežívá ze dne na den.
Vlastně i to, co mi přišlo nejzajímavější, a to její vztah s Erichem zůstalo nevyřčeno a čtenářům utajeno.
Je to škoda, tentokrát mi tam prostě něco chybělo. Knížka určitě stojí za přečetní, ale za mě, narozdíl od skvělého Zuzanina dechu, ke kterému se ráda vrátím, stačí jednou.
Katalpa prostě umí. Tohle pro mě byla pecka. Slyšet a vidět pravdu z obou stran je důležité, Klára měla nelehký život jako Němka v Sudetech a ještě k tomu bez dokladů. Opustila miminko a svou bezmoc konejšila balíčky posílané do Čech. Kolik lidských osudů je na tomto světě, kolik dětí nezná své rodiče, protože je vychovávají náhradní. Knížka je neuvěřitelně čtivá, poutavá, a hlavně zajímavá.
Jakuba Katalpa je pro mě velkým překvapením. Píše velmi čtivě a člověk se nemůže vůbec odtrhnout. Líbilo se mi, jak nás autorka provedla válečným a poválečným obdobím, a jak nám ukázala pohled z druhé strany.
Četla jsem autorčinu knihu Zuzanin dech a styl psaní autorky se mi líbil. Román Němci je nesmírně čtivá a napínavá kniha. Děj mne doslova pohltil.
(SPOILER)
Další kniha od Jakuby Katalpy, kterou jsem měla možnost poslouchat jako audioknihu. Předem říkám, že Zuzanin dech se mi líbil přeci jen o dost víc. A ani audio provedení nebylo zrovna podle mého gusta.
Hlavní postava Kláry mi neseděla od začátku do konce. Vadili mi její jednoslovné odpovědi, přišla mi na učitelku hrozně pitomá. Její osud mi ale přišel dost smutný, i přestože si za něj mohla podle mě částečně sama.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Jakuba Katalpa se pokusila rozehrát komplexní příběh, dalo by se snad říct i rodinnou ságu, ale podle mě to vůbec neukočírovala. Neustálé odbočování a představování něčích babiček mě unavovalo a připadalo mi zbytečné. Podobně jako "prostřihy" z náhodných událostí v životech známých i neznámých lidí - poprvé fajn, podruhé proč ne, pak člověk čeká, jestli se všechny nitky spojí... a ono vůbec.
Samotná pointa celého románu, odpověď na počáteční otázku, tj. proč by se matka vzdala svého dítěte, je čtenáři prostě sdělena, psychologická analýza postav veskrze žádná, emoce žádné, navazující otázky (proč tedy posílala jen sladkosti, bez vysvětlení?) nevysvětleny. Rámec příběhu (současná linka) také nenesl žádnou informační hodnotu. Celé to bylo jakési plytké.
+ DROBOULINKÝ SPOILER. Jak mohlo redakci uniknout, že jedna z postav v jediném odstavci současně "prošla válkou nezraněna" a přišla o nohu?!