Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1631
1631
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
Při čtení mi příběh přišel překombinovaný a dlouhý, ztrácela jsem se v postavách. Po přečtení mi přijde neuvěřitelně promyšlený a propojený. Nevím, jestli je to tím a nebo autorčiným stylem psaní, ale kniha mi moc nesedla. Třeba se k ní jednou vrátím a docením ji víc.
Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Silný, dobře napsaný příběh o tom, že ne všechno je černobílé, a ne všichni Němci byli zlí. Každá mince má dvě strany...
Tato kniha je pro mně TOP - přečteno za necelé dva dny, prostě jsem se nemohla odtrhnout...
Má druhá kniha od této autorky.
Jedná se o velice hluboký a silný příběh, který mne zasáhl. Je smutné, co válka dokáže udělat s lidmi a s lidskými osudy.
Kláře jsem fandila po celou dobu, i přestože se mi některá její rozhodnutí nelíbila, ale mrzí mě, jak dopadla a jakou bolestí si musela hlavně po válce protrpět.
Jakuba Katalpa je pro mě jako zjevení na současné české spisovatelské scéně. Opět vynikající kniha s vysokou literární hodnotou.
Moje druhá kniha od spisovatelky a opět nezklamala. Skvěle napsaná, čtivá. Už se těším na další :-)
Krásná kniha osobitého stylu přečtená jedním dechem. Řadím od teď mezi své oblíbené. Na pozadí náročné doby nutí příběhové propletence lidí přemýšlet o důsledcích osobních tužeb a lží, o příbězích, které si neseme, ale vidíme z nich jen svou část....
Pro mě byl příběh Kláry velmi čtivý a chytlavý, těšila jsem se, až budu mít čas se ke čtení vrátit. Tato kniha mi co se týče stylu přišla méně strohá než Zuzanin dech, skvěle se četla.
Téma vztahů v pohraničí za druhé světové války a po ní bylo velmi zajímavé, je to moje první kniha, která se zaměřuje na tuto problematiku. Oceňuji, že autorka zůstala neutrální, nesoudí a nikomu nenadržuje, protože, jak už to tak bývá, nic není černobílé ani jednoduché. Také se mi líbilo, že ačkoliv válka zde byla spíše v pozadí, neubralo to knize na dramatičnosti nebo vážnosti. A pátrání po minulosti babičky mi připomnělo moji vlastní rodinu a to, že dokud bylo koho se ptát, byla jsem moc mladá na to, aby mě to zajímalo. A teď, když už by zájem byl, není koho se ptát. Proto jsou tyto knihy tak důležité, aby podněcovali zvědavost současníků a snad aby jim daly i nějaké odpovědi.
Doporučuji.
Velice dobré čtení,podobné jako "S pečetí viny"nebo "Cejch".Pohled z druhé strany(německé)
Moje druhá Katalpa v roce 22 a jsem s ní téměř stejně spokojena jako se Zuzaniným dechem. Proč píšu téměř? Inu, přišlo mi, že celý příběh, byť brilantně převyprávěný, byl postavený na velmi chatrném základu, který na konci vlastně vyzněl trochu do prázdna. Nicméně, osud se s hlavní protagonistkou (nedokážu napsat hrdinkou) Klárou nemazlil ani trochu a Jakuba Katalpa s touto postavou a všemi kolem ní krásně pracovala a vytvořila mnoho působivých a čtivých mikropříběhů. Skvělé bylo i to, že jsme se na 2. světovou válku pro změnu podívali z pohledu německého. Ale co si budeme, taky to nebylo úplně růžové, že. 88%
Musím říct, že tato kniha mě velmi příjemně překvapila. Katalpa sice píše zvláštním, odosobněným stylem, informace spíše sděluje, nechává čtenáře přemýšlet, vcítit se do postav. Ačkoliv podobný typ psaní například u Petry Soukupové nemusím, tady se mi to moc líbilo. Kniha má zvláštní ponurou, těžkou atmosféru, možná ji umocňuje právě ta strohost vyprávění. Nezanechala ve mě sice obzvlášť silný zážitek, ale četla se skoro sama. Hvězdu strhávám za velký počet mísení linek a hodně jmen postav, přičemž jsem se musela opakovaně vracet a ujišťovat se, že jde o toho, o koho si myslím.
Tak jsem dohnala svůj velký rest a konečně přečetla Němce od mé oblíbené Jakuby Katalpy.
Autorka píše prostě skvěle. Její styl psaní je hodně strohý a místy může působit odměřeně a nemusí tak každému sednout, ale mě si jím autorka získala.
Doupě u mě stále vede, ale Němci jsou také vynikající.
Doporučuju vám proto od autorky vše a pokud jste ji ještě nezkusili, tak to určitě napravte.
90%
Občas jsme snily o tom, že babička jednoho dne procitne, zdravá a s dokonalou pamětí, a bude nám vyprávět o všem, co jsme chtěly vědět. Vůbec nás nenapadlo, že by si svá tajemství chtěla chránit, že by se kolem nich mohla stočit, obejmout je rukama a nepustit nás dál; že by neměla chuť se dělit.
____________________________________________________________________________________________________________
Naprosto skvělý román, budu o něm přemýšlet ještě hodně dlouho. Zaujal mě a líbil se mně autorčin úsporný styl vyjadřování. Při čtení se u mě střídaly emoce, některé části jsem si pročítala několikrát.
Ke knížce se určitě ještě vrátím a pro ty, kteří ještě nečetli, vřele doporučuji.
Píšu tento komentář asi tři měsíce po dočtení knihy, takže jde o dojmy značně uležené. Styl autorky mě překvapil určitou neutralitou, nehodnocením, nevypjatostí - nikomu nestraní, citově nenadržuje, nenavádí čtenáře. Prostě konstatuje, sděluje, nechává čtenáře, aby se citově angažoval sám. Právě proto se mi kniha četla velmi dobře. Z postav mě extrémně zaujal ras Weissman. Postava ambivalentní, uhrančivá, v biblickém smyslu ne vlažná, ale chladná i horká zároveň. I ostatní postavy působí velmi životně, což mi přišlo v kontrastu se strohostí textu až překvapivé. Knihu považuju za velmi dobrou a vymykající se očekáváním. Doporučuji!
Minulý rok se mi dostala do rukou autorčina kniha Zuzanin dech, která mě naprosto paralyzovala a po dočtení jsem na ní ještě nekonečně dlouho myslela. Upřímně je to jedna z mála knih, u kterých nikdy nezapomenu na ten konec... Rozhodla jsem se tedy nakoupit všechny knihy od Katalpy, abych to měla komplet a konečně jsem se dostala k Němcům…
V roce 1987 dorazí do Prahy ze západního Německa poslední balíček. Balíčky odesílala od 40. let pravidelně Klára Rissmanová svému synovi Konradovi. O babičce Kláře se ale u Mahlerových nikdy nemluvilo a po Konradově smrti se jeho dcera rozhodne, že babičku Kláru vypátrá a zjistí vše, o minulosti své rodiny.
Zpočátku jsem se do knihy skvěle začetla a cítila, že to bude výborné čtení. Později ale přišla historická část a k tomu neuvěřitelná hromada postav, že jsem se ani nestačila orientovat. A jakmile se mi podařilo se znovu začíst a ponořit do děje, autorka zase přeskočila úplně jinam. Ve finále to pro mě bylo hodně zmatečné a místy jsem měla chuť knihu odložit, což je mi moc líto.
Cítila jsem z ní vyšší potenciál. Buď jsem to celé nepochopila a byla při čtení naprosto mimo nebo tohle prostě a jednoduše nebylo pro mě. Takže za mě velký zklamání a doufám, že další knihy Jakuby Katalpy, které mám doma v knihovně budou lepší.
2,5/5*
Toto nemůžu ohodnotit, tato autorka je tak svá, že to ani nejde. Její styl se mi velice líbil a nakladatelství Host je mé nejmilejší, přesto nemůžu úplně o té knize říci, že se mi líbila.
Byla hořkosladká a obálka s gumovými medvídky v barvách německé trikolory ji skvěle vystihuje.
Nikdy jsem plně nepochopila německou náturu nebo spíš úplně pochopit asi nechtěla, jejich strohost mě vždy spíše děsila a tato kniha je velice strohá, prosta otevřeného citu, vtipu či lásky, vše tam je, ale velmi zvláštním až netykavým způsobem a někdy jsem až měla pocit, že mě hrdinové či kniha sama odhání.
Na druhé straně je to příběh do detailu propracovaný, tak jak by to většina němců chtěla, ale mně nedělal dobře, a emocionálně mě rozložil, což vlastně není vůbec špatně, určitě nelituji, že jsem knížku přečetla, asi by na ni nikdy nebyl lepší čas.
A Francezka ta mi naháněla hrůzu a upřímně jsem ji nesnášela.
Mě osobě knížka uvedla do takového divného ponurého stavu, a opravdu mi neudělala dobře, cítím se jako kdyby na mě padla tíha celého světa a rodinu najednou nepovažuji za láskyplné a bezpečné místo. Až se otřepu dám si nějakou oddechovku.
Pro mě nový objev české literatury.Silné téma , úderný styl,mnoho postav a osudů, které dotvářejí časové období,v kterém se příběh odvíjí.Já osobně miluji takové" mimoděčné" nahlížení do osudů rodin.Tuto knihu mohu jen doporučit, protože svět ani události v něm prostě nejsou černobílé a tento příběh je toho skvělým příkladem.
Poslouchano jako audio krasnym hlasem Terezy Hofove. Za mne mnoho postav a osudu, ktere s dejem nesouvisi, az jsem se chvilemi ztracela, Obycejny zivot jednoho devcete, ktery postupujici valka z predem nalikovaneho pretavila v dobrodruzny az nakonec v existenci ohrozujici. Kazdy proste za valky o neco prisel, mnoho z nich o to nejdrazsi. A pripadne odpovedi i zodpovednost si odnesla smrt.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
V poslední době jsem knihami tohoto typu tak prehlcena (ale záměrně), že z této nejsem bohužel nijak výrazně nadšená, ale i přesto se mi líbila. Příběh byl zajímavý a velice mi vyhovuje styl krátkých kapitol.