Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1621
1621
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
Hodně čtenářů knihu porovnává se Zuzaniných dechem a ani se nedívím, jde o podobné téma. Přesto, pokud si dovolím porovnávat, tak se mi tato kniha líbí o chlup více. Bavil mě jazyk i styl autorky, celý příběh mě zkrátka chytnul. Takže pokud se nyní poohlížíte po četbě, která vás tzv. "dostane", tak knihu Němci doporučuji.
Tahle kniha mě tolik nechytla, jako třeba Zuzanin dech. Nebylo to špatné, ale znovu číst nebudu. Začátek se mi líbil hodně, na příběh Kláry jsem se těšila, ale nějak mě nevzal.
Tahle kniha, kterou jsem si půjčila od kolegyně, mě v celku bavila .... jak se děj odehrával v předválečném a válečném období ... to bylo to, co mě bavilo ... prakticky se jedná o retrospektivní vyprávění, kdy se hlavní hrdinka (v první části) snaží zjistit, co se vlastně stalo s její příbuznou (dále je už příběh veden hlavně kolem Kláry - té příbuzné) :)
Moje pocity jsou hodně smíšené. Na začátku se mi kniha opravdu líbila, měla potenciál. Pak se ale vyprávění stočilo do minulosti a já měla pocit, že čtu znovu Mornštajnovou. Detailní popisy rodokmenu vedlejších postav mě nebavily a celkově bych byla radši, kdyby tato pasáž byla tak poloviční. Děj mě zaujal znovu až na samotném konci, jenže ten mě ve výsledku zklamal. Při četbě mě rozptylovaly maličkosti, které s dějem příliš nesouvisely, ale dojem z četby mi kazily. Nicméně oceňuji autorčin styl a jednoduchost vyprávění.
Válka, Sudety a odsun Němců v jiném pohledu. Ne jako tragédie, otázka viny a spravedlnosti - válka zde nedává "přímý zásah" (byť dopady jsou samozřejmě osudové), je spíše dějištěm, středobodem starého rodinného tajemství, z nějž každá z rozdělených větví zná jen svou polovinu příběhu ... polovinu křivdy.
J. Katalpa má čtivý styl vyprávění, lehce strohý (místy až naturalistický) a spíše popisný, emocionálně poměrně odosobněný, bez nějakých velkých ponorů do hlubin mysli či pocitů (ty si čtenář musí domýšlet z dialogů nebo popsaných reakcí a jednání) ... a podobně odosobněně a zastřeně (ale ne povrchně) působí i hlavní postavy, unášeny válečnými událostmi, aniž by k nim měly jakýkoli vyhraněný a osobní postoj, nepomáhají, neškodí a nikam nepatří.
Četla jsem od paní Katalpy pouze před pár lety její prvotinu, a Němci byli pro mne příjemné překvapení, k jak kompaktnímu, vyváženému a vypravěčsky sebevědomému projevu za těch pár let vyzrála.
Tato autorka mě prostě nikdy nezklame. Spletité osudy postav,někdy donucené díky době dělat věci,které by jindy nemusely..Četlo se jedním dechem.
Kniha se mi moc líbila, stejně jako Zuzanin dech. Líbí se mi styl psaní autorky.
Pro mě je ten jazyk i styl autorky prostě bomba. Nedokážu přestat číst, dokud mi v noci už nepadá hlava únavou.
Román Němci nabízí pohled z druhé strany, ze strany obyčejných říšských Němců, na válku, na Židy, na Protektorát a život v něm a nakonec na to, jak oni prožívali konec války a odsun. Válka prostě zamíchala s osudy lidí na obou stranách.
Optimistický závěr se autorce moc povedl. Na co se hrabat v minulosti, tím už nic nezměníme, stačí se poučit, důležitá je budoucnost.
Další román, z kterého má člověk pocit, že čte dějiny. U každé postavy známe její rodinné zázemí z několika generací i to, co ji později potká. To vše díky pár větám. Nabízí se srovnání s Mornštajnovou, která je nejvýraznější představitelka tohoto žánru.
Důmyslně popsaný nástup antisemitismu, jak s ním postavy souhlasily i nesouhlasily zároveň.
Osobně bych chtěla vědět podrobnosti, proč se Erich Fuchs cítil vykořeněný. Na hlavní postavu máme celkem málo informací, v porovnání s ostatními. Nelíbil se mi konec, kdy se vnučka rozhodla skončit s pátráním po minulosti, přestože v ruce držela dopis od osoby nesoucí příjmení, která zasáhla do osudu obou učitelem na vesnici.
Přes useklý konec oceňuji netradiční pohled na Němce a téměř absenci válečných zvěrstev.
Přemýšlela jsem, jak tuhle knihu hodnotit. Možná jsem ji prostě jen moc nepochopila, možná mi zkrátka nesedla. Nechápala jsem, proč se vyprávění o Kláře neobešlo bez asi milionu různých drobných dalších vyprávění. Proč každá osoba, která se s Klárou setkala, musela dostat svůj životopis a rodokmen posledních tří generací. Zvlášť na začátku to pro mě bylo velmi matoucí, ale táhlo se to celou knihou a vlastně to nejdůležitější se beztak stalo až v posledních kapitolách. Takže celou knihu čekáte na to, až se stane ta jedna věc, je vám jasné z jedné zmínky, že k tomu dojde, ale pak se to pořád nějak odkládá, nakonec je to na konec nasazené tak trochu křečovitě.
Oceňuji jiný pohled na Němce, na odsun a tak, to rozhodně. Styl psaní mi ale moc nesedl, postavy mi k srdci také nepřirostly. Nicméně zajímavý námět na morální dilema.
Moje první setkání s autorkou a ... nebyla jsem zklamaná. Jako takhle, Mornštajnová se mi líbila víc, ale to nesnižuje kvalitu této knihy.
Než jsem se v postavách zorientovala, trochu mi to dalo zabrat. Co ale (na mé poměry překvapivě) vyzdvihuji u této knihy - strohý a popisný (až skoro technicistní) styl vyprávění. Jako tu část o množství přečerpané krve a počtu úderů srdce jsem si zamilovala a četla ji několikrát. :D
Kniha se dobře čte, je napsaná takovým lehkým, často i vtipným stylem, příběh cílí především na pohled do osudu němky Kláry Kolmannové. Hlavní dějové události jako nástup nacismu, pogromy židů, osvobození a vyhnání němců jsou do příběhu vloženy jen tak mimochodem, jen jako taková " poznámka pod čarou ".
Z vlastní zkušenosti vím, že přistěhovat se na vesnici je komplikovaná záležitost, protože starousedlíci neradi mezi sebe pouštějí cizí lidi. Tady je to ještě navíc zvýrazněno neznalostí místního dialektu a následně po vysídlení Němců neznalostí češtiny. Doba to byla velice složitá, život nelehký. Autorka ale zvládla popsat těžké období velice lehkým stylem a na to opravdu člověk musí mít dar.
Takže pro mě vlastně pohodové čtení, i když tu dobu bych osobně určitě nechtěl zažít.
Román Němci mě zaujal od prvních stran, sedl mi i strohý styl vyprávění. Líbilo se mi, jak je vystavěný, o svém životě nevypráví přímo hlavní hrdinka Klára, ale její vnučka spolu s tetou postupně skládají mozaiku jejího životního příběhu. Poválečný odsun sudetských Němců měl pro život Kláry zásadní roli, mnohem větší než pro mnoho ostatních.
Námět mě zaujal, je výborný, přesto plným počtem nehodnotím. Nemůžu tak úplně kladně ocenit tu spoustu vedlejších příběhů dalších postav. Snad to mělo děj udělat bohatší a místy to i bylo zajímavé, ale občas také až rušivé. Těch drobných odboček bylo dost a trhaly tu hlavní dějovou linku.
Celkově je román velmi dobrý a k přečtení doporučuji.
Po přečtení knihy Zuzanin dech, jsem se na tuto knihu velice těšila. Bohužel jsem se v ději občas ztrácela.
Určitě si ale od autorky přečtu další knížky.
Příjemné překvapení a trochu jiný nečernobílý pohled na česko-německé vztahy v období 2.sv. války. Politika je politika, ale na konci je vždycky jen člověk, který je bez ohledu na historické veletoče takový nebo makový. Rozdíl je jen v tom, komu zrovna dějiny nahrávají a koho zrovna válcují...
Krom toho mě zde nesmírně bavil autorčin styl, který byl v něčem velmi úsporný, ale někdy i pouhé "suché" sdělení, kdy si kdo zapálil cigaretu, kam se podíval, co udělal za gesto a pod. vydalo víc než podrobné psychologizující vyprávění.
Stylem mi kniha sedla někde mezi Mornstajnovou (Slepá mapa), Lednickou... Četlo se mi to skvěle. Zajímavy pribeh, kdy v současnosti vypravecka patra po babicce, kterou zná jen díky posílaným balickum. Pak teda trochu z niceho nic skok a prichazi život "tehle" babicky. Sudety, neprijeti, valka, role ucitelky, vztah s neobvyklym muzem, nové osídlení po válce. Na pribehach ukazana historie. Že situace nikdy neni cernobila. Co je spravne? Co je pravda. Trochu me jen mrzi konec, kdy bych klidne déle setrvala v současnosti a vyrovnání se s historii v rodině (treba co na to bratři?). Ale bavilo me to moc!
(SPOILER)
Osud němců na českém území po konci války mě zajímá od chvíle, co jsem dočetla Vyhnání Gerty Schnirch (Kateřina Tučková). V tomto příběhu ani tak nehrál hlavní roli popis zvěrstev páchaných na němcích, jako spíš osudy konkrétních lidí více či méně vinných.
V mnohém mi kniha stylem připomínala Hanu od Aleny Mornštajnové - babička z Německa zprvu outsider a jasná černá ovce “rodiny” se nakonec ukáže jako oběť událostí.
Jakuba Katalpa mě stylem vyprávění nadchla, už se těším na Zuzanin dech a Doupě :)
Příběh smutný....Problém byl s jednotlivými postavami, musela jsem se vracet a znovu číst, kdo ke komu patří. Za mě dobré čtení...
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Styl psaní mi nesedl tak jako u Zuzanina dechu, přesto se knížka četla moc dobře. Dostáváme se s hlavní hrdinkou do válečných i poválečných Sudet, rozplétáme rodinnou záhadu o babičce posílající balíčky sladkostí z Německa, autorka se v historických souvislostech nijak nebabrá. Jen bych ocenila hlubší ponor do Klářiny psychiky a pocitů.