Německá Evropa

03.01.2016

Kniha má v zásadě dvě části, většina se věnuje poměrně stručnému a jednoduchému (což však byl záměr a nekritizuji to) popisu německé dominance v Evropské politice, patrný především po krizi roku 2008/09. Správně je zde vystiženo, že Německo nechce Evropu ovládat ale "poučovat" a že strategií, kterou pro to volí je vyčkávání a oddalování řešení problémů do bodu, kdy se ukáže, že bez Německa to nejde. V druhé části Beck nastiňuje model nové Společenské smlouvy pro Evropu, kterou lze shrnou do věty "Více Evropy = více demokracie, svobody a sociálních jistot". Celý problém vidím v tom, že prví a druhá část knihy jdou proti sobě. Beck popisuje omezování demokracie, které v Evropě vidíme (některé státy už ani nemají právo určit svůj osud), vzrůstající tendenci evropských elit obcházet demokratické procedury a nastavená pravidla (pod heslem zachránit euro a tím celou unii) a s tím spojenou společenskou radikalizaci a vzrůstající odpor širokých vrstev obyvatelstva. A po této poměrně správné analýze navrhuje Beck utopii radostné Evropy, kdy elity si uvědomí před čím stojí, občané si uvědomí všechny ty výhody společného sjednocování a všichni se demokraticky shodnou na nové "Velké Společné Evropě". Knihu jsem přečetl na přelomu roku 2015/2016 a vidíme přesný opak. Prohlubování demokratického deficitu, růst odporu k unii, prohlubování příkopů mezi elitami a společností atd.. Myslím tedy, že spíše než k radostné společné smlouvě jdeme cestou k novým nacionalismům, novým hranicím a nový konfliktům mezi státy. Evropské elity nám pak proti tomu nabízí stále více technokratickou, nedemokratickou a elitistickou Evropu, kde demokracie je překážkou efektivní správy. Bohužel ani jedna varianta není příliš lákavá.