Německá ideologie
Karl Marx , Friedrich Engels
Práce o Feuerbachovi je první samostatný celek obsáhlého společného díla Marxova a Engelsova "Německá ideologie", které se zachovalo v nedokončeném rukopise s četnými Marxovými poznámkami na okraji. Práce o Feuerbachovi obsahuje kritiku Feuerbachova "nazíravého" materialismu a rozvinutí Marxových a Engelsových názorů na dějiny a komunismus. Je to první jejich soustavný výklad materialistického pojetí dějin. Připojeny jsou i proslulé Marxovy these o Feuerbachovi, které Engels charakterisoval jako "první dokument, v němž je uložen geniální zárodek nového světového názoru".... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 1952 , SvobodaOriginální název:
Die Deutsche Ideologie
více info...
Přidat komentář
Společně s Ekonomicko-filosofickými rukopisy z r. 1844 je Německá ideologie jeden ze základních Marxových textů. Pokud byste se chtěli pustit do Kapitálu, je vhodné se s nimi seznámit. Také je doporučuji jako jeden ze stěžejních textů (vedle Freuda např.) na nichž staví významná část myšlení 20. století (a bez jejichž znalosti budete mít pocit, že vám stále něco uniká).
Tuhle malou knížku (a základní dílo marxismu) vlastním už od střední školy, kdy mě nalákal název. Vzpomínám si, že antikvář tehdy můj výběr glosoval slovem „fuj“. Dostala jsem se k ní ale až teď, a to poměrně drastickým způsobem: v pátek jsem zjistila, že je na seznamu četby k pondělní zkoušce. (A samozřejmě, že jsem byla zkoušena právě z ní...)
Mně se místy četla brutálně těžce. Možná je to i tím, že rukopis, prožraný myšmi, nebyl určený pro tisk a že se hemží heslovitými poznámkami typu: „Lichva!“ – a nic víc. Rovnou čestně přiznám, že některým pasážím jsem asi neporozuměla a že mi přišel vhod „Study Guide“ a různé „summary“. Poselství je ale jasné: Marx a Engels chtějí skoncovat s idealistickým pojetím dějin a postavit je na materiální základnu. „Německá ideologie“ se dá shrnout větou z úvodu: „[Lidé], tvůrcové, sklonili se před svými výtvory, [myšlenkami].“ Předpokladem historie je pro ně biologie (člověk nejprve musí žít, aby mohl dělat něco dalšího). Sám sebe vytváří tím, že vyrábí své životní prostředky a mění své životní podmínky. Tím se údajně liší od zvířat (slyšeli soudruzi klasikové někdy o bobrech, vránách nebo lemčících?).
Autoři se pouštějí do mladohegelovců a vyčítají jim, že všechny oblasti života redukovali na náboženství – aby vzápětí napsali knížku o tom, že všechny oblasti života je potřeba redukovat na hospodářství. Nenajdeme tu jediný argument pro hlavní thesi, že duch vzniká z hmoty, a ne naopak – Marx spíš prorokuje a básní, než že by dokazoval (což mu nevyčítám). Tvrdí, že všechny teorie jsou podmíněné hmotnými podmínkami, za nichž vznikly. To ho ovšem (myslím si já) přivádí do ošemetné situace: jak může pokládat komunismus za pravdivý, když i on je jen výsledkem právě panujících podmínek, a nelze ho tudíž ověřit? O pravdivostí idejí podle něj rozhoduje praxe, jenže komunismus ve 40. letech 19. století téměř žádnou neměl. – Možná by bylo nejvhodnější přistupovat ke knížce spíš jako k agitačnímu spisku než jako k filosofickému dílu, to by absenci argumentů vysvětlovalo.
Některé věci ve mně vzbudily skeptický údiv (představa, že v komunistickém světě bude člověk ráno rybařit, po obědě pást krávy a večer filosofovat – protože vím, jak se lidé chovají k „erárním“ nástrojům a zvířatům, na nichž nezáleží jejich živobytí). Zato si cením Marxovy/Engelsovy sečtělosti a baví mě Marxův ironický, byť místy dost drsný a škodolibý smysl pro humor. Komunista ze mě ale určitě nikdy nebude. :)