Německá válka 2 - Válka počne v Praze

22.10.2020

V tomhle díle je snad nejzajímavější, jak se E. Vachek točí v bludném kruhu naivních představ o možnostech "skvěle" vyzbrojené československé armády, mýtů o sovětské pomoci (zde je onen počátek onoho opakovaného nesmyslu o Sovětském Svazu, který nám přijde na pomoc, jestliže jej o tom požádáme) a naprostého nepochopení, proč Beneš kapituloval. Československá armáda nebyla skvěle vyzbrojená, třeba stíhací letectvo mělo letadla, která rychlostně nestačila na německé bombardéry a skvěle vycvičení piloti bez odpovídajících strojů by skončili úplně stehně jako Poláci o rok později. Ona slavná (a nedokončená) opevňovací soustava se nacházela zásadně na "nepřátelském" území a sudetští Němci ji pro Abwehr perfektně zdokumentovali. Československé území bylo příliš malé a v moderní válce armáda, i když by by chtěla bojovat podle zásad blitzu (což by tato armáda vedená důstojníky, uvažujícími podle zásad naprosto nesmyslné francouzské doktríny stejně neuměla), neměla k tomu kromě zbrojních nedostatků hlavně to nejdůležitější - dostatečný prostor. Představa sovětské pomoci byla iluzorní z řady důvodů. Sovětský Svaz by možná "pomohl" (pominu-li kvality Rudé armády, vyvražděné velení i ohromující množství nekvalitního materiálu), ale hlavně nebylo jasné kudy. Poláci by je k sobě nepustili stejně jako je nechtěli přijmout o rok později a jediný přátelsky nakloněný stát - Rumunsko - měl s námi krátkou hranici a se Sovětským Svazem vlastní neblahé zkušenosti podobně jako Poláci. No, a prezident Beneš se zachoval v onom září přes pozdější urážky a obviňování celého spektra nejrůznějších "moudrých" komunisty počínaje a různými těmi Tigridy nebo Pitharty konče racionálně, nicméně nikdy později se nedokázal oprostit od pocitu ponížení a zklamání a svojí politiku během války prokázal, že se stal mužem hledícím víc dozadu, než dopředu a vůbec nepochopil novou konstelaci sil a zásadní změny, které válka přinesla. Zoufalá snaha po znovuobnovení předválečného Československa uraženost vůči "západu" vedla do pasti široké Stalinovy náruče. Ale za Mnichov nelze Benešovi skutečně vytknout nic a Beneš skutečně nemínil poskytovat Francii důvod a hlavně prostor, aby nemuseli dodržet jednoznačně definovanou spojeneckou smlouvu.